Podle posledních čísel si od září práci hledá skoro čtyřicet tisíc mladých lidí. Značnou část nikdo z nich nechce. Přitom občas marně sháníme někoho, kdo by pro nás něco udělal.
Nejhůře jsou na tom absolventi učňovských oborů, především ti ze stavebnictví. Na první pohled je to trochu záhada - když se projdete kolem jakékoli stavby, slyšíte sice jazyky, kterým tak nějak rozumíte, ale česky to není. Stejně tak máte možná také hodně známých, kteří neustále opakují, jaký je pro ně problém sehnat zedníka. Přinejmenším takového zedníka, který by přišel včas a na kterého by byl spoleh, aby po něm nemusel zase přijít jiný zedník, který se pokusí napravit škody. To není nic proti zedníkům, jen je těch stížností nějak hodně.
Ekonomika je vůbec plná všelijakých tajemství. Tak například si intelektuálové neustále stěžují, že je příliš mnoho vysokoškoláků a nemají uplatnění a že přebývají politologové a chybí lidé ve výrobě. Jenomže pak je tu zase ta přemíra nezaměstnaných učňů, že ...
Problémem kvalifikace je, že společnost není nějaký dobře naplánovaný stroj. Má svůj vlastní život. Nedávno republika zjistila, že má málo lidí, kteří umějí arabsky. Jenomže ty nijak rychle nelze doškolit. Čínština byla také kdysi záležitostí pro krasoduchy a dnes to může být docela dobrý kšeft. Máte dát dítě na němčinu, nebo na ruštinu?
Nelze se divit, že rodiče kašlou na dobré rady všelijakých intelektuálů a podnikových naháněčů a cpou děti do škol a k zisku dobře znějících titulů. Byli by blázni, kdyby to bylo jinak. A pokud jde o schopnosti těch lidí, dal by se tu snad parafrázovat starý výrok z křižáckých válek. Tehdy zněl: „Pobijte je všechny, Bůh si je přebere.“ Dnes by zněl: „Vemte je všechny a učte je všechno, společnost si to přebere.“
