V nové epizodě fotbalového seriálu Malej a velkej účtuje Luděk Staněk s tragikomickým výstupem brankáře Almunia, který může za to, že tento den, jak říkal prezident Roosevelt po útoku na Pearl Harbour, bude "dnem hanby".
Ahoj Mildo.
Takže asi takhle. West Brom je tým asi jako naše Slovácko. Malý, občas bojovný, občas na sestup. A v 70. minutě vedli na Emirates 3:0. To není celé. Před prvními dvěma góly do brány Arsenalu dostali naši hráči troje jesle. Druhý gól si Manuel Almunia srazil do brány po střele, kterou měl krýt. A třetí gól byla komedie na úrovni Keystonských strážníků nebo některých raných filmů Charlieho Chaplina (což mne napadlo proto, že Almuniův výkon mi z nějakého důvodu připomněl pořad Komik a jeho svět.)
Připomínalo to ostatně i spoustu jiných věcí – třeba divadelní etudu Opilcův návrat. Almunia se nejdříve vrávoravě rozběhl někam, kde si myslel, že je balón. Chvíli to vypadalo, že se chystá skočit útočníkovi pod nohy. Netroufl si to udělat pouze proto, že když totéž udělal v první půlce, netrefil míč, ale kotníky protivníka, což znamenalo celkem šťastně pouze žlutou kartu a celkem šťastně chycenou penaltu. Asi mu došlo, že takovou kliku by podruhé mít nemuse,l a tak zůstal stát a na hranici malého vápna koukal, jak se k němu blíží hráč WBA s balónem na noze. Nevím, co si myslel, že se v tu chvíli stane. Že do něj hráč narazí? Že se lekne jeho výrazu, plného nepředstírané paniky? Že mu hráč míč odevzdá a pak se vezmou kolem ramen a půjdou na pivo do Twelve Pins, hospody kousek od stadiónu Emirates proslulé tím, že v ní nevyhodí zmlácené fanoušky hostujícího týmu hned, ale jen, když jsou drzí? Že na stadión Emirates spadne UFO a rozhodčí zapíská přerušení hry?
Těžko říct. Možná to nebyla špatná strategie, ale rozhodně byla neúspěšná. Hráč WBA udělal to, co bys udělal ty, já a možná i každý desetiletý kluk, jehož vyhodili z fotbalové přípravky pro neschopnost. Přihrál kolem Almunii před prázdnou bránu, kde už to někdo dorazil. Manuel Almunia se ještě otočil a vrávoral směrem k bráně. Jak kdesi napsali, tenhle výstup v sobě měl důstojnost, efektivitu a krásu srovnatelnou snad pouze s výkonem někoho, kdo se ve velmi těžké kocovině snaží doběhnout ráno autobus.
Nebyl to jen špatný zápas Almunii. Špatně hráli všichni (troje jesle, vzpomínáš?), a to způsobem, pro který nejsou slova. „Ponižující“ jsem zkoušel, ale je to málo.
Tahle prohra znamená hodně. A především dává nešťastné remíze na Sunderlandu nový rozměr — dalším ligovým zápasem je Chelsea venku. Pokud tam nevyhrajeme, bude to znamenat jeden, maximálně dva body z devíti možných, což je ztráta, se kterou se v maximálně vyrovnané Premier League hraje hodně složitě …
A jestli myslíš, že kecám, koukni na to sám.
Můj milý mladý příteli Luďku,
titulová sezóna, kdy se se mnou každý rád kamarádil, protože mám dvě permanentky, je pryč. Zápas se Slováckem jsem strávil v pátek sám ve Sport baru Zlatá hvězda, kam se mnou nikdo nechtěl jít. A asi jsem nevypadal dobře, protože mi vrchní se soucitným výrazem přinesl tuplovanou tatarku. „Tak si ji aspoň pěkně bohatě nakydejte na ten smažák, když už se vám život nevyvedl,“ četl jsem v jeho očích.
Kolem sedělo asi pět hostů, v nichž jsem dle inteligentních a věcných fotbalových poznámek detekoval slávisty. V jednom z nich jsem se mýlil. Když Slavia inkasovala potřetí (dvě branky ze tří nám dali dva bývali slávisté, to už je u nás taková tradice), vyskočil, převrhl si kofolu a zapištěl příšernou moravštinou: „… a sou v prdelíííí.“
Bohužel, měl pravdu.
Důstojným krokem pozůstalého jsem se dotáhl domů, kde jsem se začetl do několika příběhů z jáchymovského koncentračního tábora, abych si mohl říct: „Chlape, no tak, nejde o život.“
Jde! A hned Ti řeknu proč: protože Černokněžníkova demise nebyla přijata, Kadlik se bude snažit ještě v pátek proti rozjeté Plzni, a jestli prohrajeme, bojím se ze strany našich vynalézavých fandů nepěkných rýmovaček, nevyloučil bych ani honitbu Černokněžníka.
Ale je to problém vedení — neměli to nechat dojít tak daleko. Já zápas strávím v jednom z chebských sport barů, neb mám dovolenou a na chalupě televizi nemáme.
Přeju sobě i Karlovi, nic ve zlém, ať to oba přežijeme ve zdraví.
Milda
