Malej a velkej: Víme, kdo vlastní Slavii!

Ahoj, Mildo.

Poslední srpnový den v 19:00 se v Anglii uzavřelo tzv. přestupové okno. Je to vždycky událost. BBC, na jejích webových stránkách jede celý den on-line zpravodajství a přestupy na poslední chvíli jsou vždy velmi sledované. Nebo alespoň byly někdy do roku 2008, kdy začali být všichni v Premier League švorc.

Pro fanoušky Arsenalu nemá ale tohle datum žádný zásadní význam. Arsene Wenger, vystudovaný ekonom, je proslulý tím, že strašně nerad utrácí za hráče. Ať jsou sebelepší. Před sezónou ale bylo jasné, že tentokrát někoho podepsat bude muset. Dorazili dva obránci, jeden útočník. Naprosté minimum toho, co jsme potřebovali. Do poslední chvíle se spekulovalo o tom, že koupíme brankáře. Mluvilo se o Schwartzerovi z Fulhamu. Je mu 37 a Wenger za něj nabídl dva miliony liber. Bylo to málo. Víc dát nechtěl. Takže jsme nic nekoupili. To byl náš příběh přestupového okna. Stejný jako loni, stejný jako předloni. Zase jsme nikoho nekoupili. A zase nic nevyhrajeme, dodávají ti větší skeptici mezi námi.

O vůbec největší událost přestupového okna se ale zasloužily zrůdy z Tott****mu – dvě hodiny po přestupovém termínu podepsali Rafaela Van Der Vaarta z Realu. Za osm miliónů liber, přičemž původní cena prý byla osmnáct a vedení klubu ji tlakem na nejzazší termín přetupu srazilo o víc než půlku. Ale to nikdo nepotvrdil. Tott****m se ostatně rád chlubí tím, jak dobré obchody vedení klubu dělá. Ty o tom musíš něco vědět, majitelé tohohle domova největších hrůz se jmenují ENIC. Ano, ten ENIC, který vás kdysi vlastnil a který vás teď možná finančně potopí. Víš, jak se to říká: Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem...

Jo, a Mildo, kdyby ses chtěl zeptat, jak se mám: 11. září hrajeme doma s Boltonem. V tuhle chvíli máme jediného zdravého útočníka.

Tak už vím, kdo vlastní Slávii!!!

Milý Luďku,

Věř mi! To, že Slávie minulou středu porazila jedna nula třetiligové Pardubice v Ondrášovka Cupu, strhanější obdobě Vašeho Carling Cupu, není náplast. To je, jako když vám doktor řekne, že vám zbývají tři měsíce života, a pak si vás pozve znova, že zmýlená neplatí, že je to mnohem lepší, než si myslel. A když pak přispěcháte s nadějí, řekne vám: Ano, zbývají vám tři měsíce života, ale tady v té skleněné kouli jsem našel jahodové lízátko. Co tomu říkáte?

Co tomu říkám? Že jestli soud rozhodl, že klub musí ENICu zaplatit sto miliónů, co mu dluží, najednou, ještě v září, je to konečná. Proč? Protože pokud se říká, že jsou ve Slávii hráči, které by bylo možné rozprodat, říkám ano – na orgány. (A Martina Vaniaka by pro schopnost pohotové reakce mohla koupit redakce Reflexu.) Ale fotbal? O tom snad nemůže být řeč.

À propos, Vaniak. Když jsem se dozvěděl, že do Slávie přestupuje Zlámal, zajásal jsem: takže Franta, řečený Pavouk, který čaroval v sedmdesátých letech na čáře a který měl rád vybíhání asi tak jako dítě rybí tuk? To je od Černokněžníka konečně chytrý krok, napadlo mě. Čtyřicetiletému Vaniakovi, aby se necítil tak blbě, bude krýt záda ještě někdo starší. Jenže omyl – je to jeho synovec…

Ale abych pro vás, fanoušky, neměl jenom špatné zprávy.

UŽ VÍM, KDO VLASTNÍ SLÁVII.

Namoutěkutě.

Vždycky, když usínám, dívám se na strop, kde mám připnutý plakát Pepiho Bicana, a přemýšlím, kdo… kdo krucifixnohamol může vlastnit Slávii, že to nikdo nesmí vědět? Je to snad Al-Káida? Stanislav Gross? Omnipol? Skupina Kroky Františka Janečka? Josef Chovanec?

Skutečnost je daleko prostší, než to na první pohled vypadá – jako obvykle. Bylo to o jediném náhodném setkání. Jistě pochopíte, že své Deep Throat nemohu prozradit, ale – vězte – potkal jsem ho, jak jde se psem (nemohu prozradit rasu), na kamenném náměstí (nemohu proradit čtvrť ani město) a kouří cigáro (nemohu říct jakou značku, nezlobte se). Ale mohu říct, že si toho člověka strašně vážím a je to slávista jako poleno. Svěřil se mi, že jemu samotnému to nejde přes jazyk, protože když se to dozvěděl on, byl to pro něj naprostý šok.

Je to takhle: Slávii vlastní…

(Pokračování ve středu, po zápase Česka „21“ s Islandem, v němž za nás s největší pravděpodobností nastoupí šest bývalých slávistických nadějí, z nich všichni – až na jednoho – byli ze Slávie vyhnáni.)