Demonstrace proti státní maturitě

Demonstrace proti státní maturitě Zdroj: Foto ČTK

Zrušme už konečně maturitu – je to nesmyslná fosílie

Ministr školství Josef Dobeš soudí, že nové maturity třeba neudělá až dvacet procent těch, kdo k nim půjdou. "Neúspěšných může být podle našich odhadů dvacet procent studentů a nemyslím si, že je to špatně," řekl ministr. Možná. Ale třeba je špatně něco úplně jiného.

 

Kdysi jsem měl učitele, který zastával podivnou teorii, že při zkoušení se musí všichni zkoušení nakonec vejít do škály známkování jedna až pět. Že by třeba náhodou došlo k tomu, že jsou všichni na jedna až dvě, nebo jen na čtyři až pět, toho člověka nenapadlo.

 

Ohledně maturit se pořád o něčem mluví. Všichni přitom považují za samozřejmost, že maturita být musí a jen se diskutuje o tom, jak má vypadat. Jestli ji mají dostat všichni, jaké zavést její stupně, zda má být vstupenkou na vysokou školu, jestli ji nedostává kdejaký lempl zadarmo, jak zabránit úniku maturitních otázek (vůbec se tomu v Česku nesměju, ne, fakt ne) a podobně.

 

Nikoho zatím nenapadlo, že celkem nejrozumnější by bylo tuhle skomírající fosílii konečně zrušit. Zatím znám jen jeden pádný argument, proč by mělo existovat něco takového jako maturita, totiž že po vás v cizině budou ten papír chtít, až tam přijdete studovat na jejich školy. K tomu mohu posloužit historkou z doby, kdy jsem vyjel na krátkou dobu studovat na univerzitu do Švýcarska.

 

Úřední osoba, kterou bych nejlépe popsal pojmem „taková ta paní", mi řekla, ať jí dám maturitní vysvědčení. Předložil jsem jí kopii svého diplomu z univerzity a to univerzity nepochybně starší, než byla její univerzita a pravil, že bych ho nedostal, kdybych neměl maturitu. Přišlo mi nelogické, proč by měl absolvent Karlovy univerzity ještě dokazovat, že kdysi náhodou vystudoval silnoproud na průmyslovce v Dobrušce. Stejně jsem ten papír někde ztratil. Jenomže paní měla v předpisech, že maturitní vysvědčení potřebuje. Vydal jsem se tedy ve studijní pauze do Česka do příslušné sborovny. I po dvaceti letech mě inženýři poznali a chraplavým hlasem zvolali: „Co chceš?" Řekl jsem, že chci své maturitní vysvědčení a tak mi ho znova dali.

 

Dovezl jsem ho vítězoslavně pod Alpy a předložil. „Taková ta paní" pravila, že můj jazyk nezná, takže jí musím ukázat, co je co. Můj bulharský kolega to glosoval slovy, že Švýcarům mohu ukázat třeba návod na lepidlo a tvrdit, že je to školní dokument, stejně nic nepoznají. Ani se tomu už nesměji, možná věděl, o čem mluví. Rozdíl mezi zápaďáky a východňáky je zhruba v tom, že ti první jsou občas v něčem zaostalí a ti druzí občas v něčem natvrdlí.

 

Jediný argument, proč by mělo existovat týrání mládeže pod jménem maturita, tak dost padá. Měli bychom se spíš aspoň v Evropě zaměřit na to, aby tento nesmysl zmizel. Pokud někdo prošel čtyřmi ročníky studia a dostal celkem osm vysvědčení, není celkem žádný důvod, proč po něm chtít ještě nějakou zkoušku navíc. Leda by se tím chtělo naznačit, že ty čtyři rok předtím byly jen taková legrace a nelze ji brát vážně a nemá žádnou vypovídací hodnotu. To je sice možná někdy pravda, ale - upřímně řečeno - není to zrovna problém, který by se týkal studentů. To ať si vyřeší jiní.

 

 

Mnoho lidí považuje maturitu za jakýsi iniciační rituál, který uvádí mladého muže a ženu do dospělosti. Upřímně řečeno, znám některé jiné a mnohem příjemnější rituály, kde se tak skutečně děje. Pokud jde o samotnou přípravu na maturitu, uplatňuje se zde jev, kterému se učeně říká Paretovo pravidlo, pojmenované podle jednoho dávného italského sociologa. Když to zjednodušíme na tento případ, můžeme říci, že 80 procent práce se dá stihnout ve 20 procentech určeného času. (Tak se zjistilo, že 80 procent aut jezdí po 20 procentech silnic, nebo že pouhých 20 procent zákazníků přinese 80 procent obratu). Řečeno česky, většina látky se dá nabiflovat v krátké době. K čemu to je dobré, Bůh a Komenský suď.

 

V moderní společnosti toho máme už tak dost nad hlavu. Dovedu pochopit, že nějaká zkouška může sloužit jako rozřaďovací kriterium, ale kromě zkoušek z cizího jazyka mě nenapadá žádné téma, které by za tu šikanu stálo. Zrušme ten nesmysl jako takový.