Nejfrekventovanějším pojmem letošního šampionátu ve fotbale je jednoznačně „vuvuzela“. Plastová, metr dlouhá věc, která teď pro většinu lidí, kteří někdy koukali na fotbal, znamená znehodnocení fotbalového zážitku. Diváci v Jižní Africe do vuvuzel troubí na začátku hry, na konci hry, když se hraje, když se nehraje, když někdo vstřelí gól i když někdo dostane kartu. Klasické vlny nadšení jsou ty tam.
Televizní kanál BBC, stejně jako Canal Plus a některé další, dokázal za použití relativně sofistikovaného (a drahého) softwaru odporné hučení vuvuzel trochu odstínit. A opravdu, když šampionát sledujete na BBC, máte dojem, že se koukáte opravdu na fotbal. Ale když BBC nechytáte, můžete pouze skřípat zuby a mezi zápasy se aspoň odreagovat například u stránek www.vuvuzela-online.co.uk, které vám "ovuvuzelují" jakoukoli webovou stránku. Nebo sledovat klasické video "Hitlerův bunkr", které už podnikavci na YouTube stačili upravit tak, že se tu Adolf nevzteká nad pádem třetí říše, ale nad zvukem vuvuzel ve svém novém domácím kině.
Sepp Blatter a další fotbaloví činovníci (stejně jako někteří méně inteligentní novináři) rádi tvrdí, že ten zvukový bordel, který vuvuzely vyluzují, je vlastně taková dojemná tradiční věc, kterou tam ti lidé v Africe prostě mají – a proč bořit tradice, že?
Skutečnost je taková, že vuvuzely v Jižní Africe na fotbale žádná tradice nejsou. A nikdy nebyly. Pokud tedy nepočítáme tradici někdy od konce devadesátých let, kdy se začaly v relativně omezeném množství prodávat na fotbalových stadionech v Jižní Africe. Tehdy ale byly součástí mnohem většího množství zvuků, které jste na tamních stadionech mohli slyšet. "Vynálezcem" plastové vuvuzely pak je Neil van Schalkwyk. Ten jednou při fotbale zahlédl fanouška s plechovou, doma vyrobenou trubkou, vydávající ohlušující zvuk a řekl, si, že něco podobného musí být možné vyrobit i z plastu (pracoval tehdy v továrně, která vyráběla plastové výrobky, proto ta úvaha). "Nemůžete si nechat patentovat celou trubku, protože je to prostě trubka, a tak jsme si nechali patentovat jméno vuvuzela, " řekl letos van Schalkwyk novinářům z deníku The Nation. V roce 2001 pak začal vuvuzely masově vyrábět. Nejprve pro týmy jihoafrické ligy, později i na mezinárodní zápasy. A můžete si být jisti, že když se van Schalkwyk dozvěděl, že Jižní Afrika bude pořádat MS ve fotbale, byl tím nejšťastnějším mužem ve státě.
Během posledních let se spousta muzikologů, především v Jižní Africe, snaží vuvuzelu (která, ač byste to podle toho zvuku na stadionu neřekli, je prý doopravdy hudební nástroj) různými způsoby legitimovat - staví se vuvuzelové orchestry a podobně. Je to ale stejné, jako by někde na Moravě před deseti lety někdo začal na fotbale prodávat předražené plastové trubky a před užaslými cizinci je vydávat za součást hluboké moravské hudební a fotbalové tradice.
Mimochodem, van Schalkwyk už údajně dojednává expanzi na další trhy. Chystá se proniknout s vuvuzelami do Brazílie a do Ruska, kde už má nějaké kontakty. A pak dál do Evropy. Máme se na co těšit.
