Alvaro Quiros

Alvaro Quiros Zdroj: EPA

Evropa roste, ti nejlepší však ztrácejí

Golf je sportem, který se v posledních dvaceti letech mohutně rozrostl. To není jen mnohokrát omletá mantra - na následujících řádcích poskytnu přesná čísla. Nedávno jsem ve dvou článcích psal o počtech hráčů i hřišť v sousedním Rakousku a Německu, dnes se budu věnovat celé Evropě.

 

Základní údaj: před dvaceti lety bylo v Evropě registrováno zhruba 1,7 milionu hráčů, v roce 2007 už to bylo 4,2 milionu. Ročně se registruje zhruba 100-200 tisíc nových hráčů, byť některé roky zaznamenaly i vyšší růst. Z celkového počtu hráčů je 70% mužů a 30% žen. Hřišť bylo v roce 1990 k dispozici 3 578, v roce 2007 jich bylo už 6 560.

 

Evropa je ovšem velice rozmanitý kontinent, proto je důležité zaměřit se na jednotlivé země. Zde najdeme obrovské rozdíly. Kopírují ekonomickou úroveň i skutečnost, zda jde o krajiny bývalého východního bloku nebo západní země. I když i v tomto směru existují výjimky.

 

Z východních zemí se „utrhla“ jen Česká republika. Jako jediná se blíží úrovni některých západních států. Českých 82 hřišť se například rovná 84 areálům v Portugalsku. V Belgii najdeme 79 hřišť a ve Švýcarsku 94 (oba státy jsou ale dvakrát menší než ČR, i když v Belgii také žije asi 10 milionů obyvatel). Dalece předčíme Řecko (7 hřišť) a všechny východní státy včetně Ruska (17) a Polska (24). Rozhodně však nestačíme na skandinávii, konkrétně Dánsko (201 hřišť), norsko (174) nebo Švédsko (456). Golfově velmi vyspělé je i Nizozemí (192) nebo Rakousko (151).

 

Některé velké státy jsou na tom sice v absolutních číslech lépe než my, ale při porovnání rozlohy a počtu obyvatel se jim blížíme nebo jsme je už předběhli. Třeba Itálie, kde je 269 hřišť. Protože má čtyřnásobně větší rozlohu a šestinásobně více obyvatel, je našich 82 hřišť „víc“ (byť je nutné podotknout, že u nás je stále polovina hřišť jen devítijamkových). Francie má sice 574 hřišť a Španělsko 345, ale poměrově jsou na tom stejně nebo jen o trochu lépe.

 

Zcelá jiná situace je na Britských ostrovech a v Irsku. To je Mekka golfu. Jen v Irsku, které je rozlohou srovnatelné s Českem, je 417 hřišť (a je tu jen 4,2 milionu obyvatel). V Anglii najdete 1 881 hřišť, což je zhruba 30% celoevropského počtu. Ve Skotsku, které je veliké jako Česko, je 578 hřišť. A v malém Walesu s rozlohou jako Morava jich je 159.

 

Pokud jde o hráče, je nutné je přepočítávat na počty obyvatel. V ČR je registrováno přes 46 000 golfistů, což je 0,43% populace. Kupříkladu Švýcarsko má 76 000 hráčů, ovšem při počtu 8 milionů obyvatel to znamená 0,95% populace. V Rakousku je to 1,2% a v Německu 0,7% populace.

Nizozemsko má při počtu 17 milionu obyvatel 344 000 hráčů, což jsou už 2% populace. I Španělsko a Francie nás předbíhají: na Pyrenejském poloostrově hraje 338 000 hráčů (0,7% populace), v zemi galského kohouta je 410 000 golfistů (0,66%). Ale opět jsme lepší než Itálie: 100 000 hráčů znamená jen 0,16% populace.

 

Velké počty najdeme v dánsku, kde je 152 000 hráčů, což znamená 2,8% populace.  Podobné je to v Norsku, kde je 125 000 hráčů, tedy 2,6% populace. Také Finsko je na tom se svými 116 000 hráčů dobře – 2,1% populace. A Švédsko? 512 000 hráčů a 9,3 milionu obyvatel znamená, že golf tu hraje zhruba 5,5% populace.

 

Švédsko jediné se může rovnat Britským ostrovům a Irsku. V Irsku je 259 000 registrovaných hráčů, tedy 6,1% populace, ve Skotsku 245 000 hráčů, tedy 5% populace. V Anglii je 805 000 registrovaných hráčů, což by znamenalo, že tu golf hraje jen 1,6% populace. Jenže na Britských ostrovech funguje trochu jiný systém organizování hráčů než v kontinentální Evropě, je tu také mnohem více veřejných hřišť, kam si jde občas zahrát kdokoli. Proto i hráčů tu je určitě víc.

 

Když se přeneseme na opačný pól, zjistíme, že například v Portugalsku je registrováno jen 14 000 hráčů (0,13% populace). V Polsku, Řecku, Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, ale i Turecku je jen pár tisíc, někdy i pár stovek golfistů. I Rusko má zatím jen 16 000 hráčů.

 

A teď jedno překvapení. Když se podíváme na vývoj počtu registrovaných hráčů v golfově nejpočetnějších zemích, zjistíme, že za poslední roky tu golfisté ubývají. Například ve Švédsku se počet hráčů od roku 2004 snížil z 593 000 na nynějších 512 000. Ve Walesu dokonce trvá úbytek už deset let – ještě v roce 2000 tu bylo 74 000 registrovaných hráčů, dnes jich je jen 60 000. I Skotsko a Anglie měly své vrcholy v letech 2002, resp. 2004, od té doby jdou dolů. Opět je však nutno zdůraznit, že se jedná o organizované hráče. Lidé patrně nepřestávají hrát, jen přestávají být někde vedeni, zrušili své klubové členství atd.

 

Ovšem i tak to vypadá, že v Británii, Irsku a Švédsku už golf dosáhl svého zenitu. Důkazem pro to je vedle poklesu hráčů i druhý faktor: počet nových hřišť. V posledních třech až pěti letech se tu nová staví minimálně, celkový počet hřišť dokonce nepatrně klesá (v Anglii je od roku 2007 o 80 hřišť méně). Na druhou stranu většina kontinentálních států - Dánsko, Německo, Francie, Švýcarsko, Španělsko, Nizozemí, Belgie, Rakousko, Česko atd. – jde stále nahoru, nezaznamenávají pokles ani u hráčů, ani v počtu nových hřišť. I díky nim jde golf v Evropě vzhůru.

 

Ale opět je tu jeden relativizující prvek - zvolňování tempa růstu. Například v Rakousku, Německu, Nizozemí, Francii nebo Dánsku přibylo v letech 2005-2010 méně hráčů než v pětiletí 2000-2005. Spíše stagnační trend už vykazuje Norsko: za roky ´00-´05 přibylo 55 000 nových hráčů, za ´05-´10 jen pouhé tři tisícovky.

 

Tato čísla vlastně ukazují budoucnost golfu v Evropě. Na Britských ostrovech a ve Švédsku dosáhl golf svého zenitu, 5-6% golfistů v populaci je maximum. Tohoto počtu ale ostatní státy asi nedosáhnou, norský příklad říká, že i 3% jsou už hodně. Další státy ještě porostou, i když třeba pro Francii nebo Německo by 3% golfistů v populaci byly doslova snovým výsledkem (dnes nejsou ani na 1%).  Je otázkou, jak dlouho dosud rostoucím zemím jejich vzestup vydrží. Pět let určitě, deset let možná. A pak?

 

A jak jsme na tom my? V zásadě už kopírujeme vývoj vyspělejších západních států z kontinentu. Hráčů i hřišť utěšeně přibývá, byť míra růstu se už nezvyšuje (nejlepší roční nárůst jsme měli za rok 2007, přes 6 000 hráčů; od té doby je to přes 5 000 ročně). Okolo 1% golfistů v populaci (jako mají v Rakousku nebo Švýcarsku) by znamenalo přes 100 000 hráčů. Přitom zemím jako Dánsko, Rakousko, Nizozemí, Francie, Švýcarsko trvá obvykle deset let, než zvětší počet svých hráčů dvojnásobně. Oněch 100 000 hráčů by tedy mohlo být u nás v roce 2020. Ale dánských nebo norských více než 2,5% golfistů (přes 250 000 českých hráčů), to je asi nedosažitelné.

 

Leda že by stalo něco nečekaného. Třeba nějaký český hráč uspěje na světové scéně a zblázní republiku do golfu. Nebo se v akci „100 000 hráčů do roku 2013“ objeví golfový Viktor Kožený, který nabídne jistotu desetinásobku. A všichni češi pak vezmou golfová hřiště útokem.

 

P.S. čísla v tomto článku jsou převzata ze serveru www.ega-golf.ch, najdete je v tabulce Statistics.

 

Andrej Halada, www.navzduchu.cz