Tomáš vokoun zasahuje proti ruské střele, před ním Alexandr Ovečkin a Ondřej Němec

Tomáš vokoun zasahuje proti ruské střele, před ním Alexandr Ovečkin a Ondřej Němec Zdroj: Reuters

Hokejisté hráli hokej, fotbalisté jen kopanou

Víkend přinesl srovnání našich dvou nejpopulárnějších sportů – hokeje i fotbalu. A z toho plynoucí obrovskou hokejovou radost i pokračující fotbalové zklamání. Ovšem ani jedno, ani druhé nelze přeceňovat. Jde jen o sport. Kéž by například to, že jsme mistry světa v ledním hokeji, přimělo pár tisíc lidí v zámoří k tomu, aby si vygooglovali, kde vlastně leží Czech Republic, která ve finále tak impozantně porazila favorizované Rusko.

 

Oslavujeme hru nových světových šampiónů, ale vzpomeňme, jak jim kdekdo z fanoušků, expertů i novináři po prohrách v úvodu turnaje s Norskem a Švýcarskem nevěřil. Přitom tahle nedůvěra byla na místě. Jenomže pak se stalo něco, k čemu ve sportu dochází: náš tým se zázračně vzchopil, a protože měl nůž na krku, kráčel impozantně až ke zlatu. Je zbytečné opakovat, že základem úspěchu byly skvělé výkony brankáře Vokouna. Každý si musel všimnout, jak zodpovědně a bezchybně hráli naši obránci. Stejně tak viditelné bylo odhodlání všech našich útočníků při napadání soupeřů okamžitě po ztrátě puku. Tahle vzorně týmová hra přinesla zasloužený úspěch. Na něm se podílel každý svým maximálním podílem. Tady je i na místě přiznat, že ve finále s Rusy, zejména pak v závěru, jsme měli obrovské štěstí. Ale to, jak známo, občas přeje víc tomu, kdo mu jde naproti. Bylo by samozřejmě chybou, kdyby se po nečekaně získaném titulu nepřikročilo k řešení dlouho známých problémů, jakými jsou předčasné odchody našich talentovaných juniorů do zámoří a potíže s výchovou nejmenších hokejistů.

 

A nyní o fotbale. V sobotu hrála česká reprezentace na turnaji v USA s Tureckem. Porážka 1:2 nepřekvapí ani tak výsledkem jako špatnou hrou. Byl to již čtvrtý zápas nového trenéra Bílka a zároveň čtvrtá porážka. Jediný náš gól (v Bílkově éře první!) padl po kiksu soupeře: náhradník Milan Černý vystihl malou domů tureckého obránce, čímž se lacino dostal k míči... Ano, chyběly opory Rosický, Baroš, Hubník a další zkušení, hrálo hodně nováčků. Ale podle předsedy svazu Haška i trenéra Bílka chybělo odhodlání, vůle bojovat (právě to, čím oplývali hokejisté), chyběla chuť hrát fotbal. „Turci jsou někde jinde. Oni hrají fotbal, my kopanou,“ řekl záložník Tomáš Hübschman zpravodaji iDnes.cz, což je výrok, který naprosto přesně vystihuje stav našeho fotbalu, lépe řečeno – „kopané“.

 

Rudolf Skácel bojuje o míč v turecké skrumáži.Rudolf Skácel bojuje o míč v turecké skrumáži.|ČTK/AP

 

Je-li řeč o fotbale, nelze po víkendu pominout Ligu mistrů, kterou vyhrál Inter Milán a jeho trenérský mág José Mourinho. Bayern Mnichov měl ve finále více ze hry, ale nebylo mu to nic platné. Portugalec Mourinho, často zamračený a impulzívní chlapík, od pohledu skoro protivný, dokazuje, že trenérství je velký kumšt: chce to „jen“ přinutit hráče, aby se podřídili společné taktice, jak prosté. Nedá se říci, že fotbal Interu je k nekoukání, ale známku deset za umělecký dojem mu nikdo nedá. Inter svou taktikou zničil už v semifinále Barcelonu s báječným Messim. Mnoho fanoušků si proto asi přálo, aby Bayern pomstil Barcelonu. Leč nestalo se. Fotbalový šachista Mourinho i tuhle partii vyhrál.