Zprvu to vypadalo, že Tiger Woods se vrátil po manželské krizi vcelku ve formě. Čtvrté místo na Masters. Ale co to předvedl tento víkend na Quail Hollow? Pekelný výbuch. Především druhou devítku druhého dne zahrál příšerně, včetně dvou double bogy. Výsledných 79 ran patří k nejhorším v jeho kariéře. A teprve pošesté během své čtrnáctileté účasti na PGA Tour neprošel cutem.
Stejně jako během posledních měsíců můžeme zase jen spekulovat. V jakém psychickém rozpoložení Woods vlastně je? Je důvodem jeho výkonu situace doma? Už na Masters působil Woods v některých okamžicích málo koncentrovaný, ale teď to byl téměř laxní přístup; u Woodse věc nevídaná.
I když jsme z mnoha stran ujišťováni, že rodinná situace Woodsových se dostává do normálu, nechce se tomu moc věřit. Jednak proto, že Woodsovu mediálnímu týmu už nevěří skoro nikdo, a za druhé proto, že vrátit partnerský vztah do normálu po tolika prozrazených aférách nejde za pár měsíců. Pokud to vůbec jde. Pravda bude asi taková, že si u Woodsů doma dávají čas na rozmyšlenou. Takové partnerské „ticho“ je ovšem pro lidskou psychiku nepříjemným stavem. Je to věčná nejistota: vydržíme nebo ne? Každá maličkost vás může rozhodit, každá hloupost vede k dusné atmosféře, hádce. Většinou tahle situace stejně míří k rozvodu.
Pokud bude Woods letos hrát dál, je možné, že se dočkáme dalších podobných výkyvů. Budou logickým odrazem jeho nálady, života. Ve Woodsově životě se opravdu hodně změnilo a bude také nějakou dobu trvat, než se rozloučí s dosavadním stylem života a najde nový, jiný – uvážlivější a životem poučený. Anebo se s ním nerozloučí a potom … to bude mela.
Coby za dané situace určitě pomohlo, je zcela otevřené informování o tom, co se vlastně děje. Woods je pořád tajemný jako hrad v Karpatech, opět se publiku dostávají informace nemastné a neslané. I samotnému Woodsovi by se určitě ulevilo, kdyby jednoduše řekl: „Tak milí sportovní přátelé, stojí to teď za prd, čeká mně asi úplně jiný život, než jsem žil, což nevím, jak si na to zvyknu. Anebo se budu muset rozvést a to je taky na prd.“
Ale našel by k něčemu takovému odvahu?
A pak je tu druhý případ výbuchu: Alex Čejka. Nemyslím tím, že na Quail Hollow opět neprošel cutem, ale že na předchozím turnaji v New Orleans byl po třetím kole druhý, aby nakonec bral jen 21. místo. Přiznivcům golfu se samozřejmě musel vybavit loňský turnaj Players Championship, kde po třetím kole také sahal z druhého místa po vítězství, ale kolo nezvládl a skončil devátý.
Musí to být pro Čejkovy fanoušky smutné fandění, vidět „svého“ hráče stále v naději a stále být zklamáván. Čejka bojuje, ale jeho boj připomíná sisyfovský osud. Snažíte se, ale před vrcholem padnete. A tak zase znovu tlačíte kuličku nahoru, abyste znovu byl poražen.
Říká se, že všichni hráči světové golfové špičky jsou na tom technicky stejně a rozhoduje jen hlava. Osobně bych se pod to nepodepsal, myslím, že i na této úrovni mohou existovat i jisté technické rozdíly dané talentem, mírou trénovanosti atd. Ale pokud teorii „hlavy“ přijmeme, pak je na tom Čejka nedobře. Jeho neschopnost zahrát čtyři vyrovnaná kola musí být frustrující. Nedokážu vůbec odhadnout, co se v jeho hlavě odehrává ve chvíli, kdy se blíží k dobrému výsledku. Jaký blok, problém se tam náhle objeví. Ale myslím, že tady by se sportovní psycholog široce uplatnil. Je možné, že tu jde o hlubší příčiny. Možná jsou dány už Čejkovým dětstvím spojeným s nelehkým emigrantským předělem, vykořeněním, možná svou roli hrají i pozdější události, včetně nevydařeného manželství. Ale to jsou jen spekulace.
Woods i Čejka rozhodně nemají nic společného – jejich osudy, kariéry, výsledky jsou diametrálně odlišné. Ale jednu věc oba dokazují: jak golf souvisí s životem a jak se v něm odráží.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
