Píše se o tom pár dní v novinách, jsou toho plné fanouškovské weby: na břehu Ria Botiče ve Vršovicích končí fotbalový klub Bohemians, ten pravý a národem takto vnímaný. V místech, kde se odehrála podstatná část jeho slavné historie – v Ďolíčku, na tom malém, rodinném stadiónu. Majitelé klubu a areálu tohle místo prodají. Fotbal se odtud odstěhuje. Postaví se tu byty a nějaký malý sportovní areál.
Jakkoli je to zpráva pro fanoušky fotbalu a samozřejmě Bohemky velmi smutná, je třeba odhodit veškerý sentiment a vidět vše reálně. O Bohemians se před válkou psalo, že je to chudý klub z pražské periférie... Byla to tehdy pravda, ve Vršovicích u Waldesky, chcete-li Kohinorky, končila tramvaj. Naproti stála vozatajská kasárna (nedávno zbořená) a do Strašnic vedla prašná silnice. Byla tu periférie. Byla, ale už dávno není.
Prvorepubliková Bohemka hrála původně na hřišti za Waldeskou (později na tom místě vyrostly fabriky), ale když v roce 1930 v zápase se Spartou ohrady nevydržely nápory davu, dostal ředitel Vršovické záložny Zdeněk Danner nápad, že postaví klubu nový stadión. Právě v místě dnešního Ďolíčku. Premiérový dvojzápas Bohemians – Slavia a Viktoria Žižkov – Teplitzer FK vidělo 27. března 1932 osmnáct tisíc diváků. Je to k nevíře, že?
Ale konec vzpomínek, i když přece ještě jedna: na konci 60. let bylo nutné zbourat původní hlavní tribunu (malou, dřevěnou) a postavit novou. Byla železobetonová (diváci ji poprvé zaplnili 1.září 1970) a moderní, ale dnes je zastaralá a již několik let v havarijním stavu. Jinak se však až na menší stavební úpravy v areálu nic nezměnilo, nepočítáme-li instalaci umělého osvětlení.
Zní to krutě, ale Ďolíček je vybydlená barabizna, vždyť například vichřice, která před třemi lety proletěla nad Českem, zbourala velkou část zdiva za uzoučkou tribunou k stání... Barabizna a navíc limitovaná místem – z jedné strany ulice činžáků (záviděl jsem těm, co se zdarma koukají na ligu z obýváku), z druhé strany Botič. S tím prostorem nelze hnout. Uvažovalo se dokonce i o přemostění Botiče a posunutí areálu, ale byly to fantasmagorie.
Je mi líto, znám to tu desítky let, ale nedá se nic dělat. Moderní stadión současnosti se tu nedá postavit. Nejsou tu parkoviště, nelze zde při rizikových zápasech ani náznakem zřídit bezpečnostní zóny k odfiltrování hooligans, a tak bychom mohli dlouho pokračovat...
Ďolíček není první slavný stadión v Praze, který zanikl. Slavia hrála na Letenské pláni půl století, než byl její stadión zbourán a přemístěn do Edenu. Zaniklo třeba hřiště slavného klubu ČAFC Praha na Královských Vinohradech, nedávno zanikl stadión SK Smíchov (později Tatra) u železničního mostu... O menších klubech nemluvě.
Sbohem, Ďolíčku... Bylo nám tam dobře. Teď půjde jen o to, kde začne psát Bohemka další kapitoly své slavné historie.
