Hudba pro dobrou chuť | Reflex.cz
reklama
nahoru

Hudba pro dobrou chuť

Pavel Maurer26. února 2010 • 15:00
Hudba pro dobrou chuť
foto: Foto profimedia.cz, Ian Kershaw, archivy restaurací

Hodně restaurací dosud nepochopilo, že nejen menu, ale i výběr a hlasitost reprodukované hudby jim často snižují návštěvnost hostů. Dnes jsem přišel na pánskou toaletu v jednom milém podniku (Café Savoy) a postarší muž si tam při nutném výkonu broukal do taktu Franka Sinatru: "When I was seventeen, It was a very good year" (Když mi bylo sedmnáct, to byly krásné časy ...).

reklama

Myslím, že si zpíval nejen blahem, protože vylučování je potvrzeno jako jedna z nejpříjemnějších lidských slastí (je dokonce hodnocena výše než přijímání potravy či pití), ale zpíval si také proto, že mu bylo v té chvíli prostě dobře. Na těch zmíněných toaletách se totiž ze skrytých reproduktorů příjemně linuly celý den staré dobré americké šlágry.

Každý nechce poslouchat muziku, která baví personál kavárnyKaždý nechce poslouchat muziku, která baví personál kavárny

Někdo prostě přemýšlel, co bude pro tuto chvíli a místo nejvhodnější. A klaplo to. Nakonec jsem se neudržel a broukal taky. To mi okamžitě připomnělo, že nahoře v samotné restauraci jsem žádnou hudbu nezaznamenal. Díky Bohu! A také mi to připomnělo, kolik podniků ještě stále nepochopilo, že výběr a hlasitost reprodukované hudby jim v mnoha případech snižují návštěvnost hostů, kteří ten nekoncepční hluk prostě nemohou vystát. Buď si přišli popovídat a hudba je ruší, nebo ji musí překřikovat, vzájemně se neslyší, jsou nervózní. Už sem nikdy nezavítají.

BEZPOHLAVNÍ KULISA

Pak existují další gastronomičtí výtečníci - restaurace či kavárny, bary, kde je evidentní, že se poslouchá hlavně hudba, co baví obsluhující personál. Zaměstnancům je úplně jedno, co si myslí hosté.

Poslouchají to, co zajímá je! Vždyť přece oni tady musí trávit celou směnu, tak co by se trochu nepobavili? Už se mi ani nechce zmiňovat podniky, kde celý den bez ustání hraje nějaké rádio (asi spřátelené), každopádně pochybuji, že podnik poctivě platí řádnou licenci. Opět obvyklá praxe - zaměstnancům je totálně fuk, zda se v rádiu mluví, hraje, zpívá, či kvílejí reklamní bloky. Vlastně už to nikdo ani moc neslyší a zvuková bezpohlavní kulisa není vnímána personálem ani stálými a lehce otupělými zákazníky. Nově příchozí může zešílet - ale koho to zajímá?

ZVUKY NA MÍRU

Chodí mi spousta dopisů od lidí, kteří kvůli nepříjemné zvukové kulise opouštějí i oblíbené podniky. Je s podivem, kolik restaurací, jež věnují nemalé prostředky do designového interiéru, do kreativního provedení jídelních lístků, do výdajů na reklamu a marketing, pravidelně zapomíná na takovou maličkost - na hudbu, ticho, zurčení potůčku, cvrlikání ptáčků. Zvuk ovlivňuje naše pocity totiž plnohodnotně stejně jako jiný z našich smyslů. Vnímáme nejen vůni z kuchyně, chuť jídla, "jíme očima" (hlavně ze sousedova talíře, protože si zaručeně objednal něco lepšího, než máme my), ale také nás stresují, nebo naopak uklidňují zvuky kolem nás. Když je nám dobře, určitě posedíme déle a utratíme víc.

Jeden můj kamarád před lety obešel několik tzv. lepších restaurantů a oslovil je s nabídkou, že pro ně vytvoří "na míru" šitou muziku. Ne že ji složí, ale vybere ze světové databanky, kde je dostupné téměř vše. Přemýšlel o prostředí, druhu kuchyně, cílové skupině hostů a vytvářel skutečně velmi koncepční CD, jež by měla přirozeně zapadat do daného prostředí. Nevím už, jak přesně dopadl, ale setkával se spíše s nepochopením, případně vysvětlením, že je to pro restauraci zbytečná investice a že oni si určitě dokáží sami vybrat to pravé CD. Oni přece znají přání svých hostů nejlépe!

Pavel Maurer


Klíčová slova:



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama