Dneska vynecháme šprýmovní historky i legrační glosy z mateřské, ale určitě ne dovolené a zcela výjimečně se pokusím poskytnout několik praktických rad.
Děti jsou děsně drahé. Stojí nás peníze. To je fakt. Především první dítě vzbuzuje u rodičů pocit, že mu musí dopřát to úplně nejlepší a nejdražší na trhu, popřípadě najít něco, co na trhu ještě není, vytvořit poptávku a tento předmět následně za děsně moc peněz získat. Vyplašenost prvorodičů budiž jim omluvou za to, že platí tolik peněz za naprosto zbytečné předměty, bez kterých dítě přežije.
Pokud jsou rodiče milionáři, je jasné, že jejich dítě nebude oblékat dupačky spíchnuté po večerech nevyspalou matkou ze starých legín, ale nejnovější kolekci od Versaceho, ale rodiče, kteří miliony vidlemi nepřehazují, by měli k utrácení přistupovat střízlivě.
Tolik k těm průvodním kecům a nyní přejdeme k zásadním faktům, které vám jistě obrátí život naruby. Jaké že jsou ty předražené kraviny, které nemá smysl dětem kupovat?
1. Monitor dechu
Pokud nevíte, co to je monitor dechu, tak to je takový přístroj, který sleduje, jestli dítě v noci dýchá. Pokud přestane dýchat, tak se spustí táhlý, hlasitý a vysoký tón, který vám oznamuje, že vaše dítě je mrtvé.
Ano, je to tak. Smyslem monitoru dechu je oznamovat rodičům, že jejich dítě nedýchá. To je hezká funkce, že? Pokud nejste lékař, tak lze jen těžko předjímat, jak se ve tři ráno zachováte, když vám monitor dechu oznámí, že dítě nedýchá, ale nejspíš jeden z rodičů bude volat sanitku a druhý googlovat, co má jako v tomto případě dělat.
Nehledě na to, že s nedýchajícím miminem pravděpodobně už moc parády neuděláte, tak je další věc, díky které je monitor dechu na hovno. Nevím, na jaké bázi to přesně funguje, ale od monitoru dechu vede taková destička, která se dá novorozenci pod matraci v postýlce. Pokud dítě přestane dýchat, destička to nějakým způsobem pozná, vyšle signál do monitoru a ten začne houkat. Velkou nevýhodou toho je, že když se dítě v postýlce převalí, zmizí z dosahu destičky, ta vyhodnotí, že dítě nedýchá, vyšle signál a monitor houká. Zděšení rodiče přibíhají v postýlce, matka vytáčí ambulanci a otec v rychlosti googluje léčbu nedýchání, když tu zjistí, že dítě dýchá. Pokud máte živější dítě, toto se vám může stát i několikrát za noc.
Pokud vám každou noc čtyřikrát pípá monitor dechu, nejenže druhý večer už k dítěti neběžíte, nýbrž si v posteli s partnerem stříháte, kdo ten krám půjde vypnout. A je pravděpodobné, že monitor dechu poletí rovnou do koše. Kauf jak hrom.
2. Drahý kočárek
„Miláčku, pro naše miminko musíme mít ten nejlepší kočárek. Já bych chtěla, aby byl potažený kůží z pandy.“
„To je naprosto jasné. Na kočárku nebudeme šetřit. Musí mít polohovatelný podvozek, terénní kola, protože s ním budu hodně chodit do přírody a podobně. A taky určitě musí mít Wi-Fi.“
„No jéje. A taky bych si představovala, aby byl ovladatelný hlasem a uměl sám parkovat.“
„Tak bez této funkce si ten kočárek ani nedokážu představit. Taky jsem pro, aby měl plazmová děla a uměl měnit barvy.“
„Jsme domluveni. Zítra si vezmeme hypotéku a půjdeme ten kočárek koupit.“
Tak přesně tohle je špatně. Cpát prachy do kočárku je nesmysl. Věc, kterou máte cca na rok a která bude sloužit jenom k přepravě dítěte na nákup nebo procházku kolem vody po cyklostezce, není ideální investiční záměr. Kočárek ano, ale bohatě stačí, aby to umělo jezdit, vešlo se do toho dítě, boudička šla sundat, kočárek se dal složit do kufru auta a aby to nezačalo z nějakého důvodu samo od sebe hořet.
3. Oblečení
Já vím, že to svádí k tomu, mít naprosto žůžové miminko oblečené do trendy hadříků za x tisíc, ale za měsíc se už do toho nevejde. Pokud máte nutkavou potřebu utrácet za dítě, tak si na internetu vyhledejte bodýčka, botičky, tričička… Prostě hadříky, které by se vám pro dítě líbily, spočtěte si, kolik to všechno stojí, a tuto částku uložte svému potomkovi na účet. Později vám určitě poděkuje, neboť peníze na účtu ho budou u srdíčka hřát mnohem více než fotky na Facebooku, kde je jako mimino v námořnickém oblečku za dva litry a má sedm lajků.
Ono těch zbytečností, za co utrácet, je samozřejmě mnohem víc. Toto je jen takový základ. Jasně, ono je jednoduché o tom kázat takhle od klávesnice, ale věřte, že já jsem přesně ta potrefená husa. Ten vyplašený prvorodič, který si vygoogloval, že dítě potřebuje monitor dechu, tak ho koupil. Byl na hovno. Kočárek jsme koupili skoro nejdražší, co měli na krámě. Uměl spoustu věcí, ale nikdy jsem to nepoužil. Asi dvakrát jsem s ním byl v lese. Tam jsem využil terénní kola, to zase jo. Ale i bez nich by se to dalo.
I krutopřísné oblečky jsem synovi kupoval. Byl roztomilý a na Facebooku těch lajků posbíral dokonce dvacet. Za ty všechny nesmysly, co jsem mu nakoupil a které nepotřeboval, by teď už měl na nějaké ojeté auto.
„Tati, mám řidičák, koupíš mi nové auto?“
„To nekoupím. Ale pojď se podívat na Facebook na moje osmnáct let staré statusy. Je tam fotka tebe v oblečku ledního medvěda a má dvacet lajků. To je víc než to tvoje auto.“
