nahoru

Pánbíčkova kravička, pinkalinka, brundibár, osák. Jak se česká a moravská nářečí vyřádila na hmyzu

Martina Waclawičová12. dubna 2018 • 15:20
Pánbíčkova kravička, pinkalinka, brundibár, osák. Jak se česká a moravská nářečí vyřádila na hmyzu
foto: Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Jarní sluníčko láká ven nejen nás z našich obydlí, ale i hmyz opouští své zimní úkryty. Podívejme se dnes na některé jeho druhy jazykovědným pohledem. K hmyzu měli lidé často emocionální vztah, ať už pozitivní, nebo negativní, a to se pak odráželo i v jeho pojmenováních.

Slunéčku sedmitečnému se dnes běžně říká beruška, dříve bylo ale označováno velmi rozmanitými jmény. Skupina variant pojmenování slunéčka patří v nářečích českého jazyka ke zcela nejbohatším. Pestrost jmen souvisí nejen s kladnými emocemi, které slunéčka v lidech vzbuzovala, ale i s pověrami, že slunéčka odnášela lidská přání Bohu nebo že jako boží posel předpovídala osud.

Ve středních a západních Čechách se běžně používalo pojmenování sluníčko. V jižních Čechách a na západní Moravě se objevovaly nejrůznější názvy zakončené -linka: mandelinka (od Příbrami po České Budějovice a Jindřichův Hradec), pinkalinka (Klatovsko a Domažlicko), bábrlinka (střední Pošumaví), popelinka (Písecko a Prachaticko), boubelinka (západně od Písku), halinka (západní Morava, s variantami hálinka a houlinka), poulinka (Tišnovsko) nebo prostě jen linka (porůznu jižní Čechy). Označení pinkalinka se udrželo dodnes v obecném povědomí díky říkankám Pinkalinka uletěla pánubohu do okýnka nebo Pinkalinka spinkalinka usnout nemůže… 

Ta sršeň v Čechách a ten sršeň na MoravěTa sršeň v Čechách a ten sršeň na Moravě

Jinde pojmenování slunéčka končívají na -unka: bedrunka (část Slezska, Valašsko, ale i severní Čechy), berunka (hlavně severní Morava), verunka (střední a jižní Morava), marunka (pomezí mezi východní Moravou a Slezskem) s opavskou variantou menurka.

Jedna z teorií říká, že slunéčko bylo označováno pomocí domáckých podob ženských jmen: například zmíněná verunka, berunka společně s baruška a beruška (všechny tři vztahující se ke jménu Barbora), marunka, petrunka, halinka, helenka, majdalenka nebo mařinka (k Maří Madalena).

Nadpřirozené schopnosti přisuzované slunéčkům se odrážejí v pojmenováních pámbíčkova kravička (Žďársko), pámbíčkova ovečka (Uherskobrodsko) nebo pámbíčkova slepička (Klatovsko). Podobně se i v chorvatštině berušce říká kromě bubamara také božja ovčica nebo v ruštině божья коровка.

Řadu dalších názvů nalezneme na mapě z Českého jazykového atlasu, ale zároveň jich na ní velké množství vyznačeno nebylo, protože byly zaznamenány jen sporadicky nebo ve velmi malých oblastech (ankalinka, blabuňka, konvalinka, pámpovička, skálinka a další).

Čmelák, brumbár, brundibár

Podobně i četná pojmenování čmeláka jsou důkazem toho, že k němu měli lidé pozitivní vztah. Tentokrát byla překvapivě pestřejší situace v Čechách, zatímco na Moravě převažovalo pojmenování čmelák a ve Slezsku čmel. Velké množství názvů se vztahovalo ke zvuku, který čmelák při letu vydává – třeba brumbár (používané dříve na Lounsku nebo v severovýchodních Čechách), jehož staročeskou variantu brumbál využil překladatel série knih o Harrym Potterovi Vladimír Medek při převodu jména Dumbledore, které ve staré angličtině také označuje čmeláka.

Do této skupiny jmen patří i brundibár nebo brundivál (doloženo porůznu v západní polovině Čech), brunčák (Vyškovsko a Kyjovsko), bručán (Českobudějovicko) nebo bzučák (rozptýlené lokality v Čechách). Jiné názvy vycházejí z představy, že je čmelák medonosný, jako třeba středočeské medák s variantou meďák, meďurák nebo meďulák (Příbramsko).

Čmelák, medák, ale i brundibár nebo čmeldaČmelák, medák, ale i brundibár nebo čmelda

Vosa a sršně

Vosa byla označována jako (ten) vos (severovýchodní Čechy, Telečsko a Třebíčsko) nebo vosák (Brněnsko), případně i osák (okolí Kyjova a Břeclavi). Ve východní polovině Moravy a ve Slezsku se jí říkalo osa. V různých oblastech bylo možné najít i hláskovou obměnu vůsa, vusa nebo vus. Sporadicky byla doložena i pozoruhodná pojmenování přetrženka (vypadá jako uprostřed přetržená) nebo zlodějka (cizí včela, která krade med).

U sršně nalezneme spíš jen varianty téhož pojmenování než různá jména. Pro jihozápadní část Čech byla charakteristická podoba sršán (nebo sršáň, sržán či sršín), pro severovýchodní (ta) sršeň. Na severní polovině Moravy se užíval výraz (ten) sršeň, na východě Moravy a ve Slezsku šršeň kromě oblasti s podobou sršleň. Ve středu Moravy byla nalezena variantu sršňák nebo šršňák.

Zajímavé je, že se v některých oblastech jižní Moravy nerozlišovaly příbuzné druhy bodavého hmyzu, a tak se označení vosa, vos a vosák často používalo i pro sršně a naopak pojenování sršňák nebo šršňák i pro vosu. Pokud byla potřeba sršně od vosy odlišit, přidával se v některých lokalitách k pojmenování přívlastek jako velká sršeň nebo vojenská sršeň. Pro čmeláka pak třeba bylo možné najít pojmenování vos, vosa, vosák nebo včelák a šršňák.

Až na jarní procházce potkáte berušku nebo čmeláka, třeba si vzpomenete, jakými roztodivnými názvy jim lidé říkali, a budete se na ně dívat trošku jinak.

Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.

Martina Waclawičová


Klíčová slova: nářečí, hmyz, mapa


+ dárek navíc
K předplatnému dárek navíc

Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,610
21,750
29,210
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější