O velkém ruském básníku a romanopisci Alexandru Puškinovi se ve škole učí děti na celém světě. Málokdo nezná alespoň pár veršů z Evžena Oněgina. Starším generacím pak u nás v paměti jistě utkvěla i ruská verze slavného „Já píši vám – co mohu více?“. Znáte ale Puškinovu podobiznu a zamysleli jste se někdy, jak přišel ruský básník ke kučeravým vlasům a tmavé pleti, když byste přirozeně čekali světlou kštici, modré oči a slovanské rysy?
Alexandr Puškin se nikterak netajil svým africkým předkem Abramem Petrovičem Hannibalem. Na africký původ byl pyšný a na mnoha místech jeho děl je možné naleznout střípky zamyšlení nad jeho bikulturní identitou. Nejdále nechává nahlednout jedna ze slok Evžena Oněgina, ve které Puškin hloubá nad Abramovou rozervaností, kterou musel jako bývalý otrok a pozdější šlechtic cítit.
„Svobodo, přijdeš? škemrám, loudím,
přijď! bude pozdě za pár let...
u moře čekám, spásným lodím
posílám vítr do plachet.
Kdy s bórou v zádech, nespoutaný,
po široširé mořské pláni
se rozlétnu jak na křídlech?
Už abych opustil ten břeh,
kde vládnou síly, jež mě dusí,
a někde pod datlovníky
v pouštích mé žhavé Afriky
stýskal si po nevlídné Rusi,
kde srdce oslavilo křest,
trpělo, zhaslo na bolest.“
Nedokončen zůstal Puškinův historický román Mouřenín Petra Velikého, ve kterém před smrtí život svého předka zpracovával. Co tedy o exotickém Abramovi Hannibalovi víme? Otrokáři v Africe byl chycen jako velmi mladý. Kontinent opustil v řetězech, aby byl odvezen do Konstantinopole, kde jej v roce 1704 zakoupil pro ruského cara Petra Velikého srbský šlechtic Sáva Raguzinskij. Na petrohradském dvoře si inteligentního Abrama Petr brzy oblíbil a na znak náklonosti mu při křtu o rok později přidělil druhé jméno Petrovič (tzv. jméno po otci).
V roce 1716 byl Abram odeslán na studia do Francie, kde také inspirován antickým vojevůdcem přijal příjmení Hannibal. Vrátil se jako muž vzdělaný především ve válečném umění a ačkoliv po smrti Petra a nástupu na trůn jeho dcery Alžběty upadl v nemilost, o několik let později se opět dokázal vrátit na výsluní.
Ve 40. ltech působil jako profesor na vojenské škole v estonském Pernově a jako gubernátor Tallinu. Mimo jiné dohlížel na výstavbu vojenské pevnosti v Kronštadtu. Ačkoliv si šlechtický titul vydobyl v průběhu svého života svými schopnostmi, v dopise Senátu z roku 1742 trval na tom, že jej odvozuje od svého afrického původu. Tvrdil, že jeho otec vládl v Africe několika městům.
Jako místo svého narození zmínil Logone, které historici ve 20. století lokalizovali jako Logone-Birni v dnešním Kamerunu. Na svém panství v Sujdě jako první v Rusku pěstoval brambory. Byl znám odporem k nevolnictví. Významným kritikem sociálních poměrů v Rusku se o století později stal i jeho pravnuk Alexandr Puškin, vnuk Abramova syna Osipa.
