V japonské metropoli Tokiu proběhla minulý týden pozoruhodná avšak každoroční událost. V Tokiu se konal vůbec největší festival pohřbívání, který je pojatý nejen jako exhibice různých pohřbívacích technik, ale především jako soutěž. Tu Japonci vášnivě prožívají.
„Abych tuto soutěž vyhrál, trénoval jsem každý den,“ uvedl teprve třiadvacetiletý majitel pohřbního ústavu, který se jmenuje Rino Terai. Japonský pyšný vítěz soutěže zvítězil mezi mnoha staršími konkurenty především díky vytrvalosti a pečlivosti, jak sám tvrdí. „Točím o pohřbívání videa a sám sebe se ptám: Jak bych to ještě mohl vylepšit? Jak by to ještě mohlo vypadat lépe?“ popisuje dále Terai.
Příprava nebožtíků na pohřeb má pro Japonce zvláštní význam, je totiž jakousi duchovní očistou ještě před tím, než duše nebožtíka vstoupí na onen svět. Převlékání nebožtíků a nebožek a jejich příprava na poslední rozloučení probíhá obvykle před příbuznými zemřelého, od této tradice se však postupně upouští. Rituál spočívá v oblékání, polohování, účesu nebožtíka, správný výběr materiálu, na němž bude zemřelý ležet. Na soutěžním festivalu sloužili jako nebožtíci živí dobrovolníci, které soutěžící naoko zaopatřovali.
V zemi existuje na 2 tisíce majitelů pohřebních ústavů, kteří jsou zároveň experty na přípravu zemřelých na další cestu jejich duše. Soutěžní výstava je pro tyto odborníky příležitostí, jak ukázat svůj um. Ten se také v mnoha případech hodně liší, takže je zde možné i načerpat nové techniky od konkurence.
Japonsko, země s jednou nejrychleji stárnoucích populací na světě, je v pohřbívání poměrně specifickou zemí. Má totiž problém s rychle vymírající populací, kterou po smrti krematoria nestíhají pojímat. Mimoto v zemi dochází i volná místa na hřbitovech v okolí buddhistických chrámů. Pohřeb je proto v podstatě drahou luxusní záležitostí, kterou si nemůže dovolit každý. Japonské hřbitovy doslova praskají ve švech, stejně tak krematoria. Denně každé japonské krematorium musí pojmout 40-90 těl, což je na číslo na hraně jejich možností.
