Tělo další zavražděné ženy přikryté plachtou. Tentokrát se k zodpovědnosti přihlásil drogový kartel prostřednictvím vzkazu na jedné z městských zdí.

Tělo další zavražděné ženy přikryté plachtou. Tentokrát se k zodpovědnosti přihlásil drogový kartel prostřednictvím vzkazu na jedné z městských zdí. Zdroj: ČTK/AP/Guillermo Arias

Mexická záhada: Ani po 20 letech není jasné, kdo má na svědomí brutální vraždy stovek žen

Počtem obyvatel je mexické město Ciudad Juarez, které pouze řeka Rio Grande odděluje od amerického El Pasa, srovnatelné s Prahou. Pověst má ale temnou jako málokteré místo světa. Série vražd tamějších žen, která si od devadesátých let vyžádala stovky obětí, nedává místním spát. S každým novým nárůstem násilí, s každým novým zločinem, jehož obětí se stane žena či dívka, se do podvědomí vkrádá dobře známý strach.

Mexické město Ciudad Juarez na hranicích se Spojenými státy je díky levné pracovní síle rájem továren zvaných maquilladoras. Za čárou, jen kousek od vysněných USA, ve fabrikách vlastněných zahraničními firmami každý den vzniká nesmírné množství levného zboží, které putuje do celého světa. Za prací přicházejí do města především mladé ženy se základním vzděláním. Řada z nich nechá rodinu daleko za sebou a stanou se obyvatelkami Ciudad Juarez, kde kvůli pracovnímu vytížení znají jen cestu do práce a domů.

Pro své okolí jsou postradatelné, pokud zmizí, často se na to přijde až po čase. Nezáleží na denní době, více než milionové město bývalo ještě nedávno nejnebezpečnějším místem světa. Drogové kartely, zkorumpovaná policie, tisíce postradatelných žen… Únosy probíhaly z autobusů městské hromadné dopravy, z centra města, cestou z práce na ubytování.

V poušti se vždy časem objevila těla pohřešovaných. S jejich ukrýváním si nikdo hlavu nelámal, prostě je pohodil kus za městem, jako by se zbavoval smetí. Na tělech žen a dívek, kterých bylo na jednom místě často hned několik, bylo na první pohled patrné, že se staly oběťmi sexuálně motivovaného násilí. Identifikace nalezených byla často možná pouze díky DNA jejich příbuzných, kteří po nějaké době od posledního kontaktu nahlásili zmizení.

Dokumentovat počty obětí začala v roce 1993 mexická rodačka Ester Chavezová. Zarazilo ji především to, že policie často případy ani nevyšetřovala, a pokud už se jimi zabývala, rychle je zase odložila. Studiem spisů a novinových článků dospěla k číslu pěti set mrtvých, řada dalších se ve stejné době pohřešovala. Počty v následujících letech začaly jít rychle do stovek.

Nebyl to jen počet zmizelých, který vyvolal vlnu šokovaných reakcí po celém světě, jakmile začala Chavezová na problém upozorňovat. Děsivá byla poranění na tělech dívek, která prozrazovala, že si před smrtí musely projít doslova peklem na zemi. Mrtvoly byly často ohořelé, poseté bodnými ranami, pachatelé některým dívkám uřezali části těla.

Další podrobnosti si přečtěte na webu Info.cz >>>