9 států, které na světových mapách nenajdete | Reflex.cz
reklama
nahoru

9 států, které na světových mapách nenajdete

  • Zuzana Šprinclová 26. září 2016 • 16:00
    9 států, které na světových mapách nenajdete
    Prezident liberlandu, nebo recesista? Vyberte si.
    • foto: 
    Nguyen Phuong Thao

    Nejste spokojení se svou republikou? Založte si vlastní. Taková je filozofie většiny tzv. mikronárodů. Tyto samozvané státy tvoří paralelní skrytý svět, který v mapách nenajdete. Nemají sice oficiální razítko, ale většinou mají vlastní vládu, vlajku, měnu, kulturu, bohaté historické prameny i fotbalové týmy. Vydávají občanky i pasy: na letišti na ně ale raději nespoléhejte. Vznikají často z popudu výstředních jedinců nebo umělců, kteří touží po lepším světě. U nás jsou takové státy hned tři: Valašské království, konkurenční Valašské Královstvje a Spolková republika Kraví hora. Oblíbené a rozšířené jsou ale i za hranicemi naší země.


  • 1. Knížectví Huttovy řeky: Jak farmář zvítězil nad vládou

    Knížectví Huttovy řekyFoto 

    Má 75 km2 a najdete ho v Západní Austrálii. Malé knížectví vzniklo kolem farmářské rodiny, která odmítla přísné kvóty na výkup obilí z roku 1970. Podle farmáře Leonarda George Casleyho byly likvidační a své území začal považovat za nezávislé na Austrálii. Tvrdil, že objevitel Západní Austrálie James Stirling území vlastně nikdy oficiálně neprohlásil za majetek britské koruny. Začal se titulovat jako kníže, založil vlastní měnu i poštu. Přestože jeho stát nikdo oficiálně neuznal, podařilo se mu navázat vlivné diplomatické styky s mnoha státníky i papežem.

    Po desetiletích boje vláda s pilným farmářem vzdala boj a v Knížectví Huttovy řeky už nemusejí platit australské daně. Dnes tady žije trvale zhruba 20 lidí. Občanství má i 13 000 sympatizantů po celém světě (také v Česku). Vedle vlastní měny vydávají v knížectví i diplomatické pasy. Díky jednomu takovému mohl v roce 1984 československý občan Vladimír Kříž emigrovat na Západ. Také dobrodruh Petr Suchý se v roce 2000 pokusil na doklady od Huttovy řeky vycestovat. Tentokrát to ale nevyšlo a na ruzyňské letiště si pro něj přišla policie.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 2. Republika Conch: Nejkratší válka na světě

    Republika ConchFoto 

    Cestou z Floridských ostrovů (Florida Keys) na americkou pevninu proudívali přistěhovalci i drogy. Američané proto rozestavěli 18. dubna 1982 na jediné silnici spojující ostrovy s kontinentem pohraniční strážníky. Bez kontroly neprošel nikdo. Obrovská dopravní zácpa (až 20 mil) odrazovala turisty. Starosta Floridy Keys Dennis Wardlow začal rychle jednat. Když soud v Miami zamítl jeho žádost o odstranění kontrol, rozhodl se k odvážnému kroku.

    Pět dnů poté, co se ze silnice stala přísně střežená hranice, oznámil nezávislost na Spojených státech a samostatnou republiku Conch. A jedním dechem ještě vyhlásil Spojeným státům válku. Po jedné minutě se starosta Američanům vzdal a požádal o miliardu dolarů federální pomoci na pomoc při obnově válkou sužované ekonomiky národa. Přestože republika Conch oficiálně fungovala pouhé dvě minuty, místní jsou dodnes na svou odvážnou recesi hrdí. Každoročně spolu s turisty oslavují svou „nezávislost“. Republika má vlastní vlajku, vydává pasy a mince v hodnotě jednoho dolaru, které se smí používat jako zákonné platidlo.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 3. Christiania: Svět umělců a bohémů

    ChristianiaFoto 

    Svobodné město Christianii v dánské Kodani založili v roce 1971 hippies a umělci, kteří odmítli státní kontrolu. Nastěhovali se do bývalých vojenských kasáren, kde stvořili demokratické společenství s vlastními podniky, obchody i školami. Dánský stát Christianii oficiálně uznal a bohémská čtvrť, kde drogy nejsou tabu a kouření marihuany je legální, se stala turistickým lákadlem. Kvůli neplacení daní za pozemky se už ale dlouho mluví o zrušení a vystěhování asi 850 obyvatel.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 4. Užupis: Stát opilců a bezdomovců

    UžupisFoto 

    Bohémy zahalené v marihuanovém dýmu potkáte i v zajímavé čtvrti Užupis v litevské metropoli ve Vilniusu. Nezávislost tady vyhlásili v roce 1998. Jedna z nejstarších částí města bývala odsouzena k zániku. Kdysi zde žili chudí řemeslníci, pak židovská komunita, která zmizela za holocaustu. V opuštěných a chátrajících budovách se usadili bezdomovci, zlodějíčci, prostitutky. Dnes je to místo obydlené umělci, plné galerií, kaváren, života. Republika Užupis má vlastního prezidenta, biskupa, oficiální hymnu, armádu (12 mužů) i skutečnou ústavu. Některé její zákony jsou poněkud nekonvenční. Například: „Každý má právo být nečinný.“

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 5. Sealand: Knížectví na mořských vlnách

    SealandFoto 

    Život na 550 m2 velké umělé plošině v Severním moři začal během druhé světové války. Britové tady měli protivzdušnou obranu. Dnes je na rezavějící plošině asi deset kilometrů od pobřeží východní Anglie knížectví Sealand. Má svou vlastní vlajku, měnu, ústavu, fotbalový tým, dokonce vydává známky i pasy.

    Historie státu je dramatická. Britští vojáci opustili plošinu v mezinárodních vodách začátkem 50. let 20. století. V roce 1967 ji obsadil bývalý major Roy Bates se svou ženou Joan. Ta od svého muže dostala toho roku výjimečný dárek – v den jejích narozenin vyhlásil na plošině nezávislé knížectví Sealand. Začali se titulovat „princ Roy“ a „princezna Joan“ a rozjeli pirátské rádio. Několikrát museli čelit pirátským útokům. V roce 2007 uvažovala vládnoucí rodina o prodeji.

    Zájem měli vlastníci serveru The Pirate Bay, kteří z plošiny chtěli udělat svět svobodného stahování. K tomu nakonec nedošlo a Batesovi žijí na moři dál, pod vedením prince Michaela, který se Sealandu ujal po otcově smrti v roce 2012. Občanem knížectví se může stát kdokoli. Za necelých 30 liber je možné koupit si titul lorda nebo baronky, za hraběte se platí skoro dvě stě liber.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 6. Wirtland: Stát v kyberprostoru

    Wirtland

    Žádné hranice, žádné ulice, žádní sousedé, etnická nebo náboženská omezení. Takový je Wirtland – neuchopitelný a nehmatatelný, nemá historické ani kulturní kořeny. A není jasné, kdo přesně za tímto experimentem stojí. Wirtland je prvním státem v kyberprostoru. Funguje a prezentuje se od roku 2008 prostřed­nictvím internetových stránek a sociálních sítí. Dnes má mít bezmála 6200 obyvatel ze všech pěti kontinentů.

    Funguje na platformě konstituční monarchie s cílem dosáhnout parlamentní demokracie. Snaží se o ekonomickou soběstačnost. Wirtland má vlastní banku, která vydává zlaté a stříbrné mince. Na webových stránkách nabízí vedle triček i občanství (jedinou podmínkou je minimální věk 18 let) registraci obchodní značky nebo certifikát kvality.

    Ve Wirtland Medical Centre za poplatek a přes Skype radí se zdravotními problémy lékaři z nejrůznějších oborů, v The Times of Wirtland vycházejí nejnovější zprávy, občané kyberstátu volí i nejkrásnější dívku: miss Wirtland. V současné době hledá Wirtland po světě vlastní území, aby mohl usilovat o suverenitu.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 7. Seborga: Uražený květinář knížetem

    SeborgaFoto 

    Mají vlastní znak, ústavu, měnu, mezinárodní poznávací značku aut i armádu – nejmenší na světě. Knížectví Seborga kousek od hranice Itálie s Monakem (asi 7 km od San Rema) o rozloze 15 km2 hlídá jen jeden voják. Svérázné italské město, kde žije přes 300 obyvatel, vyhlásilo nezávislost v roce 1963.

    S myšlenkou, že by kraj měl zpět získat svou zapomenutou historickou nezávislost a opět se stát knížectvím, přišel květinář Giorgio Carbone. Starobylé sídlo, kde měl být podle legendy kdysi ukryt svatý grál, bylo totiž léta necitlivě přehlíženo. Knížectví se v roce 1861 stalo součástí sjednocené Itálie. Nikdo se ale tenkrát ani neobtěžoval tento fakt zapsat do knih. Proto uražení Seborgané nakonec prohlásili anexi za neplatnou a vyhlásili nezávislost, na které trvají dodnes. Květinář Giorgio Carbone se stal knížetem, po jeho smrti v roce 2009 ho nahradil Marcello Monegatta.

    Žádné velké vzrušení se ale tímto na mezinárodní scéně nedělo. Místní stále dodržují italské zákony, platí italské daně a chodí k volbám. Seborgu oficiálně uznal africký stát Burkina Faso a má podporu asi 2000 sympatizantů po celém světě.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 8. Forvik: Svět kapitána Kalamity

    ForvikFoto 

    Celkem osmkrát se Stuart Hill pokoušel na jachtě vlastní výroby obeplout britské ostrovy. Vždy ztroskotal a záchranné služby s vrtulníky a čluny byly kvůli tomuto nešťastnému dobrodruhovi v plné pohotovosti. Britská média mu začala říkat kapitán Kalamita. Naposledy ztroskotal Stuart Hill u Shetlandských ostrovů, kde už zůstal. V roce 2008 se přestěhoval na malý větrný Forvik a ze stanu, který v začátcích býval jeho kanceláří i ložnicí, rozjel kampaň za samostatnost ostrova.

    Vyzbrojen smlouvou z 15. století začal britskou vládu bombardovat tvrzením, že Skotsko nebo Anglie nikdy neměly na tento ostrov nárok. Kulturně je prý spřízněný se Skandinávií a technicky zůstal součástí skandinávské říše. Odpovědí z Londýna bylo ohlušující ticho, a tak Stuart Hill v únoru 2011 vyhlásil nezávislost Forviku a prohlásil se jediným majitelem ostrova. Jeho krédem je čestná vláda a čestné peníze. Zavedl různé formy občanství: shetlandští obyvatelé mohou žádat o metr čtvereční pozemků s hlasovacím právem, zatímco jiní mohou požádat o čestné občanství s příslibem podílu na budoucích příjmech. Dnes má Forvik asi 20 občanů a za občanství platí roční „daň“.

    (Pro pokračování klikněte na tlačítko Další)


  • 9. Liberland: Daňový ráj u Dunaje

     

    LiberlandFoto 

    Úředním jazykem je tady angličtina a čeština a motto samozvaného státu Liberlad zní: Žít a nechat žít. Před rokem ho vyhlásil Čech Vít Jedlička a jeho budoucnost je dost nejistá. Jde totiž o sporné území na západním břehu Dunaje mezi Srbskem a Chorvatskem. Samozvaný prezident Liberlandu Jedlička využil situace, kdy si tyto balkánské země nevytyčily přesné hranice. Na některých mapách je území označeno jako „Gornja Siga“.

    Stát o rozloze asi 7 km2 má dnes svou první zaregistrovanou firmu, která bude platit dobrovolnou daň a měnu merit. Má být navázána k dolaru v poměru 1 : 1 a fungovat na podobném principu jako bitcoin. Podle Jedličky se sešlo asi 90 000 žádostí o občanství ze všech koutů světa. Více než třetina žadatelů je z Blízkého východu a každý čtyřicátý z Česka. Zájemci o občanství by měli být nábožensky a rasově tolerantní, mít úctu k soukromému vlastnictví, čistý trestní rejstřík a v minulosti se nepaktovali s komunisty, nacisty nebo extremisty. Pokud se Liberlandu opravdu podaří získat území, plánuje Jedlička svobodné volby a udělování občanství širší veřejnosti. Zatím bude občanství vydávat jen hrstce vyvolených.

    Další zajímavosti a reportáže ze světa najdete na webu Lidé a Země >>>


Zuzana Šprinclová

Klíčová slova:
státyLiberlandChristiania


Diskuse ke článku

 


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama