Co nezvládnou tety a učitelky ve školkách, vyřídí umělá inteligence. Vědátoři z Bielefeldské univerzity v Severním Porýní-Vestfálsku rozjíždějí projekt hodný 21. století.
Využijí k němu malé humanoidní (jakože mají hlavu, ruce a nohy) roboty Nao od francouzské firmy Aldebaran. Šedesáticentimetrové postavičky už jsou na světě skoro dekádu a populární jsou hlavně mezi výzkumníky a průkopníky – pro ně je určena zvláštní akademická edice. Používají ho přinejmenším dvě stovky univerzit a ústavů a je například standardem pro soutěže v robotickém fotbalu, což není nějaká bžunda pro šprty a nerdy, nýbrž velice užitečná disciplína pro porovnávání programátorských úspěchů.
Roboty Nao už zkouší i pro praktické účely – třeba pro práci se starými pacienty, pro kosmonauty nebo třeba pro zákaznický servis v bankách (v Japonsku, kde jinde). Kromě jiného se roztomilý a maličký Nao osvědčil při práci se zdravými, ale i s autistickými dětmi – měly k němu větší důvěru než k cizím dospělým. A projekt Avatar Kids zase umožnil dlouho marodícím dětem, aby se přes robotovy kamery, mikrofony a reproduktory na dálku zúčastnily vyučování.
Německým výzkumníkům teď zbývá řádně naprogramovat robotovu inteligenci. „Školky většinou nezvládají učit děti cizím jazykům individuálně,“ řekl serveru The Local profesor umělé inteligence z Bielefeldské univerzity Stefan Kopp. S dětmi mohou probírat jednodušší úkoly jako čísla nebo předložky. Robot kromě „vrozené“ trpělivosti zvládá sledovat pokrok svého žáka a přizpůsobovat obtížnost. „Naprogramujeme robota, aby interakci s dítětem vedl, bude dítě podporovat, jak to jen půjde,“ dodává výzkumnice Kirsten Bergmannová. Za rok a půl by roboučitelé mohli přijít do zkušebního provozu a do tří let do běžného.
