Tunel smrti. Takovou přezdívku získal po třech měsících plného provozu silniční tunel Anzob na silnici mezi největšími tádžickými městy Dušanbe a Chudžand. Stavba je dlouhá 5 kilometrů a íránští stavaři si za ní naúčtovali čtyři miliardy dolarů, tedy skoro 100 miliard korun. Podívejte se, co za ně Tádžikové dostali.
Anzob měl ulehčit obtížnou cestu přes pohoří Pamír mezi dvěma tádžickými metropolemi. Před jeho otevřením museli cestující jezdit po prašné dvouproudce přes území sousedního Uzbekistánu. V zimě byla silnice ohrožována lavinami, které ji na každoročně na celé dny uzavřely.
Tunel byl oficálně otevřený v roce 2006, ale zůstal nedokončený až do letošního března a provoz v něm byl velmi omezený. Od března byl tři měsíce v plném provozu, ovšem v červnu musel být kvůli nutným opravám znovu uzavřen.
Od září se v něm tedy zase jezdí, ale že by se něco změnilo proti letošnímu červnu, neřku-li roku 2006, to se dá těžko posoudit. Cesta tunelem je opravdu jen pro odvážné a jak ukazují záběry, “tunel smrti” je přiléhavý název. Jde o temné, nebezpečné místo, jen sporadicky osvětlené několika lampami, kde jsou auta doslova ostřelována odpadajícími kameny ze stropu. A především chybí jakákoliv ventilace. Jen v prostředku, tedy ve vzdálenosti 2,5 kilometru od konců, umístili íránští inženýři jeden větrák. Místní vypráví příběhy lidí, kteří se v tunelu udusili oxydem uhelnatým, když uvízli v dopravní zácpě.
O zácpy není nouze a jak je vidět ze záběrů, důvodem jsou především defekty. Co se týká kvality vozovky, jde spíše o překážkovou dráhu. Asfaltový povrch není dokončen, vozovka je tvořena prakticky nepřerušeno vrstnou různě hlubokých děr. Ty jsou zaplněny vodou, která do tunelu neustále prosakuje.
V úzkém tunelu jsou sice dva pruhy, ale tak jako jinde v Asii, řidiči jezdí hlavně v prostředku silnice, kde očekávají nejméně děr.
“Dokonce i za optimálních podmínek je tunel zaplavený vodou, která mění obří díry v nedokončené vozovce ve smrtelné pasti,” napsal pod své video na youtube cestovatel Silvan Graf. “Neoznačené odtokové kanály čekají, aby spolkly vaši nápravu. V tunelu chybí pořádné osvětlení a ventilace, dýchání je kvůli vysoké koncentraci výfukových plynů těžké a bolestivé.”
Íránský ministr energetiky Alí Réza Dajemi už dříve upozornil na obtížnost projektu, který se potýkal s vysokou nadmořkou výškou, silnými průsaky vody a zimou. “Tyto faktory udělaly ze stavby tunelu mnohem obtížnějí projekt, než jsou stavby obdobnýcch tunelů, uvedl pro íránskou agenturu FARS.
