Jeden z nejznámějších českých sériových vrahů, Ivan Roubal, zemřel ve věznici v Karviné. Kdo jsou ale další podobní zločinci? Kromě jednoho sedí ve vězení a dostali trest doživotí.
Jaroslava Fabiánová (narozena 1965) je podle soudního znalce nadprůměrně inteligentní, lesbicky orientovaná, s neodstranitelnou poruchou osobnosti. Svou první vraždu spáchala v šestnácti letech, kdy kladivem a ševcovským šídlem zabila osmdesátiletého muže. Má na svědomí celkem čtyři zavražděné muže. Jejím motivem byl hlavně zisk. Je ve vězení na doživotí.
Jaroslav (1966) a Dana (1970) Stodolovi si mohou připsat minimálně osm obětí starých lidí, které zavraždili kvůli majetku a penězům. Vraždy neměli ani tak dobře promyšlené, jako měli dlouhou dobu štěstí – hrála pro ně i liknavost lékařů a policistů, kteří mnohé vraždy identifikovali zprvu jako sebevraždy. Vraždili oba stejným dílem, před soudem se snažili svalit vinu jeden na druhého. Dnes rozvedený pár si odpykává doživotí.
Petr Zelenka (1976), známý jako heparinový vrah, byl za svých minimálně devět (ale předpokládá se mnohem vyšší číslo) obětí odsouzen na doživotí. Bezmocné pacienty zabíjel podáním heparinu z narcismu a hédonismu, chtěl vidět bezmocné lékaře a uspokojoval ho pocit vlastní všemocnosti, neboť on jediný věděl, co se s pacienty děje a jak snadno by se dali zachránit. Znalci u něj nezjistili žádnou duševní chorobu.
Jiří Straka (1969) aneb spartakiádní vrah je jediný už na svobodě. Změnil si jméno a žije na severní Moravě. Sexuálně motivované brutální vraždy spáchal jako mladistvý, proto se vyhnul trestu smrti i doživotí. Tři z jeho jedenácti obětí zemřely. Podle psychologů je citově plochý, se sklony k sadismu, až nekrosadismu, je pro něj typická amorálnost a absence citu. Má nadprůměrné IQ 125. Byl propuštěn v roce 1994 a umístěn v psychiatrické léčebně, kde byl kastrován, ale operaci mozku, jež by možnost opakování vražedného chování minimalizovala, odmítl. Před deseti lety byl z léčebny propuštěn na svobodu.
