Zdravím vás, mladíku. Těší mě, že vás konečně poznávám. Slyšel jsem o vás celé romány. Dcerka je z vás úplně paf. Jak dojemný. Je to moje nejdražší zlatíčko, to si asi umíte představit.
A teď mi povídá, že jste ji pozval na víkend někam do přírody. Přes noc. To zní romanticky! Určitě si to nádherně užijete. A taky vím, že se o mýho andílka dobře postaráte a zajistíte, aby se mu nic zlýho nepřihodilo.
Proč jsem si tak jistej? No, pojďte se mnou, něco vám ukážu. No tak. Pojďte za mnou. Mám dole ve sklepě věci, který si musíte docela určitě prohlídnout.
Tak tady to je, má pýcha a potěšení. Už jste někdy viděl tak nádhernou sbírku? Podle toho, jak se na mou dcerku díváte, jsem pochopil, že i vy máte smysl pro krásu.
Víte něco o střelnejch zbraních, mladíku? Poznal byste tuhle skvělou věcičku? Jo, je to tak! Jde o německej luger, jednu z prvních poloautomatickejch pistolí. Je to sběratelskej kousek. Střílel jsem z něj jen párkrát. Pořádně kope.
Jo, mimochodem, dcerka mi taky říkala, že vy dva strávíte víkend na chatě vaší rodiny někde v horách. To je báječný, já sám hory miluju. A budou tam vaši s váma? Ne? Aha, takže jen vy dva. To bude romantika!
Já se musím přiznat, že mám tady k tomu kousku skoro romantickej vztah. Je to Walther PPK, vedle lugera další oblíbená pistole nacistů. S takovouhle pistolí se zastřelil Hitler. Mimochodem je to taky zbraň, kterou si oblíbil James Bond, když se mu ve filmu Srdečné pozdravy z Ruska jeho beretta zasekla v kalhotách. Mrkněte se! Já tady mám taky jednu berettku.
A kde přesně máte tu chatu? Opravdu? U Vimperka? No to je náhoda, já znám pár chlápků, co žijou nedaleko odtamtud. Jsou to všechno členové mýho střeleckýho klubu. Kdybyste tam během pobytu náhodou potřebovali pomoc, klidně mi brnkněte. Já pak do tý vaší chaty jednoho z kluků do minutky pošlu. Nebo, jestli chcete, můžu je požádat, aby se tam každou chvilku zastavili a mrkli se na vás, třeba po hodince, vyhovuje?
Ani odsud to není nijak daleko. Mohl bych tam být tak za 70 minut, kdybych jel dvoustovkou a kdybych pochopitelně měl důvod tak spěchat. Samozřejmě doufám, že nebudu muset. Jezdit takhle rychle je hrozně nebezpečný. Lepší je nespěchat, všeho do času. Víte, co si myslím, mladíku? Určitě jo. Vypadáte jako zodpovědnej mladej muž. Takový vlastnosti si já doopravdicky vážím.
A stejnej respekt mám k neuvěřitelný palebný síly týhle útočný pušky AK-47, známý taky jako kalašnikov nebo rusky slangově kalaš. Umíte rusky, mládenče? Ne? No to máte kliku. My jsme se ruštinu museli učit ve škole.
Když se to tak vezme, je dost podobná češtině. Například, děrži svoi grjaznyje ruki ot mojej dočeri. Uhádnete, co to znamená? Nemusíte odpovídat, synku. Myslím, že vám to už docvaklo. Ty dnešní mladý jsou fakticky důvtipný.
No, nevadí, doufám, že si to vy dva hezky užijete. Je to tak báječný, být mladý a mít před sebou tolik let života, pokud ovšem nedojde k nějaký tragický události v důsledku špatnýho rozhodnutí.
Když už mluvíme o zdraví, dbejte, prosím, na to, aby si dcera každej den brala ty svý vitamíny. Všiml jsem si, že je začala brát někdy v té době, co se potkala s váma. Tuhle jsem je našel v její kabelce. Není to pohodlný, jak je dnes prodávaj’ v těch kruhovejch baleních, vždycky jeden prášek na den? Jsem rád, že ji vedete k tomu, aby se víc starala o svý zdraví. Ale i vy si dávejte pozor na zdraví, chlapče. Nejste trochu bledej, človíčku? Nějak se potíte.
No, jsem rád, že jsme si pokecali, vy ne? Mám teď mnohem lepší pocit. Tak běžte zas nahoru. Já tu ještě chvilku zůstanu a vyčistím ty svoje „kámoše“. Musím je udržovat v perfektním stavu. Člověk nikdy neví, kdy je bude potřebovat.
Tak si užijte báječnej víkend!
Steve Fisher – Američan v Praze. Přeložil Jan Valeška. Text vyšel původně v tištěném Reflexu č. 46/2014.
