Lída od malička hromadila věci. Díky své bystrosti silně vnímala pomíjivost materiálních hodnot. Všechny barbíny do roka ztrácely charisma a ježek v kleci zbytečně vystrkoval trapné bodliny. Jenže Lídě bylo líto o minulé zážitky s hračkami přijít. A tak se brodila haldou sklápěcích autíček, igráčků a lega; často ji našli zapadlou pod sadou míčků nebo přidušenou v divadýlku z chemlonu.
Rezignovaní rodiče si oddychli, když nastal čas, aby se osamostatnila. Lída se pohotově obklopila jejich fotkami a oblíbenými předměty. Poličky praskaly pod máminými kuchařskými recepty, tátovými pornočasáky a motory ze ždímaček. Postupem času začala opuštěná Lída hromadit zvířata. Když se z bytu začal linout odér dvanácti polomrtvých koček, dům poslal na Lídu sociální pracovnici.
„Trpíte Diogenovým syndromem. Diogenes byl řecký učenec, který jako vy vnímal marnost a pomíjivost materiálních hodnot. Ale na rozdíl od vás nehromadil. Byl skromný a žil v sudu. Zkuste se jím inspirovat.“
Lída koupila domů první sud, pak druhý… Za rok už pro sudy nešlo projít k umyvadlu, Lídina hlava zdredovatěla a nehty připomínaly bačkory.
Vyhledala odbornou pomoc psychologa.
„Jedná se o fixaci libida v anální fázi. Neprojde-li jedinec všemi fázemi vývoje podle Freuda, zafixuje se. Ulpívá na slasti z análních výkonů, výsledkem je pak tato vaše nutkavá neuróza.“
Lída nakoupila různé druhy projímadel, aby zpětně prošla anální fází vývoje a mohla konečně uklidit. Místo toho ji našli podvyživenou a vyčerpanou.
Hospitalizaci nepřežila. Při vyklízení osobních věcí vypadlo z nemocniční skříňky sto katetrů, dvě stě infúzních roztoků a padesát kanyl.
Text původně vyšel v tištěné verzi Reflexu č.43/2014. Knihu sloupků Turnový háj si můžete objednat na www.evaturnova.cz.
