Jack Rozparovač, ilustrační foto

Jack Rozparovač, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Jack Rozparovač byl údajně židovský imigrant. Toho se hned někdo chytne

Byl Jack Rozparovač Židem? To by dělalo celý případ ještě horší. Horší pro dnešní Židy, kteří už tak mají dost problémů s moderním antisemitismem. Ať byl ale vrahem kdokoli, skutečné motivy pachatelových činů se nejspíš nikdy nedozvíme.

Izraelská autorka Allison Kaplan Sommerová, která píše pro izraelské noviny Ha’arec, uvažuje o důsledcích nedávno publikované teorie, že pověstným vrahem Jackem Rozparovačem mohl být imigrant židovského původu.

Případ je dost známý z historické literatury i četných zpracování. Jack Rozparovač (Jack the Ripper) je jméno, jež získal vrah působící v chudinské čtvrti Whitechapel a jejím okolí v druhé polovině roku 1888. Přezdívka má svůj původ Jack podle dopisu pro Central News Agency, v němž se pisatel k vraždám přiznával. Jeho obětí bylo přinejmenším pět prostitutek, které zavraždil a jejich těla potom zohavil.

„Přiznávám se, že má první reakce na tuto zprávu v tisku byla pokrčení ramen,“ píše ve svém blogu v listu Ha’arec Sommerová. „Není to zrovna žádná novinka — hovoříme o roce 1888, kdy sériový vrah známý jako Jack Rozparovač terorizoval Londýn a brutálně zavraždil přinejmenším pět prostitutek ve vražedném záchvatu.“

Detaily to byly skutečně krvavé. Hrdla proříznutá a vybrané vnitřní orgány, těla různě znetvořená. Identita neznámého pachatele zaměstnávala po celé století četné badatele. Právě jeden z nich, osmačtyřicetiletý podnikatel a amatérský detektiv Russell Edwards, se nyní vrátil k teorii, že pachatelem vražd byl polský židovský imigrant, duševně nemocný bývalý holič Aaron Kosmiński. Ten je podle autora „definitivně, kategoricky a absolutně odpovědný“ za vraždy Jacka Rozparovače.

Stopy krve

Edwardsova tvrzení se točí kolem šálu se stopami krve, jejž koupil na aukci v roce 2006 a potom se věnoval dalších několik let zkoumání krvavých skvrn, které na něm zůstaly, protože látka se zřejmě nikdy neprala. Nechal předmět prozkoumat finským expertem Jarim Louhelainenem, molekulárním biologem z Liverpoolu, zda stopy DNA odpovídají potomkům zavražděné a potomkům Kosmińského.

Edwards popisuje zkoumání v listu The Daily Mail: „Test začal v roce 2011, kdy Jari použil speciální fotografickou analýzu, aby zjistil, o jaké skvrny se jedná. Použil infračervenou kameru a mohl mi pak sdělit, že tmavé skvrny nebyly jen krev, ale odpovídají arteriální krvi rozstříknuté při podříznutí, což byla právě hrozná smrt, která potkala Catherine Eddowesovou. Další objev byl však ještě více ohromující. Na UV fotografii se objevila řada fluorescentních skvrn, o nichž Jari řekl, že jsou charakteristické pro sperma. Nikdy bych neočekával, že najdu důkaz ohledně Rozparovače samotného, to bylo vzrušující, ačkoliv mě Jari varoval, že je třeba ještě více testování, než bude možné učinit nějaké závěry.“

Jisté pochybnosti budí to, že badatel nepřinesl své výsledky do nějakého nezávislého vědeckého časopisu, ale vyhlásil je prostřednictvím bulvárního tisku. Kromě toho testy DNA nejsou neomylné.

Nechtěné dítě a imigrant

Edwards v listu The Daily Mail podává zprávu o Kosmińského životě před tím, než přišel do Británie. V něm by mohl být klíč k tomu, proč se – pokud jím byl – Kosmiński stal sériovým vrahem. Aaron Kosmiński se narodil v roce 1864 nebo 1865 blízko rusko-polské hranice. Byla to doba, kdy antisemitské zákony zahnaly Židy do ghett. Bylo jim zakázáno pěstovat potraviny, užívat hebrejštinu nebo stavět synagógy.

Mladý Aaron byl nechtěné dítě, které se narodilo mnohem později než jeho bratři a sestry a jeho matce bylo v té době 46 let. Je pravděpodobné, že chlapec byl sexuálně zneužíván svým nevlastním otcem.

Po zavraždění cara Alexandra II. v roce 1881 nastaly vlny pogromů a Židé byli obviněni ze všeho zlého, co se jim dalo přičíst. Stejně, jako to později dělali nacisté, i zde byly vysílány extremistické tlupy, aby vyvražďovaly ghetta. Zločinci ničili židovské příbytky ohněm, loupili a znásilňovali ženy. Když se tomu muži snažili zabránit, byli zavražděni. Některé ženy spáchaly sebevraždu skokem ze střechy, aby unikly znásilňovatelům. Vraždění se nevyhnulo ani dětem.

Kosmiński byl tehdy teenager a tyto masakry zažil. Jeho rodina uprchla a nakonec bez peněz skončila v roce 1882 v Londýně. Podle Edwardse to bylo toto traumatické pozadí, které živilo Kosmińského psychické zhroucení a spustilo jeho obsesi znásilňováním a páráním mrtvých.

Autorka blogu v Ha’arecu Allison Kaplan Sommerová se ptá, co se stane, když se ukáže, že Edwards má pravdu. Pak by jedním z historicky nejznámějších padouchů byl skutečně příslušník kmene, jenž byl ze všeho vždycky podezřelý jako první. Z legitimních historických důvodů Židé cítí jakési reflexívní chvění a obavy, kdykoliv je někdo z jejich řad označen za odpovědného ze spáchání nějaké špatnosti.
„Židé byli činěni odpovědnými za mnoho věcí a s dost ohavnými následky, takže představa, že by se toto strašné obvinění současně ukázalo být pravdivé, je ještě mnohem děsivější,“ napsala.

Antisemité mají jasno

Takový strach mohl být také příčinou to, že případ nebyl vyřešen již v roce 1888. Vraždy se staly v okamžiku, kdy vysoká nezaměstnanost a problémy s bydlením učinily mnoho Londýňanů zvláště citlivými na imigranty, kteří prchali z Ruska a Polska a teď zaplňovali ulice East Endu.

Webová stránka věnovaná Jacku Rozparovači uvádí, že mnoho lidí v Londýně si přálo, aby strašným vrahem byl Žid. Policie se mohla obávat, že kdyby Kosmińského obžalovali, nastaly by nepokoje a protižidovské násilnosti. Barbarství londýnských vražd bylo bezprecedentní, takže si Londýňané chtěli myslet, že pachatelem nebyl Angličan.
Dnes přichází tato teorie také ve špatný okamžik, v době, kdy je palestinsko-izraelský spor zase v jedné krvavé fázi. Za poslední měsíc se antisemitské incidenty ve Velké Británii zdvojnásobily. V synagógách pachatelé rozbíjejí okna, na zdi se sprejem píší nápisy jako „vrahové dětí“ a Židé jsou obtěžováni na ulicích a očerňováni na shromážděních pořádaných na výraz solidarity s Gazou.

I když by někdy podařilo prokázat, že londýnské vraždy skutečně spáchal Kosmiński, důvody těchto činů zůstanou podle Sommerové zahaleny tajemstvím. Nikdy se skutečně nedovíme, jestli Kosmiński Rozparovač byl jen šílenec, nebo jestli své činy spáchal v důsledku toho, co prožil a protrpěl ve východní Evropě.

V jedné věci však Židé mohou být klidní. Ať už Kosmiński Rozparovačem byl, nebo nebyl, antisemité budou mít stejně jasno: Židé vždycky otravovali studny, působili mor a dávali krev křesťanských dětí do macesů. Někdo přece za všechno zlo na světě může.