Jak hrát srdce

Jak hrát srdce Zdroj: Marek Douša

STEVE FISHER: Pojďte si s námi zahrát „Srdce“

Zahájení hry. „Srdce“ se hrají s běžným kanastovým balíčkem 52 karet. První rozdávající se vybere tak, že si každý hráč sejme jednu kartu. Nejvyšší sejmutá karta vyhrává a výherce rozdává. Z nějakého záhadného důvodu bývá vítězem obvykle matka a všichni ostatní, zejména otec, jsou už od samého začátku našňupnutí.

Rozdávající dá každému hráči 13 karet. Pokud rozdává nejmladší člen rodiny, může se stát, že čas od času pár karet upustí na zem a musí rozdávat znova. Ostatní hráči si většinou opřou hlavu čelem o kraj stolu a přejí si být na hony daleko.

Každý si prohlédne svůj list, zakleje, vybere z něj tři karty a ty pošle lícem dolů hráči vlevo. Hráč vlevo si prohlédne karty, které mu soupeř napravo poslal, a také zakleje.

Pravidla hry

Hráč, jenž má křížovou dvojku, začíná. Ostatní hráči pak musí přiznat barvu a vynést také kříže. Pokud takovou barvu nemají, mohou vynést jakoukoliv jinou barvu s výjimkou srdcí nebo pikové dámy. Pokud nejmladší člen rodiny vynese srdce či pikovou dámu, protože na tohle pravidlo zapomněl, ostatní hráči na něj začnou ječet.

Hráč, který vynese nejvyšší křížovou kartu, vyhrává štych. Vítěz štychu pak vynese první kartu následujícího štychu, což může být jakákoliv jiná karta s výjimkou srdcové. Je-li vítězem prvního štychu nejmladší člen rodiny, všichni na něj ječí, aby mu připomněli, že srdce vynášet nesmí.

Ostatní hráči pak zase musejí přiznávat barvu. Nemohou-li barvu ctít, mohou vynést jakoukoliv jinou kartu. Pokud to ale udělá nejmladší člen rodiny, někdo, obvykle otec, zasáhne: „Jsi si jistý, že nemůžeš ctít barvu? Doopravdy? Mrkni se do karet ještě jednou.“ Otec se zachová stejně, pokud totéž učiní matka, jež má na to připravenou odpověď: „Myslíš, že jsem slepice nebo že švindluju?“ Načež se děti nervózně uculují a v duchu si říkají, kde asi budou žít, až se rodiče rozvedou.

Nejvyšší vynesená karta zvolené barvy pak vyhrává štych. Cílem hry je vyhrát co nejméně štychů se srdcem či pikovou dámou – nebo vyhrát všechny štychy, čemuž se v karetní hantýrce říká „sestřelit Měsíc“, a pokud se to dneska večer znovu povede matce, otec končí a už nikdy tu pitomou hru hrát nebude.

Pokud Měsíc nesestřelíte, každá získaná srdcová karta se vám počítá jako jeden minusový bod. Dostanete-li pikovou dámu, ta se počítá za 13 minusových bodů a to si pak přejete, abyste se narodili do jiné rodiny, kde se Srdce nehrají.

Pokud se vám podaří Měsíc sestřelit, je to ohromné vzrůšo. Získal jste nula bodů, všichni ostatní hráči dostávají 26 minusových bodů a nenávidí vás pak celou noc, případně i celý život.

Obvykle se hraje do 100 bodů nebo do té doby, než je jeden z hráčů – obvykle nejmladší z rodiny, ale někdy to může být i otec, zejména pokud si při hře přihnul – tak rozzuřený, že se zvedne od stolu a vystřelí z pokoje.

Nakonec vyhrává hráč, který získal nejmenší počet bodů, a všichni ostatní se cítí jako největší šunt. A znovu obvykle vyhrává jakoby záhadou matka, jež je za jiných okolností nesmírně příjemná osoba, ale při této hře se z ní stává chladná a bezcitná mrcha.

Pokud se nějakou náhodou podaří vyhrát nejmladšímu členu rodiny, zažívá neuvěřitelné štěstí, i když z něj nejstarší sourozenec po skončení hry s největší pravděpodobností vymlátí duši. Pokud vyhraje nejstarší dítě, nikomu to příliš nevadí, včetně nejmladšího člena rodiny, který stále svého staršího sourozence má rád, i přes to, že ten se dnes a denně snaží z něj vymlátit duši.

Konečně, vyhraje-li otec – což není moc pravděpodobné, ale bůhví, zázraky se dějí –, možná se rozšoupne a koupí tu televizi s velkoplošnou obrazovkou, po níž všichni tak touží. Takže si to všichni náležitě dlouho a důkladně rozmyslí, než taťkovi tu pikovou dámu pošlou.

Steve Fisher, Američan v Praze. Původně byl text publikován v tištěném Reflexu č.35/2014.