Příběhy amerických a britských vojáků z druhé světové války, kteří v různých bitvách předvedli nevídané hrdinství, jsou nám předkládány neustále. Zvláště nyní, při 70. výročí vylodění v Normandii. Často opomíjenou je však německá strana, jež měla také své výrazné osobnosti. Jednou z nich je tankové eso Michael Wittmann.
Mořská nemoc, zvracení, zima, mrtvoly a nepřátelská palba. Takto vkráčeli vojáci Spojenců 6. června 1944 na půdu Francie. Celý svět si mohl po letech čekání oddychnout. Vždyť to, jaký úspěch budou Spojenci mít, rozhodovalo o budoucnosti světa jako takového. „Nejdelší den“, který měli Spojenci zažít podle Josepha Goebbelse, ministra propagandy třetí říše, však nastal i pro Němce.
Němci věřili v něco jiného
Propagandou zfanatizovaní Němci věřili, že invaze do Normandie bude otázkou několika hodin. Pak budou slavit vojáci Wehrmachtu vítězství. Nic takového se ale nekonalo. Dnes už víme, že vylodění v Normandii skončilo vítězstvím pro Spojence, ti obsadili pobřeží, vytvořili předmostí a s pomocí dvou miliónů mužů se vrhli proti posledním zbytkům německých vojáků, kteří však šestým rokem války doufali spíše v rychlý konec, ne v urputné boje. Po obsazení několika důležitých měst a křižovatek upírali vojáci Velké Británie, Kanady a USA v následujících dnech zrak k městu Caen. Důležitému centru železnic a silnic u pobřeží Lamanšského průlivu.
A právě zde předvedl Michael Wittmann svoje bojové umění. Byl to tankový velitel, jenž prošel hrůzami bojů nejdříve na Balkáně, poté v Rusku, ovšem do dějin vstoupil až později. Přesněji 13. června 1944, kdy se svým tankem Tiger, který byl špičkovým výrobkem německého průmyslu, zničil 13 spojeneckých tanků, dva protitankové kanóny a 13 obrněných vozidel. Jak se mu to mohlo vůbec podařit?
Těžké ráno
Po týdnu bojů v Normandii byli Němci téměř v koncích. Zásoby a techniku ničily nálety Spojenců, jednotky byly roztroušeny po celém pobřeží a většina protiútoků na předmostí byla zničena často dříve, než vůbec začala. Hlavní problém představovala neschopnost Luftwaffe, německého letectva, jakkoli zabránit spojeneckým náletům. Převaha ve vzduchu byla ohromná a na špatnou morálku německých vojáků na zemi měla zdrcující účinek. Veškeré posily mířící do Normandie měly zpoždění.
Město Caen se však stále dařilo bránit a každý útok Britů Němci odrazili, i když za cenu těžkých ztrát. A jinak tomu nebylo ani v úterý 13. června 1944. Britové útočící na město si byli tak jisti svými pozicemi, že na cestě poblíž Villers-Bocage zanechali své stroje nekryté na silnici. A ve městě si udělali uprostřed náměstí brífink ohledně dalších akcí v Normandii. Ráno si přesunů vojsk všiml Michael Wittmann se svými muži a po rychlém zvážení situace se rozhodl pro útok. Nasedl do tanku Tiger i se svou osádkou, přiblížil se na sto metrů ke koloně a rychle zničil její první a poslední vozidlo, čímž se Britové dostali do smrtící pasti. Útok s ním zahájilo zbylých pět pojízdných tanků Tiger a Panzer IV.
Překvapení ze zálohy
Následující minuty byly pro britské jednotky ničivé. Během pouhých pěti minut zničil sám Wittmann dva tanky Cromwell, jeden Sherman Firefly a několik vozidel. Během těchto pěti minut zničila 2. rota 101. skupiny celkem 25 tanků a dalších 28 vozidel (14 obrněných a 14 protileteckých). S tímto výsledkem však nebyl Wittmann spokojen a příležitosti chtěl využít k útoku na stahujícího se nepřítele. Město Villers-Bocage bylo vzdáleno asi sedm kilometrů, a tak se rozhodl, že je skupina obsadí. Spolu s posilami tak zaútočilo pouhých osm tanků na Brity ve městě. Celý britský útok na Caen, čítající desítky tanků a dalších obrněných vozidel, se tak zastavil a vojáci se dali na ústup. Mezi tím vším si cestu proráželo osm tanků rozšiřujících smrt všude po okolí. Ještě než se Wittmann dostal do samotného města, zničil několik dalších vozidel. Ani to však ještě nebyl konec. Bohužel pro Spojence.
Pozdě na ústup
Po vjezdu do města byli už ale Britové připraveni a provedli protiútok. Nicméně pancíř tanků Tiger odolával bez problémů spojeneckým střelám a Wittmann i s tanky zničil dalších několik vozidel Britů. Poté se vydal do centra města, i když v této fázi bitvy nastal čas spíše k ústupu. Očekávaný konec útoku měl přijít po vjezdu na náměstí ve Villers-Bocage. Tam Wittmanův obrněnec dostal zásah několika tanky, avšak pokračoval pořád dále, než britské dělo zničilo pásy jeho stroje. Dalších 20 minut střílela osádka na Brity, než jim došla munice a Němci se rozhodli k ústupu. Na rozdíl od ostatních však museli po svých. Rudolf „Rudi“ Hirschel (radista), Heinrich Reimers (řidič), Karl Wagner (pozorovatel), Günther Weber (nabíječ) a Michael Wittmann (velitel) se tak vydali zpět k německým liniím vzdáleným asi 10 kilometrů od města. Tuto strastiplnou cestu však všichni zvládli v pořádku a po proplížení zpět na linie rychle zamířili na kótu 213, kde měli Němci zřízeno polní velitelství. Jelikož byli Britové zaskočeni a teprve formovali obranu, padlo rozhodnutí, že Villers-Bocage musí být v rukou Němců ještě ten den. Wittmann další útok očekával, proto ani nezničil svůj poškozený tiger, jak bylo zvykem, když město opouštěl s osádkou po svých.
Tankové eso
Tentokrát útok tanků Panzer IV a Tiger podporovala i pěchota a rychlé údery obrněnců, za nimiž postupovala pěchota, nedokázala britská obrana města odrazit. Ve čtyři hodiny odpoledne nad městem znovu visela vlajka s hákovým křížem.
Tento čin, který Brity zahnal zpět a útok na Caen se musel znovu odložit, znamenal pro Spojence další nečekanou ránu. Pro Němce naopak čas na přísun posil ze zbytku Francie a Německa. Michael Wittmann byl proto vyznamenán a zapsal se do historie jako nejznámější tankové eso třetí říše za celou dobu druhé světové války.
Na jeho kontě bylo za války 138 až 141 zničených tanků a 132 protitankových kanónů. Nicméně sláva obávané „007", což bylo označení jeho tanku, nebyla obrovská. Wittmann nakonec padl 8. srpna 1944 poblíž Cintheaux ve Francii. Jeho jednotka měla tehdy za úkol bránit ustupující jednotky Wehrmachtu, avšak převaha nepřítele byla i nad jeho síly. Jak zemřel, zůstává tajemstvím, ale nejpravděpodobnější verze je, že palivové články na zádi jeho tanku Tiger zasáhla raketa jednoho ze spojeneckých letadel. Následně podle všeho explodovala v tanku munice a výbuch doslova vytrhl věž stroje z podvozku.
Ten den našel Michael Wittmann smrt mezi dalšími osádkami ze 135 zničených tanků. Dnes jeho příběh zná jen málo lidí, kdyby však bojoval na straně Spojenců, nesmazatelně by se zapsal mezi vůbec největší hrdiny druhé světové války.
