Děti

Děti Zdroj: Profimedia.cz

Důvody, proč chce mozek nadávat. Studie o nadávkách nepotěší zejména rodiče malých dětí

Většinu času se i slova umějí chovat. Jsou pouze užitečným seskupením zvuků v našich ústech nebo uskupením písmen na stránce. Nemají žádnou vnitřní sílu někoho urazit. Pokud by vám někdo řekl, že skloop je velmi sprosté slovo v cizí řeči, jež má moc vyprazdňovat místnosti a dát důvod k rezignaci ministrů, možná byste se zasmáli. Jak by mohla náhodná kombinace zvuků mít takovou sílu. Přitom mohla. To popsal web rawstory.com.

Zamyslete se například nad nejsprostšími slovy češtiny a hned pochopíte, že jde o něco jiného. Naše reakce na sprostá slova je rychlá a plná emocí. Proto rodiče jistě nebudou slavit nad výsledky studie Timothyho Jaye, který zkoumal počet sprostých slov, jež znají malé děti, počínaje dobou, kdy je dítěti jeden rok. Mezi jedním a dvěma roky znají chlapečci šest sprostých slov a dívky osm. Pěti- až šestiletí chlapci už znají 34 sprostých slov a dívky 21.

Rodiče často chtějí zabránit dětem, aby se naučily sprostá slova. Nejspíš jsme všichni zažili pohledy rodičů, když jsme zapomněli, že je tam i dítě, a nadávali jsme. Násilně zabraňovat dětem se učit sprostá slova je ale podle Jaye marné. Podle něj bychom měli dětem spíše vysvětlit kontext užívání sprostých slov a rozdílné společenské předpoklady pro chování v různých situacích.

To vyvolává pár nezodpovězených otázek, například proč jsou určitá slova považována vůbec za sprostá a nebezpečná. A proč je v nich taková síla? Průzkum o nadávkách, jež existují ve všech kulturách, rozdělily nadávky na „božské“ – ty, které odkazují na Boha nebo na náboženství – a na „fyzické” – ty, jež odkazují na tělo. Strach, bázeň a úcta mají velice blízko k náboženství. Znechucení, hanba a  sex mají zase velice blízko k tělu. Slova používaná v náboženském nebo tělesném kontextu se přirozeně váží k výše zmíněným emocím.

Skutečná magie slov se ale objeví, když se tyto asociace pevně zakoření. Slova tak často putují z roviny řeči do roviny emocí. Lidé, kteří mají poškozenou část levé hemisféry, což je centrum řeči většiny praváků, mají problém skládat věty, ale s nadávkami problém nemají. Můžou křičet fráze jako jako „Ježíši Kriste!” nebo “Pane na nebi!” nebo i ostřejší výrazy. Zatímco části velmi vyvinuté mozkové kůry byly zničeny, oblast mozku, jež se vyvinula dříve v minulosti člověka – limbický systém, který přenáší emoce a pohyby –, zůstala nepoškozena. A právě v tomto ještě zvířecím systému existují sprostá slova. Naši předci s ním formovali první zvuky, jako je například výkřik bolesti nebo zabručení při frustraci a slasti.