Uprostřed rozlehlé pouště stále čeká opuštěné kino, až v něm někdo promítne první film. Je to už 14 let, co tento venkovní biograf vznikl na jižním okraji egyptského Sinajského poloostrova vedle pouštního horského hřebene. Řady dřevěných sedadel tam dál stojí oprýskané počasím a zůstávají prázdné.
Opěry pro promítací plátno jsou rozbité a budova, kde byl schovaný generátor i projektor, se pomalu rozpadá. 150 dřevěných sedaček však stále odolává polednímu vedru i nočnímu chladu. „Říkají mu tady Kino na konci světa,“ řekl estonský fotograf Kaupo Kikkas, který se – když se o existenci opuštěného kina asi 20 kilometrů daleko v poušti od Šarm aš-Šajchu dozvěděl – vydal tento fenomén zdokumentovat. „Měl jsem tam neuvěřitelně silný pocit samoty,“ říká – a skutečně, bezútěšnost z jeho snímků čiší jako z postkatastrofického filmu.
Místní lidé říkají, že kino v roce 2000 postavil jakýsi Francouz, který materiál a vybavení sehnal v Káhiře. Nakoupil originální staré sedačky a promítací zařízení a pak se vrátil na Sinaj postavit své pouštní kino.
„Ale v den premiéry se všechno začalo kazit. Místní úřady z existence kina ani z Francouzova entuziasmu nijak nadšené nebyly. Někdo sabotoval generátor, takže před tím, než se mělo začít poprvé promítat, chyběl elektrický proud. Kino bylo uzavřeno,“ tlumočí estonský fotograf to, co se dozvěděl od domorodců ze Sinaje.
Nakonec se v „kině na konci světa“ nikdy nepromítal jediný film. Dnes se v jeho hledišti místo lidí prohánějí jen ještěrky a hadi.
