Některé české profesionální kluby chtějí samostatnou fotbalovou ligu, nezávislou na fotbalovém svazu. Jedná se samozřejmě o to, kdo bude rozdělovat marketingová práva a za kolik je prodá. Souboj o samostatnou ligu je ale také soubojem dvou světů – konzervativního a progresivního.
V současné době to funguje následujícím způsobem: o finanční stránku soutěže se stará fotbalová asociace, a peníze pak podle předem stanoveného klíče rozděluje klubům první a druhé ligy. Některé z nich ale mají dojem, že celý systém je řízen neefektivně, podle hlavního představitele „hnutí“, svazového místopředsedy Dušana Svobody, může samostatná liga údajně získat daleko lepší podmínky a více peněz pro své členy. „Systém je řízený neefektivně. Práva na televizní přenosy se dnes prodávají za vůbec nejmíň v Evropě. Kluby neumí pracovat s marketingem, ze vstupného někdy nezaplatíte ani pořadatelskou službu na stadionech,“ říká Svoboda.
V takové situaci mají kluby často jedinou možnost, a to financovat provoz ze sponzorských darů. A to je samozřejmě z dlouhodobého hlediska problém, a Dušan Svoboda o tom musí něco vědět – je totiž také činovníkem Sparty Praha, klubu s největším rozpočtem v České republice, jehož majitelé na něj pravidelně doplácí desítky a stovky milionů ročně. A není to zdaleka jen tím, že se klubu už několik let po sobě nepodařilo postoupit do Ligy mistrů.
Fotbal je v Česku nejtradičnější sport. Fotbalová asociace má skoro tři sta tisíc členů, hráčů od nejnižších žákovských mužstev až po profesionály, dále činovníky, trenéry, maséry… ti všichni považují fotbal za více než jen sport. Je to pro ně životní styl, a mnozí z nich mu obětovali víc než jen svůj čas. Abyste byli ve fotbale úspěšní, musíte se mu prostě věnovat na sto procent. Mladí kluci touží vyrůst a hrát v některém z předních klubů, trenéři a skauti zase sní o tom, že to budou právě oni, kdo objeví nového Rosického nebo Čecha. Věnují tomu neuvěřitelné množství času a úsilí, fotbal je smyslem života, alfou a omegou jejich bytí. A v takovém ekosystému vznikají nejrůznější vztahy, které je potřeba časem zúročit. Jsme v Česku, a poskytování určitých protislužbiček je naším národním charakteristickým rysem („Jirko, potřebuju bodík, ať postoupíme do toho kraje, já ti to příště vrátím…“).
Známá fotbalová aféra, jejímž hlavním představitelem byl Ivan Horník, byla jen nejviditelnější špičkou ledovce. To, že se systémem „něco za něco“ pracuje na všech, doslova všech úrovních, je také veřejně známé. Jen to prostě není v nižších soutěžích tolik vidět. Kluby, usilující o samostatnou ligu, se snaží vyvázat se ze stávajících vztahů, odstranit spojení s fotbalovým svazem (předseda Pelta byl jedním z hlavních aktérů aféry a sám to nepřímo přiznal, když řekl, že věci z minulosti si už odpracoval) a zavést moderní přístup – tak nějak by to mělo podle zastánců odtržení ligy od asociace vypadat.
V Evropě je Česko jednou z posledních zemí, ve které není profesionální fotbal samostatný. Dalšími zeměmi jsou už jen Maďarsko a Bulharsko (a Turecko, pokud jej chcete také počítat). Zřejmě nejpopulárnější evropská soutěž, anglická Premier League, vznikla až na začátku devadesátých let – ze zcela stejných důvodů, jako chce dnes vzniknout profesionální fotbalová organizace u nás. Po období neúspěchů na mezinárodní scéně začaly britské kluby uvažovat o tom, jak zlepšit své finanční postavení a situaci ve fotbale vůbec. Jednalo se nejen o televizní práva, ale také o sponzorské dealy a způsob řízení fotbalu vůbec. Jedním z prvních kroků bylo setkání s Gregem Dykem, šéfem Londýnské víkendové televize, který za vysílání přenosů nabídl klubům větší peníze. Výsledkem dvouletého intenzívního jednání byl 27. května 1992 vznik Premier League, profesionální organizace, která se odtrhla od tehdy 104 let staré Fotbalové ligy. Je organizována jako akciová společnost, ve které má každý klub jeden hlas. Speciálním akcionářem je také Fotbalová asociace (od které se Premier League odtrhla).
Nejde tedy o zpřetrhání jakýchkoliv vztahů – amatérský fotbal byl, je a bude základnou profesionálů, a paradoxně přestupy do ligových klubů mohou přinést regionálním klubům daleko větší částky. Jde čistě jen o jedno: o vyvázání se ze systému, který podle prvoligových klubů, které chtějí samostatnost, dlouhodobě nefunguje tak, jak by mohl. A není to jen o příjmech do kapes majitelů, ale také třeba o posílení konkurenceschopnosti na mezinárodním kolbišti.
Ne všechny kluby jsou z nápadu nadšené. Na jedné straně se spojili věční rivalové Sparta a Slavia, které doplnil například Liberec, na druhé straně současný status quo chtějí zachovat Jablonec (logicky, jeho majitel Pelta je předsedou fotbalového svazu a sám sebe neodstaví od vlivu na finanční toky), nebo Plzeň, jejíž majitel Paclík je se Spartou v dlouhodobém sporu, a nejedná se o spor sportovní – causa tzv. Křetínského tašky je v současné době sice zametena pod stůl, což ale neznamená, že se z ní nemůže vyvinout něco velice nehezkého.
Situaci komplikují i další mocenské boje: fotbalovým funkcionářem v Západočeském kraji je zřejmě nejmocnější muž českého fotbalu Roman Berbr, který má mít vliv nejen na svaz jako takový, ale také na jednotlivé kluby. Sám je bývalý rozhodčí, jeho partnerka Damková je šéfkou rozhodčích, drtivá většina krajských fotbalových předsedů jsou bývalí rozhodčí… vytvořená struktura je funkční a šlape. Otázkou je, zdali je to dobré pro fotbal jako takový. Starý systém je velmi dobře opevněn, má zkušené podporovatele, pro které zbourání současné struktury a zavedení nových pravidel (byť i sebelepších a pro fotbal sebevýhodnějších) znamená umenšení jejich vlivu a moci. A to se mnohým samozřejmě líbit nebude, a dá se čekat výrazná rezistence a obrovské boje.
V českém fotbale není čistý nikdo, říká stará moudrost. Více či méně se v minulosti zapletli všichni. Ani kluby, které se chtějí osamostatnit, to nedělají jen z charitativních důvodů. Je jasné, že v takové situaci se bude většinová podpora samostatné české ligy shánět obtížně, a šanci má tento plán jen proto, že se o něj zasazují ti největší. Více jasno bude po 8. červnu, kdy proběhne volební valná hromada. O post místopředsedy za kluby první a druhé ligy se totiž utkají právě Dušan Svoboda, největší zastánce samostatné ligy, a Jaromír Šeterle, jeho názorový odpůrce. Skutečnost, koho si zvolí delegáti za předsedu a místopředsedy svazu, tedy napoví o tom, zda se český fotbal zapouzdří ve svém historickém statusu quo, nebo zda se vydá novým směrem. Pokud nová liga nevznikne, neznamená to, že český fotbal bude mít zásadní problém. Jen bude prostě stejný, jako ho známe za poslední desítky let a nic se nezmění.
