Když se před několika měsíci objevily na veřejnosti tajně pořízené nahrávky šéfa ANO Andreje Babiše a novináře MF Dnes Marka Přibila, mělo to dvojí podstatný význam.
Z obsahu jsme se jednak dozvěděli, že Andrej Babiš se stýká s novináři z vydavatelství, které si před čtyřmi lety koupil. Současně s nimi debatuje o informacích získaných ze živých vyšetřovacích spisů policie a dává jim otcovské rady ohledně načasování jednotlivých textů.
Definitivně tak padl mýtus, že do svých médií nezasahuje. Jak následně v rozhovoru pro Reflex potvrdil sám Přibil, byl na schůzky s Babišem vyslán nadřízeným, který se zrovna ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Nešlo o exces, šlo o systém, který naznačil, že oligarchizace není výmysl oponentů Andreje Babiše.
Ještě důležitějším efektem celé věci bylo, že se konečně nastartovala debata o neúnosnosti úniků tajných informací do médií. Vznikla parlamentní vyšetřovací komise, z jejíž práce by měly do 12. září vzejít podněty, jak v této věci dál.
Anonymní zveřejnění Babišových nahrávek s novinářem Přibilem mělo v sobě velký paradox. V posledních letech Babišova média zveřejňují jeden přepis odposlechů za druhým. Často jsou likvidační nejen vůči Babišovým oponentům a konkurentům v byznysu, ale i vůči třetím osobám, které jsou v různých přepisech citovány nebo zmíněny.
Nyní se Babiš ocitl v podobné situaci sám – kdosi ho nahrál a pustil to do éteru. Je to hnusné, ale o nic hnusnější než běžná praxe tiskovin typu Lidové noviny. Současně je v tom hořká ironie.
V posledních letech se z českého veřejného prostoru úplně vytratilo několik dobrých demokratických zásad. Například že trestní řízení je neveřejné, tedy že policie, a hlavně státní zástupci nemají právo organizovat úniky informací do médií.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Další zásadou je presumpce neviny, tedy že na člověka se do vynesení pravomocného rozsudku pohlíží jako na nevinného. Třetím principem je, že ochrana zdroje má být nadřazena ochraně soukromí jen ve výjimečných případech, kdy si to vyžaduje silný veřejný zájem. Když se tyto principy nedrží, dochází denně k malým popravám lidí v přímém přenosu.
Poslanecká vyšetřovací komise zatím narazila na několik rizikových míst v systému práce s vyšetřovacími spisy. Předně zjistila velké napětí mezi Generální inspekcí bezpečnostních sborů a vrchními státními zastupitelstvími, která mají tendenci některé případy GIBS odebírat a dávat je k vyšetření do „svých“ krajů. Často jde o věci, z nichž pak unikají informace do médií.
Komise při výsleších policistů a státních zástupců narazila na zvláštní společenství bývalých policistů, některých politiků a novinářů, kteří sehrávali na veřejnosti různé hry. Z těchto a dalších věcí zřejmě vyjdou budoucí doporučení pro vládu a nikdo by se nad nimi pak neměl podivovat.
