Andrej Babiš.

Andrej Babiš. Zdroj: Michal Růžička / Mafra / Profimedia

Lov mocenského pašíka. Všichni proti Babišovi, nebo konkurz na jeho budoucího koaličního partnera?

Poslední dobou se na české politické scéně začínají množit „zásadní“ prohlášení čelních představitelů jednotlivých stran na téma s kým půjdou či nepůjdou do příští vlády. Ale do okamžiku, než budou sečteny všechny hlasy a rozdělena křesla v nové Poslanecké sněmovně, nemají tato prohlášení ani hodnotu zlámané grešle.

Takřka společným jmenovatelem těchto proklamací je povolební přístup jednotlivých stran a jejich předáků k hnutí ANO a Andreji Babišovi. Někteří striktně prohlašují, že do vlády s touto stranou nepůjdou, jiní volí mírnější verzi a říkají, že s ANO klidně „ano“, ale bez Andreje Babiše. V současné době, kdy Babiš je ztělesněním své strany a ta s ním stojí a padá, si přitom takovou odluku lze představit jen stěží.

Do toho všeho média zásobují veřejný prostor průzkumy volebních preferencí, ve kterých ANO s velkým náskokem vítězí a další strany na něj hledí s uctivým odstupem. Jistě, jsou to jen průzkumy. Ty se v Česku nikdy netrefily a nedělejme si iluze, že tomu nyní je jinak.

Nicméně kdybychom je čistě teoreticky vzali za bernou minci a k tomu přidali proklamace jednotlivých stran, povolební situace v Česku může mít jen dvě řešení: buď duhová koalice všech proti ANO a komunistům, anebo vláda ANO, která si přizve jednu či v krajním případě dvě „menší“ tradiční strany a utvoří s nimi většinu ve sněmovně.

Duhová koalice by nutně znamenala dalekosáhlé programové ústupky jednotlivých stran a nejspíš i kompromis v osobě premiéra. Druhá možnost (tedy ANO + jiné strany) otvírá provokativní otázku, která či které z nich by nakonec na otevřenou náruč ANO kývly. Nyní před volbami by připustit něco takového bylo od jednotlivých stran považováno takřka za gól do vlastní branky.

Ale vězme, že k jednomu z načrtnutých scénářů skutečně dojde. Jistě, koalice se budou uzavírat na základě odlišných (ale skutečných) výsledků, než které nyní udávají výzkumy udělané na pár stovkách lidí. Přesto je potřeba s nimi v podvědomí počítat. Česká politická historie už pamatuje několik názorových přemetů, kdy si jednotlivé strany nemohly před volbami přijít na jméno, aby potom po volbách upekly mocenskou dohodu, nebo se o ni alespoň pokusily.

Všechny strany se uchází o hlasy voličů především z důvodu, aby se mohly podílet na výkonné moci. Pokud tvrdí opak, tak vodí své voliče za nos. Je proto dobré mít na paměti, co jejich představitelé tvrdí teď a co budou hlásat a konat po volbách. Třeba nebude nouze o překvapení.

Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>

Nicméně poněkud komické či úsměvné je sledovat současné dění, kdy mocenský pašík sice ještě běhá po lese, ale lídři stran už se dělí o jitrnice z něj. A vězme, že o ty jitrnice jde vždy především. Protože když dojde na jejich dělení, bývají občas někteří například schopni i zapomenout, že jsou – obrazně řečeno – vegetariáni nebo že jim jíst tučné maso lékaři zakázali.