Miloš Zeman.

Miloš Zeman. Zdroj: Michal Šula / MAFRA / Profimedia

Silný mandát, vetší kompetence. To dává smysl, potřebujeme ale skutečně přímou volbu prezidenta?

Už je to (zase) tady. Prezident Miloš Zeman by chtěl rozšířit pravomoci přímo voleného prezidenta. A je to celkem racionální, jelikož přímo volenému prezidentovi logicky odpovídají i větší pravomoci. Koneckonců je tomu tak ve většině zemí demokratického světa.

Dodejme pro úplnost, že citovaný Miloš Zeman v pořadu Týden s prezidentem na soukromé TV Barrandov řekl, že hlava státu by měla mít zákonodárnou iniciativu a na některá rozhodnutí, například udělování státních vyznamenání, by už dle jeho názoru nebyl nutný spolupodpis premiéra.

Zeman by rád ztížil i možnost Poslanecké sněmovny přehlasovat prezidentské veto. Připomeňme, že aktuálně stačí k jeho přehlasování ve dvousetčlenné sněmovně sto a jeden hlas. Dle názoru dnešního prezidenta by to mělo být více, prý až 120. Zeman také tímto mj. zřetelně naznačuje, že by rád pokračoval jako prezident další volební období.

Nalejme si čistého vína – myslím, že toto pořekadlo můžeme použít, když nás prezident před pár dny mj. upozornil, že spotřebu alkoholu neomezil a že zjištění novinářů jsou v tomto ohledu lichá. Český kočkopes, tedy volba „rodící“ silného prezidenta republiky, leč s formálně relativně malými kompetencemi, nemá v civilizovaném světě takřka obdoby. Je zcela nesystémová.

Proč vlastně chceme, aby jabloň plodila banány?

Ergo kladívko, přímá volba koresponduje s prezidentským, ne parlamentním systémem. Pro pět ran do Ústavy, to jsem jediný, komu vadí, že v naší ústavně-právní struktuře působí naprosto, ale naprosto cizorodě?

Připomeňme si, páni poslanci, že po celé dějiny naší novodobé demokracie byl a je český stát parlamentní, a nikoliv prezidentskou republikou.

Co může a nemůže hlava státu: postavení a pravomoci prezidenta České republiky čtěte ZDE >>>

A hlavně je tento ústavní kulatý čtverec ukázkovým semeništěm zbytečných problémů. To je jasné každému přemýšlivějšímu čtenáři. Proboha, proč poslanci, když upravovali naši normu norem, tedy Ústavu, to tehdy udělali takto polovičatě? Také Senát Parlamentu České republiky jako pojistka smysluplných právních norem zde nevídaně selhal.

Závěr – Vraťme se k původní podobě volby prezidenta

In media res: Jsem všemi deseti pro návrat k nepřímé prezidentské volbě. Tedy k takové, kterou jsme v Česku měli v právním řádu až do prvního října 2012, dokdy byla hlava státu volena nepřímo parlamentem na společné schůzi obou jeho komor. K systému sice ne ideálnímu (tahanice kolem volby Václava Klause nejsou zapomenuty), nicméně mnohem lepšímu, než je ten dnešní! Věřte, že ani mně se nelíbily dryáčnické strkanice s „žumpoidním“ nádechem mezi poslanci o naše budoucí prezidenty, nicméně to je třeba překousnout.

Navíc přímá volba prezidenta je velice nákladná v porovnání s tou nepřímou, rozdíl činí skoro dvě miliardy korun. To není rozhodně zanedbatelná položka. Raději bych ony dvě miliardy použil např. na hospice či jinou celospolečensky užitečnou věc.

A aby toho nebylo málo, mnozí „reformátoři“ uvažují o přímé volbě starostů a hejtmanů, což pokud nedojde k promyšlené a komplexní změně obecního (respektive krajského) zřízení, povede k dalším bezdůvodným zmatkům a zbytečným transakčním nákladům. I zde platí po staletí ověřené, že není nic horšího než nedůsledné, polovičaté řešení.