Jak stárnu, víc a víc se uchyluji k magickým praktikám. Ne že bych senilněl – jen lépe a lépe vím, jak divoch v mém nevědomí ty rituály potřebuje. A tak jsem se vydal na cestu softwarového upgradu svého mozku skrze staroneolitické symboly.
Na rituální staroneolitické nádobě nalezené kousek od místa, co bydlím, v Podbabě, je zvláštní, jednoduchá, ale přesto velmi silná „etno“ kresba. Podle brněnského archeologa Vladimíra Podborského to byl pro naše neolitiky symbol plodnosti. Skutečně – v starém Egyptě i v antice podle věrohodných pramenů žába znamenala symbol plodnosti a znovuzrození. Myslím, že k této kariéře prozaický obojživelník dospěl tím, že se v přírodě najednou na jaře zjeví, projde řadou zásadních vzhledových proměn, až se stane dospělou žábou, co za sebou mezi vodními řasami nechává dlouhé šňůry mnoha a mnoha vajíček.
Podívejte se, jak JXD squattoval v sídle Zelených:
Takže není proč předpokládat, že by pro naše neolitiky měla znamenat něco jiného. I když pro Kelty znamenala symbol pána vod, tedy něco jiného, byli tu Keltové o dost později než neolitici – ta nádoba pochází někdy z osmého či sedmého tisíciletí před Kristem. Takže pro mne ta neolitická kresba, kterou tu zakopali před deseti tisíci lety, znamená plodnost, jaro, znovuzrození, růst a tak.
I nechal jsem si tu žábu – knihy profesora Podborského přefocenou – k svátku vytetovat do týla, odkud mi vycházejí myšlenky, aby se jich rodilo dost, aby ten mozek šlapal, aby se mi podařilo udržet zenovou mysl – mysl začátečníka a psát přes nezadržitelné stárnutí alespoň stejně nekorektně jako dosud. Za poskytnutí prostor pro natáčení děkujeme studiu Lucky Hazzard Tattoo.
A mám pro vás dobrou zprávu: Vy, čtenáři, budete první, kdo se při četbě mých článků dozví, jestli to zabralo!
