Tato otázka je živá dodnes. Před sto lety odpovědi na ni ovlivňovalo národovecké soupeření, nyní už jen lidská zvědavost.
Vážený pane profesore,
zajímal by mě Váš názor na skutečnou příčinu choroby našeho slavného skladatele pana Bedřicha Smetany. Jednalo se o syfilidu, nebo o následky zranění, jež utrpěl jako malý při úrazu do hlavy (vzniklé infekce, která se postupně rozšiřovala do celého mozku), anebo se jednalo o nějakou psychiatrickou poruchu? Nebo šlo o případnou kombinaci výše zmíněných příčin? Velmi by mě zajímal Váš názor. Děkuji a přeji krásný den.
Evelina Angerová
Toto téma je již 133 let pojímáno bohužel převážně emocionálně. Já v něm vidím problém nikoli národovecký, nýbrž mikrobiologicko-medicínský, případně patologicko-anatomický. Sloupek v RX není vhodným prostorem k širší odborné disputaci – ta je stručně shrnuta na odkazu hoschl.cz/EXB6, kde také čtenář najde odkazy na některé podrobnější zdroje v češtině i v němčině. Pojďme si zde tedy jen shrnout to, co je nesporné.
Pitevní protokol, podepsaný mj. profesorem Jaroslavem Hlavou a doktory Josefem Thomayerem a Benjaminem Čumpelíkem, uzavírá nález jako leptomeningitis chronica (vleklý zánět měkkých plen mozkových), periencephalitis chronica (zánět okolí mozkové hmoty), hydrocephalus internus chronicus (zřejmě rozšíření mozkových komor), atrophia cerebri rubra (atrofie mozku s vysráženým železitým pigmentem, který dodává červenou barvu), ependymitis granulosa ventriculi IV (zánět výstelky jedné z mozkových komor), pneumonia lobularisbilat (oboustranný zápal plic), thrombosis arteriae femoralis (trombóza stehenní arterie), atrophia universalis (celková kachexie, podvýživa).
„Klinické poznání“: dementia senilis (stařecká demence). Prof. Hlava zprvu učinil poznámku, že by mohlo jít o diagnózu progresívní paralýzy (PP), což je pozdní „neuropsychické“ stadium syfilidy, již ovšem později odvolal.
Ihned po Smetanově smrti se rozpoutal zuřivý „boj o diagnózu“, nacionálně zabarvený, asi jako boj o Rukopisy. Smetanova dokumentace byla z Psychiatrické kliniky v Praze, kde zemřel, odcizena a příslušná stránka v záznamech o přijetí chybí. Nikdo při přijetí nevyšetřil Argyll-Robertsonovu reakci, jež je pro specifickou PP typická. V roce 1987 byl Bedřich Smetana exhumován a jeho zbytky vyšetřeny. Jeho sluchové kůstky kladívko a kovadlinka vpravo, kde utrpěl asi v jedenácti letech zranění, byly nedotčeny zánětlivým procesem. Zbytky tkání z různých míst Smetanova těla vykázaly všechny testy na syfilidu pozitivní na jeden až tři křížky. Pro syfilidu jako příčinu jeho duševní poruchy (PP) svědčí:
1. Atrofia cerebri rubra. V roce 1922 německý lékař dr. Spatz podává zprávu o železitých pigmentech na mozkové kůře jako známce svědčící pro diagnózu PP.
2. Leptomeningitida. Byla popsána u šesti pacientů s PP ze Charentonu francouzským lékařem Antoinem Laurentem Jessé Baylem v jeho disertaci Recherches sur les maladies mentales 21. listopadu 1822. Mimochodem vztah mezi syfilidou a PP byl objeven Fournierem v roce 1879, tedy nedlouho před Smetanovou smrtí. Až roku 1904 popsal Nissl histopatologii PP a teprve v roce 1913 Hidejo Noguši objevil v mozku nemocných s PP původce syfilidy – spirochetu treponema pallidum.
3. Ependymitis granulosa.
4. Furunkulóza. Dispozici k furunkulóze popsal u PP český psychiatr Josef Mysliveček v roce 1959.
5. Určitá hypomanie, tvořivost a produktivita. Smetana napsal své nejlepší práce v době, kdy už byl vážně nemocen, a tvořil až do poslední chvíle.
6. Vrávorání a nestabilní chůze.
7. Přecitlivělost na chlad. Ta je nepřímo naznačena jeho vždy teplým oblečením na fotografiích.
8. U Smetany se objevily možné známky otravy rtutí.
9. Obrovské koncentrace rtuti byly také nalezeny ve zbytkových tkáních při exhumaci Smetanova těla. Rtuť (tzv. šedá mast) se kdysi k léčbě syfilidy běžně používala.
Těchto devět nepopiratelných nálezů dohromady skládá mozaiku diagnózy progresívní paralýzy jakožto důsledku syfilitického onemocnění. Sotva lze dnes, po 133 letech od Smetanovy smrti, tvrdit cokoli jiného. Definitivní odpověď by však nyní mohly dát moderní molekulárně-biologické laboratorní metody (tzv. PCR aj.). Diagnóza PP nijak nesnižuje ani Smetanova génia, ani jeho zásadní vklad nejen české hudbě, ale české kultuře a národní identitě vůbec.
