Co dělat, pokud se někdo z našeho okolí začne chovat „nestandardně“, nebo dokonce začne ohrožovat ostatní?
Dobrý den, pane profesore,
v zaměstnání se mnou pracuje kolegyně jako grafička. Před časem byla vystavena velkému stresu. Předtím bývala společenská, poté se uzavřela do sebe a začala obviňovat kolegy z toho, že se jí snaží překazit její projekty. Zaměřuje se zejména na muže, které zásobuje sprostými e-maily. V předchozích zaměstnáních její vztahy s kolegy dopadly podobně. Snad prý na radu přátel zašla k lékaři, jenž jí diagnostikoval schizofrenii a předepsal nějaké léky. Podrobnosti neznám. Léky brát nezačala a sama sobě diagnostikovala podle literatury autismus. Prý cítí, že má problém v komunikaci s lidmi. Můj dotaz zní, zda je možné zaměnit schizofrenii s autismem, respektive zda by lékař oba problémy nerozeznal. Pokud se kolegyně neléčí, je možné, že by mohla být svému okolí skutečně nebezpečná? Prosím nezmiňujte moje jméno ani iniciály, pokud byste můj dotaz chtěl zveřejnit. (E-mail ze dne 14. 10. 2014.)
Pokračování 30. 10. 2016: Píšu s dlouhým odstupem. Naše bývalá kolegyně si od propuštění z naší firmy nenašla práci. Nějaký čas jsem měl strach o svou osobu, tak jsem sledoval její Facebook profil, než ho zrušila. Psala na něm o tom, jak komunikuje na kvantové úrovni apod. Kromě urážek některých kolegů a mě zveřejňovala také přání zničit naši firmu. Naší HR manažerce a jejím dětem přála smrt. Teď se přesunula na G+. Přihlásila se k Islámskému státu (ISIS), ale svoji pomoc podmiňuje spálením naší firmy. Poslední týdny píše, že jí docházejí peníze a přemýšlí o sebevraždě. Je mi jí upřímně líto. Nekomunikuje s námi. Lze jí nějak pomoct? (Odkaz na její webové stránky vynechán C. H.)
S pozdravem X. Y.
Popsaný klinický obraz svědčí pro schizofrenii, i když vyšetření by muselo zjišťovat ještě mnoho dalších informací, aby mohlo posloužit k diagnostickému závěru. Autismus vykazuje poruchy především v sociálním vývoji a v komunikaci a nastupuje už v dětství. Schizofrenie je charakterizovaná nejčastěji psychotickými fenomény, jako jsou halucinace a bludy, a nastupuje převážně ve třetí dekádě života.
Schizofrenii a autismus jistě rozlišit lze, i když to i odborníkům může tu a tam dát dost práce, zejména jde-li o schizofrenii bez těchto pozitivních příznaků, avšak s příznaky negativními, jako je sociální stažení, ztráta vůle, ochuzení řeči ap. Je však rozhodně pravděpodobnější, že správnou diagnózu určí lékař než pacientka, i když opak není vyloučen. V případě vaší kolegyně je málo pravděpodobné, že by šlo pouze o autismus.
Z jejího webu jsem pochopil, že pravděpodobně má hlasy a možná i další psychotické příznaky, jako bludy. Komunikace „na kvantové úrovni“ hraničí svou neotřelostí s bludy extrapotenčními (nadpřirozené schopnosti – umí léčit rakovinu, vidí dozadu) či inventorními (vynálezeckými). Ostatně pomoc české grafičky ISIS také není houskou na krámě. Pomoci by se jí dalo, kdyby 1) sama chtěla a spolupracovala, 2) kdyby ji její okolí přinutilo chodit na psychiatrii a 3) kdyby měla nařízenou léčbu či byla nedobrovolně umístěna na psychiatrii proto, že by bezprostředně ohrožovala sebe nebo okolí.
V souvislosti s případy, jako byla vražda na Smíchově u Anděla, opakuji, že jakmile se vyskytnou výhrůžky fyzickou likvidací nebo jiným nepřijatelným chováním (zničením podniku) či pokusy o jejich uskutečnění, nevolá se psychiatr, ale vždycky policie a ta už pak spustí další proceduru, včetně nasměrování na léčbu v případě potřeby.
Primární je vždy ochrana životů a majetku a pak teprve diagnostické rozpaky a povaha navržených opatření. Navzdory tomu, že nebezpečí otevřené agrese je u psychiatrických nemocných jen o málo větší než u „zdravé“ populace a že duševně nemocní jsou častěji oběťmi než pachateli násilí, nesmí se toto nebezpečí podceňovat a mělo by se na ně reagovat tak, jako kdyby šlo o osobu, jež vyhrožuje, ale nemá s psychiatrií nic společného.
