Dnes není problém cokol vyrobit, ale prodat. A tak obří reklamní týmy vytvořily z propagandy nové umění a jsou novodobými ďábly-pokušiteli.
Vážený pane doktore,
když se na polích kolem silnic objevila wildaprkna ve tvaru supa, přestal jsem tu minerálku kupovat. Od doby, kdy neznámí darebáci káceli stromy zastiňující štíty onoho velkokvelbu, jsem do něj nevkročil. Když mi v televizních zprávách začnou líčit, co budou vysílat za dvě minuty, beru to silně popuzeně, že se na ty lenochy nastavující čas vůbec koukám. Jakmile mi na netu vyskočí reklama, o niž nemám zájem, upozorňuje mne, co určitě nekupovat.
Ve Státech jsem míval na kabelovce 52 programů, ale po týdnu jsem se díval už jen na ty dva, kde reklamy nebyly. Když vidím něco v akci, uvědomuji si, jaký to musí být předražený šmejd, když se jim to vyplácí prodávat i za cenu o tolik sníženou. S nostalgií vzpomínám na mravopočestnost Rakouska-Uherska, kde bylo šest procent čistého zisku hranicí lichvy. Je to důsledek přirozeně vzpurné reakce starší generace proti oblbování propagandou? Jak je možné, že výrobci či překupníci dosud věří, že jim reklama zvýší prodej na delší dobu než na nejbližší jeden dva týdny?
S díky Ing. Vladimír Henžlík
Jde o to, zda výrobci a překupníci věří, že jim reklama zvýší prodej (a na jak dlouho), či zda to mají spočítané. Nemyslím, že by (alespoň ti úspěšnější) byli hlupáky investujícími soustavně do ztrátové aktivity bez naděje návratnosti, byť třeba jen v dlouhodobější perspektivě. Je pravda, že někteří jedinci jsou na vnucování zboží reklamami alergičtí a vyvolává u nich opačný efekt podobně jako u vás. Zastávají názor, že jakmile je na nějaký výrobek třeba dělat reklamu, znamená to, že je to jinak neprodejný šunt. Těmto lidem reklama vlastně označuje výrobky, na něž by si měli dát obzvlášť pozor.
Vtip je ale v tom, že takových lidí je zřejmě menšina, takže výsledná bilance je kladná. Spousta lidí totiž skočí na jakýkoli nesmysl a kupuje různé amulety, potravinové doplňky a zázračné tablety na hubnutí, neblbnutí, svalovou hmotu, dlouhověkost a cokoli si usmyslíte, i kdyby v nich byl pouhý cukr. A může za to v kombinaci s přirozenou lidskou sugestibilitou a špatným odhadem hodnoty, jakou pro vás něco má, právě reklama, bez níž by to zdaleka tak nefungovalo.
Šmejdům se stále vyplácejí i ty mediální potíže a pokuty a stěhování z adresy na adresu a z IČO na IČO, protože vývar stále přese všechno stojí za to. Podobné je to s loteriemi. Kdyby každý, kdo nevyhrál v celostátní loterii, měl pouhých 30 vteřin televizního času na to, aby veřejnost varoval před nákupem tiketů, vysílala by televize více než devět let 24 hodin denně varování před nákupem losů a pouze jedinkrát za tuto dobu by někdo ohlásil bingo, vyhrál jsem. I po takto férové „reklamě“ by prodej losů sice možná poklesl, ale nikoli na nulu, protože mnozí lidé se nechají ohlupovat snadno a rádi. I já si jednou za pár let koupím stírací los – co kdyby.
Takže – nejde u vás ani tak o vzpurnost starší generace, jako spíše o paradoxní reakci, která se na vnucování a nabízení objevuje v každé generaci, a je to vlastně jakási variace na téma rodičovského nucení dětí do jídla: čím víc jim krupicovou kaši nutíte a vykládáte, jak je zdravá, tím víc ji nenávidí, někdy po celý život, reklama nereklama. Ostatně chcete-li nakouknout do psychologie reklamy, jak ji vidí experti a učí se manažeři, může vám posloužit kniha inzerovaná na mém webu, pokud ovšem vás tato reklama od tématu definitivně neodradí.
