Dají se "vypnout" vtíravé myšlenky, které nám brání spát? | Reflex.cz
nahoru

Dají se "vypnout" vtíravé myšlenky, které nám brání spát?

Cyril Höschl30. dubna 2016 • 07:00
Dají se "vypnout" vtíravé myšlenky, které nám brání spát?
Dr. Rohypnol
• foto: 
Marek Douša

Že nejcennější věcí na světě je dobrý spánek, věděli už ti nejmoudřejší v pohádkách. Alespoň jednou v životě se o tom na vlastní kůži přesvědčil každý.

Vážený pane profesore,

jako starší člověk nespím tak kvalitně a dlouho jako v mládí. Probudím se po čtyřech až pěti hodinách spánku a chtěl bych ještě hodinku dvě pokračovat, ale ono to už nějak nejde. Největším nepřítelem je mozek, který začne fungovat, a člověk začne přemýšlet o různých věcech. O práci, o tom, jak asi dopadne dnešní obchodní jednání, o starostech v rodině, o práci na zahradě, o budoucí volbě prezidenta (to se hned rozčilím) a tak různě. Chtělo by se spát, ale myšlenky se nutkavě vkrádají a ruší. Říkám si vždycky: Tak, a teď opravdu už na nic nemyslím a chci usnout. Netrvá ani minutku a už zase něco rozebírám. Prosím, nevíte o nějakém knoflíku na vypnutí vtíravých myšlenek, jež nám nedají spát?

Čtenář J. P.

Jeden můj kolega správně upozorňuje, že schopnost ráno dlouho spát je projevem mládí. Posun této schopnosti s věkem je mimochodem zdrojem častých nedorozumění mezi rodiči („to mě by táta takhle dlouho nikdy spát nenechal, vzal by konev s vodou nebo řemen“) a dospívajícími dětmi (jsou schopny spát třeba do dvanácti). Není to způsobeno pouze změnou životního stylu, jenž nás masově posouvá do pozdních nočních hodin, zatímco „za našeho mládí“ hospody bez výjimky v deset zavřely a jediný televizní kanál pustil od půlnoci na obrazovku pouze „zrnění“, zatímco druhý skončil už dříve.

Je to dáno i měnící se architekturou spánku a měnícím se významem spánku pro fyziologii člověka v průběhu života. Vezměte si, jak vypadá denní profil spánku novorozenců v porovnání s dospělými. Ke stáru je větší tendence chodit spát dřív a brzy vstávat. V některých starobincích si to ještě navíc usnadňovali, dali babičkám a dědečkům hypnotikum a šoupli je do postele už po odpolední svačině. Mezi lidmi jsou však v tomhle rozdíly dané genetickou výbavou, jež nás profiluje buď jako noční sovy, nebo ranní skřivany, či něco mezi tím. Váš případ může mít několik důvodů. Nejjednodušší by bylo zkusit chodit později spát. Když je problém v usínání, řeší se nejprve opatřeními v oblasti režimu a hygieny prostředí: větrat, nečíst před spaním, nekoukat na televizi, nepřetápět, nesvítit, nepřejídat se a nepřepíjet, nespat přes den.

Náročnější opatření již vyžadují odbornou konzultaci se somnologem. Poněkud složitější je to s časným buzením a neschopností dospat. To může být „stařecká nespavost“, ale nejčastěji jde o projev depresívní poruchy. Zde jsou jednoznačně na místě antidepresíva, protože „prášky na spaní“ spolknuté večer do rána většinou „nedosáhnou“ a spolknuté ráno působí útlum v době, kdy již potřebujete být fit. Kromě uvedeného je mnoho technik a cvičení, jež mohou pomoci. K nim patří Schulzův autogenní trénink (hoschl.cz/A8CD) a různé formy psychoterapie, včetně kognitivně-behaviorální terapie nespavosti, spočívající mj. ve spánkové restrikci, to jest omezením spánku, jejž si organismus dotyčného nakonec „vyvzdoruje“. Funguje podle rčení „odpíraného největší krajíc“.

Trpíte-li tedy ranním typem nespavosti, určitě vyhledejte lékaře. Bude-li to složitější, můžete kontaktovat naše somnology (info viz hoschl.cz/E8CH). Knoflík na vypnutí vtíravých myšlenek však snad raději ani nechtějte, vypnuly by se všechny.


Klíčová slova:
vědanespavost


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější