Lebka sv. Václava

Lebka sv. Václava Zdroj: ČTK/Kamaryt Michal

PETR PITHART: Boleslav potřeboval mučedníka za křesťanskou víru, tak si ho opatřil

Smrt svatého Václava rukou jeho bratra Boleslava se stala pro dějiny českého národa natolik klíčovou událostí, že i dnes, 1080 let poté, slavíme výročí jeho vraždy jako Den české státnosti. U příležitosti letošního státního svátku jsme požádali několik výrazných osobností různých oborů o úvahu inspirovanou následující otázkou: „Je vám sympatičtější Václav nebo Boleslav?“. Zde je příspěvek politika a právníka Petra Pitharta

Bojovný Boleslav dobře věděl, že bez domácího mučedníka pro křesťanskou víru bude jeho kmen jen součástí nějakého většího, cizího mocenského útvaru. S nadsázkou by se dalo říci, že si ho tedy "opatřil" - vlastníma rukama, anebo rukama vrahů, které si najal. Prý to ale mohla být i nešťastná náhoda… Tak jako tak už za tři roky po vraždě nechal Václavovy ostatky okázale převést do Prahy a pohřbít je ve svatyni na vrcholu Hradčan. Protože měl špatné svědomí? Spíše na znamení, že společenství Přemyslovců už má vlastního svatého. Že tedy aspiruje na samostatnost, na to, aby mělo svého biskupa a v čele nejen knížete, ale posléze krále. Vyspělost kmene – příštího národa se tehdy prokazovala mj. tím, že k němu patřili lidé, kteří brali křesťanskou víru smrtelně vážně.

Občas slyšet vyzdvihování státníka Boleslava nad pouhým naivním „mnichem“ Václavem. Snad je v tom snaha vyrovnat se s českými komplexy: ne ten "dobrý", leč  slabý, pokorný Václav, ale  praktický muž činu, bojovný Boleslav!. Třebas i "zlý". Úctu k Václavovi by dnes mohli obdivovatelé Boleslava označit za politickou korektnost: z jakéhosi pochybného pocitu povinnosti uctívat toho slabocha, protože byl holt křesťan, ale ve skrytu duše dávat přednost bratrovi, který se se zbraní postavil saskému Jindřichovi I.

O český národ, o český stát se zasloužili Václav i Boleslav. Z toho ale neplyne, že moji úctu má i ten druhý. Úctu má jen Václav, protože se zastával slabších - a to je těžší, než vítězit v bitvách. Bránit a chránit s Václavem důstojnost úplně každého člověka je příkazem, s jehož dodržováním srůstají a rozpadají se lidská společenství. Zajišťovat a rozšiřovat s Boleslavem státy lze až na základech, které budují Václavové.

Takže Václav. Věřím, že Češi, Moravané a Slezané to dosud vědí. A Boleslav? Nějací Boleslavové se najdou vždycky.