Rozhovor s Jiřím Suchým

Osmdesát svíček na ztraceným dortu – představení v režii Jiřího Suchého uvedlo divadlo Semafor v sobotu 14. února, v předvečer nedožitých osmdesátých narozenin Jiřího Šlitra... Představení je součástí celoroční přehlídky Česká hudba 2004.


Foto
Osmdesát svíček na ztraceným dortu – představení v režii Jiřího Suchého uvede divadlo Semafor v sobotu 14. února, v předvečer nedožitých osmdesátých narozenin Jiřího Šlitra.


Zajímá nás ovšem také, komu byste si přáli položit otázku vy sami. Pokud nám pošlete svůj nápad, budeme se snažit umožnit vám, abyste se na stránkách Reflexu s dotyčným setkali. Své případné návrhy můžete posílat na tuto adresu.






Iva Hájková (Knížeová)  >  Osmdesát svíček na zapomenutým dortu je pořad sestávající ze známých, méně známých i zcela neznámých písniček Jiřího Šlitra. Váš soukromý archiv, skrytý za posuvnými dveřmi s mapou, je jistě pln dalších méně známých až neznámých písní. Nestálo by za to jej otevřít, a oprášit právě takové skladby, které nevyšly na LP, MC či CD, které zkrátka ani my, skalní příznivci Divadla Semafor, neznáme?




V archivu by se určitě v tom množství našly i písničky málo známé nebo neznámé a jak vidíte, stále je vytahuju na světlo, ale naráz všechny, to nezvládnu. Mám totiž těch aktivit víc než se sluší a dělám co můžu. Ale věřím, že při nějaké příležitosti zase dojde na další.





Jaroslav Bednář  >  Buď zdráv Jiří, bylo by možné někde získat zvukový záznam "Zuzana je všude jako doma", ve kterém jsem hrál na kytaru a později i zpíval? Žiji stále v tom poněkud neveselém, ale čistém Švýcarsku. Pokud budeš v Curychu, srdečně tě zvu. Adresu bych Ti poslal raději přímo na tvůj mail, nebo do Dejvic, jestli jsi nezměnil adresu.Pevné zdraví přeje Jarda Bednář.




Adresu jsem nezměnil, za pozvání děkuju a kdybych se ve vašich končinách mihl, určitě se ti ozvu. Ale s nahrávkou celé Zuzany je to horší. Já ji nemám – lze jen doufat, že se třeba někdy odněkud nějaká vynoří. I to se nám občas stává. Náš divadelní archiv vzala voda.





Josef Vávra  >  Jsem Váš velký obdivovatel od dětských let, ale jedno nechápu: proč jste angažoval do Semaforu Jiřího Štědroně, který v dobách, kdy Vy jste měl potíže se státní administrativou, byl členem agitkového souboru SSM Plameny?




Myslím si, že ten, kdo se zkompromitoval v oněch neblahých létech, by neměl zastávat významné funkce a rozhodoval o našich osudech, ale nemyslím si, že by bylo správné, aby herec nesměl až do smrti hrát proto, že v mladších létech provedl blbinu. I v té neslavné Straně jsem se setkával s lidmi, kteří se brali za to, abych já, evidentní reakcionář, směl pracovat tak, jak dovedu. A mám být tvrdší než byli oni?





Ota  >  Dočetl jsem se, že jste s Jiřím Šlitrem dospěli ke kamarádství až ke konci vaší spolupráce. Mohl byste charakterizovat váš vzájemný vztah do té doby? A kdo z vás měl větší vliv na směřování vaší dvojice? Děkuji a držím palce v další činnosti?




Do určité doby jsme byli sehraným pracovním týmem, rozuměli jsme si, ale záležitostem nepracovním jsme věnovali velice málo času. To se pak posléze změnilo. A co se týká směřování naší dvojice, řekl bych, že pragmatický Jiří Šlitr mě dobře usměrňoval a já ho rád poslechl. Ale jakou hru budeme v Semaforu hrát příště, to jsem zase rozhodoval já. Takže se dá mluvit o vzájemnosti.





Marenka  >&nbsp Nemáte pocit, že show Šlitr mezi nebem a zemí, kterou připravila TV Nova, byla přinejmenším podprůměrná a Jiřího Šlitra nedůstojná.? Jinak si Vaší tvorby velice vážím.




Ne, ten pocit nemám. Česká televize nám možnost udělat něco k osmdesátce Šlitra nenabídla, zatímco Nova ano. Bylo mi ale jasné, že vkus diváků Novy je trochu odlišný od našeho a že si nemůžeme dovolit nebrat ho v potaz. A nápad, že písničky Jiřího Šlitra budou svěřeny i těm, kteří se Semaforem nemají nic společného a ukázat, že to nejsou písničky jen jednoho malého divadla, ale žijou i mimo Semafor, nepovažuju zase za tak špatný.





Věra Kouřilová  >  Co je – podle Vás – talent?




Talent je schopnost něco umět, si myslím. Třeba udělat krásnou židli, nebo upéct skvělou bábovku, napsat nádhernou divadelní hru či složit symfonii. K tomu všemu je třeba nadání. Samozřejmě, že k napsání symfonie je zapotřebí většího talentu než je třeba k upečení bábovky. Proto taky bábovek vzniká nepoměrně víc než symfonií. Já například k pečení a k vaření talent nemám. Párkrát jsem se postavil k plotně a jednak mi to nebavilo a jednak to dopadlo hrozně. Ale píšu slušný texty. K tomu talent je mi dán.





Vladimír Ondys  >  Vaše písničky s brilantními texty a Vaše osobité vystupování (S + Š) jsou pro mě stále lahůdkou. Co byste doporučil panu Šlitrovi, pokud by mezi nás zavítal po tolika letech?




Panu doktorovi bych doporu4il, aby si sedl ke klavíru a začal urychleně skládat.





LaEna  >&nbsp Pane Suchý, co si myslíte o dnešní pop music ve srovnání před třiceti lety?




Já tu současnou pop music nesleduju a tudíž nemám právo vynášet soudy. Poslouchám občas folkové zpěváky a některé z nich silně obdivuju.





Ivan Malý  >&nbsp Kde berete inspiraci pro Vaši práci, máte nějaký hudební idol?




Inspiraci získávám tím, že prostě to musím mít napsané, protože jsem to slíbil. A tak sednu a nápad se musí dostavit, ať chce či nechce. A hudebních idolů mám spoustu. Jak skladatelů – Ježek, Gershwin, Weber, ale i Jiří Šlitr, tak interpretů – Armstrong, Ellington… a ohromné množství dalších.





Kamila  >&nbsp S jakou osobností a proč byste se rád ještě v životě potkal?




S vámi. Mám rád zvídavé lidi.





Tereza Vokatá  >  Dvojice Suchý Šlitr mnoha lidem, včetně mě, připadala jako ideální splynutí dvou duší v jednu. Spousta z nás se toho nedočká ani za celý život. Můžete dnes, s odstupem let, které uplynuly od smrti Jiřího Šlitra, vyjádřit, jak Vás do budoucnosti poznamenalo setkání s tímto pozoruhodným člověkem a jak se díváte na ono splynutí duší? Děkuji




Poznamenalo mě to hodně. Byli jsme vlastně povahově každý trochu jiný, ale co se práce týká, mysleli jsme oba naprosto stejně.





Lorenc  >&nbsp Pane Suchý, vrátila se už Babeta?




Samozřejmě. Akorát nevím kam.





JIva Hájková (Knížeová)  >  Myslím, že se nezmýlím, když řeknu, že určitá skupina lidí, naladěná na jednu zvláštní strunu, si chodí do Vašeho divadla pro jedinečné pohlazení na duši, pro trochu té neopakovatelné atmosféry, pohody, humoru a poetična, které se z reálného života čím dál tím rychleji vytrácí. Dělá nám to dobře, a tak, jak čas běží, nezbývá těm z nás, kteří Semafor potřebujeme, doslova "jako sůl", než se ptát: Co bude po Semaforu? Potopa? Neboli: vidíte v dnešní mladé generaci někoho, kdo by jednou, v daleké budoucnosti, dokázal navázat, převzít ten nelehký úkol „bavit a hladit“ na určité úrovni, někoho, kdo by mohl obstát se ctí?




Co bude po Semaforu to nikdo neví. Ale jsem si jist, že se určitě objeví zase někdo, kdo bude vnímat svět jako my, ale bude to interpretovat po svém. Vycházím z té zkušenosti, že na Osvobozené divadlo už nikdo přímo nenavázal, ale v nás zaselo jakési semínko, které jsme vypěstovali svým vlastním způsobem, ale které se nezapře.