Reflex speciál: Všichni naši prezidenti

Reflex speciál: Všichni naši prezidenti

Reflex speciál: Všichni naši prezidenti

Bohumil Pečinka: EDITORIAL

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1926 prohlásil, že „… až jednou dojde na desátého prezidenta, budou věci tak ustáleny, že prezidentské volby nebudou mít takový význam jako u druhého nebo třetího prezidenta“. Před pěti lety byl sice zvolen desátý nejvyšší představitel našeho státu, ale tradice prezidentství zdaleka ustálená není. Svědectvím může být nedůstojný průběh, který volbu hlavy státu odedávna provází, anebo pravidelně se opakující nevěcné polemiky o jeho postavení.


26. ledna 2008 vychází speciál časopisu Reflex s názvem Všichni naši prezidenti, jenž Vám nabídne několik zajímavých pohledů na to, jak to vlastně s prezidenty a prezidentskými volbami v uplynulých devadesáti letech bylo. Ke spolupráci jsme přizvali významné spisovatele, politology a novináře, kteří se těmito tématy dlouhodobě zabývají nebo na ně mají zajímavý názor.
Publikace Všichni naši prezidenti obsahuje šest odlišných materiálů. Úvodní text známého spisovatele Ludvíka Vaculíka s názvem Všichni moji prezidenti je plastickou vzpomínkou na to, jak se v uplynulých jednaosmdesáti letech českoslovenští a čeští prezidenti proplétali jeho životem a jak se přitom jejich podoba odrazila na poštovních známkách. Doyen českých novinářů Jiří Ješ v materiálu Moje Hradčany strhujícím způsobem popisuje svoje důvěrné zážitky s Pražským hradem a pokouší se rozluštit jeho magii, jež je neodmyslitelnou součástí české státnosti.
Stěžejním materiálem čísla jsou politické profily jednotlivých prezidentů z pera politologa z Univerzity Karlovy Josefa Mlejnka mladšího nazvané Deset mužů z Hradu. Nejde o žádná encyklopedická hesla, ale silný názor na víceméně silné osobnosti, které stály od roku 1918 v čele našeho státu. Text jeho akademického kolegy Petra Sokola Odkud se v Evropě berou hlavy států? nás poučeně provází galerií evropskounijních nevolených panovníků, volených prezidentů a přibližuje pravidla, díky nimž se člověk může ocitnout na vrcholu mocenské pyramidy.
Speciál Všichni naši prezidenti doplňuje materiál První dámy státu od Dušana Šrámka, v němž tento novinář dává nahlédnout do rodinného zázemí nejvýše postavených politiků. Autor těchto řádek se pak na základě rekonstrukce parlamentních stenozáznamů pokusil oživit atmosféru provázející volbu prezidenta republiky. Členánek nese název Jednadvacet prezidentských voleb. Materiály jsou doplněny originální obrazovou přílohou, kterou dodali naši přední fotografové.
Vydavatel, editor i všichni autoři doufají, že publikace Všichni naši prezidenti poskytne svým čtenářům zajímavý pohled na život našich i zahraničních hlav státu a že se zde dozvědí nové věci o zákulisí jejich volby.




Vybíráme z obsahu:



Foto

 

Ludvík Vaculík: VŠICHNI MOJI PREZIDENTI


Myslím, že lidé zpočátku brali prezidenta Masaryka jako nástupce rakouského císaře: měli jsme svého císaře pána, československého. Jeho demokratismus byl brán jako jeho povaha osobní. Republikánství neznělo nijak, muselo se teprve uvádět v platnost a jeho zvuk ve zvyk. Ve třetí třídě obecné školy jsme se ke státnímu svátku 28. října učili básničku, která začínala slovy: Maličký jsem republikán ... Byl jsem tedy od narození roku 1926 republikán, nevěda o tom. Tento titul a označení jsem na sebe bral zároveň s informací, že jsem Čech. Sám od sebe bych to nepocítil. Bylo to vlastně moje první vzdělání; a obráceně – že naše slunce je hvězda, to také patří ke vzdělání. Vzdělání vůbec je znalost něčeho, co není vidět: třeba že sůl je chlorid sodný a že ten staříček na zdi je pan prezident...



Josef Mlejnek ml.: DESET MUŽŮ Z HRADU

Gustáv Husák: prezident z Pakulu


Gustáv Husák je zapsán v historickém povědomí jako symbol normalizace, jako – dle charakteristiky spisovatele Milana Kundery — „prezident zapomnění“. Právě v dobách normalizace však undergroundový básník František „Fanda“ Pánek napsal následující verše:

„Kolik je na světě Husáků, kolik je Husáků všech,
když Husákem je každý.
Miluje Husák Husáka, Husák Husáka vraždí.“



 

Dušan Šrámek: PRVNÍ DÁMY STÁTU


Pod dělnickou mámou: Marta Gottwaldová
Na první pohled to mohlo vypadat jako pokračování tradice. Tak jako se stýkali manželé Masarykovi s Benešovými, když byl Masaryk ještě hlavou státu a Beneš ministrem zahraničí, stejně se po druhé světové válce občas vídali Benešovi s novým premiérským párem — Klementem a Martou Gottwaldovými. Touto podružnou a ryze formální okolností ale jakákoli podobnost mezi oběma páry končí. Prezident Sjednotitel, jak se po prezidentu Osvoboditeli (TGM) a prezidentu Budovateli (Beneš) začalo Gottwaldovi říkat, byl z jiného světa. Ani „paní Marta“ se prostě nemohla stát „paní Hanou“, i když by si to tolik přála...



Bohumil Pečinka: 21 PREZIDENTSKÝCH VOLEB

1973: Se Svobodou do nesvobody


Druhé zvolení Ludvíka Svobody do prezidentského úřadu v březnu 1973 bylo hořkou parodií na březen 1968, kdy synonymem příjmení Svoboda byla naděje. Jeho sympatická tvář, s níž by mohl hrát kladné hrdiny v amerických westernech, už nesymbolizovala zhola nic. Byla jen svědectvím o člověku, který všechno podřídil záměru udržet se u moci. Nejlépe to vyjádřil profesor Vladimír Kadlec, který v knize Podivné konce našich prezidentů napsal, že Svoboda „kryl svou autoritou Husákovu normalizaci“...




Jiří Ješ: MOJE HRADČANY
Pohled na Hradčany mě provázel ve všech etapách mého už hodně dlouhého života a je přímo spojen se vzpomínkami na různé životní situace. To, že Pražský hrad byl po celá ta desetiletí sídlem českých prezidentů, jsem považoval za samozřejmost. V určitých chvílích vystupovala do popředí, zatímco jindy – zejména v dlouhých obdobích nesvobody – jako by ztrácela na významu. Podobně jako ztrácelo smysl heslo „Pravda vítězí“ na prezidentské vlajce...



Petr Sokol: ODKUD SE V EVROPĚ BEROU HLAVY STÁTŮ?


Na světě existují dva typy států – jednak dědičné monarchie a současně republiky, kde je prezident volen přímo nebo nepřímo. Přechodný typ představují takzvané volební monarchie, kterých je ovšem velmi málo. Do jaké kategorie patří sedmadvacet zemí Evropské unie?

Foto