Zpovědník slavné herečky vnáší do případu její údajné kolaborace nové světlo.
Krátká vzpomínka: Je úterý 9. ledna 2001. V krematoriu v Praze-Strašnicích se koná smuteční obřad. Praha se loučí s Lídou Baarovou... Velkou síň zaplnili její obdivovatelé a několik málo novinářů. Ovšem kromě Svatopluka Beneše a režisérů Otakara Vávry a Olega Reifa tu chybějí filmoví a divadelní pracovníci. Není tu nikdo z oficiálních představitelů české kultury. Věnec musela dodat pohřební správa, projev má profesionální řečník...
"Kde jsou všichni ti herci? My jsme strašný národ," posteskne si jedna stará paní. Na dotaz redaktorů Blesku, proč se pohřbu nezúčastnil vůbec nikdo z českého ministerstva kultury, jeho mluvčí odpoví: ,,My se můžeme starat jenom o herce z Národního divadla, k dalším nemáme kompetence. Je to dáno ze zákona!" O dva dny později se o tom zmíním před jedním z tehdejších ministrů české vlády. "Čemu se divíte, přece to byla kolaborantka," řekne bezelstně a s úsměvem...
Já osobně jsem se s Lídou Baarovou potkával v letech 1990 až 1997 - než těžce onemocněla. Jezdíval jsem za ní do Salcburku zpravidla několikrát do roka. Těch setkání bylo nepočítaně. Pět z nich mi však obzvláště utkvělo v paměti...
Zpovědník slavné herečky Stanislav Motl vnáší do případu její údajné kolaborace nové světlo. Čtěte v Reflexu č. 48 (vyšel 26. listopadu).
