Při představě zápasících dětí běhá kdekomu mráz po zádech. V očích lidí mají zápasníci nálepku agresívních mlátiček a představa dětí na místě gladiátorů vzbuzuje spíše nevoli. Jaká je realita?
Lucie Tomanová zjišťovala, jaké to je, když DĚTI TLUČOU DĚTI (celý článek najdete v Reflexu č. 16, vychází 16. 4. 2009):
...Zaujme bojovou pozici a druhé kolo začíná. „Hai!“ vyskočí a modrý to schytá. Spadne na zem a brečí. Snad to byl zásah do nohy, snad jen špatně doskočil. Přiběhnou asistující záchranáři a spolu s koučem zjišťují, co se stalo. Prohmatávají nohu. Klučík se mezitím uklidní a za lehkého kulhání znovu zaujme bojovou pozici. „Ší – džak!“ odstartuje rozhodčí korejsky další kolo. Za chvíli brečí pro změnu červený. Ne pro bolest z úderu, ale pro body na tabuli!
Po skončení třetího kola podá rozhodčí oběma špuntům ruku a oni se pozdraví mezi sebou i se soupeřovým koučem. Férově a se vší vážností, už bez slz. Jsou přece bojovníci.
...Blonďák s fotbalovým sestřihem drží lapu ve výši hrudníku. Jeho zrzavý parťák se s baletní mrštností otočí dokola a s výskokem kopne do lapy. „Plesk!“ A znovu a znovu. Když se oba vystřídají, dojde na box. V jihokorejském WTF taekwondu je povoleno vést úder rukou jen na hrudník. Zůstává velká šance, že si kloučci zachovají hezké tvářičky i v dospělosti.
Ostatně obavy o zdraví svých ratolestí vesměs nemají ani rodiče. „Maminky se ze začátku bojí, ale po prvním turnaji je to přejde,“ tvrdí trenér. „Na dětských turnajích zřídka bývají k.o.“
Martin, který na závodech dostal pořádnou nakládačku, říká: „Mamka se o mě docela bojí, taťka mě podporuje, abych do toho šel. Mě to baví.“
...„Nebudu nikde ukazovat umění, kterému jsem se zde naučil. Budu čestný. Budu uctivý ke starším. Budu pomáhat slabším,“ slibuje karatistický potěr v samurajském pokleku.
Na tréninku před sebou mají živoucí vzor správňáka, který při svých sto devadesáti centimetrech a sto kilech svaloviny vystupuje hrdě, ale skromně, nesmlouvavě, ale čestně, a respekt okolí mu rozhodně nechybí. Mirek Dušín je dávno out, Superman je americká guma, ale etický kodex bojovníka, jenž se u jednotlivých bojových umění v zásadě neliší, má přece jen stále jistou váhu.
Dětičky na něj pamatují i mimo tělocvičnu a snaží se jím řídit. Minimálně tak, že se nervou mimo trénink. Ani ve škole nebo na ulici. Za to by ostatně hrozil vyhazov.
Fungují tyto výchovné principy na nezvladatelné haranty či, korektně řečeno, na děti, které nejsou výchovou omezovány v projevech své osobnosti? Co s nimi? „Vyhodit,“ shodují se dva trenéři karate. „Normální zlobení je přirozené a během několika tréninků se srovná. Ale dítě se závažným problémem vám rozhodí trénink, válí se tu nebo někoho pošťuchuje. Člověku můžete ukázat cestu, ale nepředěláte ho.“
Zejména neúspěšní sportovci a tatínci, kteří rádi předvádějí svaly kumpánům v hospodě, dávají své ratolesti na kickbox, aby zde získaly kýženou „dravost“. Netřeba dodávat, že se hluboce mýlí. Je možné naučit se odvaze, dobré technice a trochu se otrkat, ale soutěživost a dravost jsou spíš záležitostí vrozenou.
„Kluci jsou soustředěnější, klidnější, víc v pohodě,“ líčí své zkušenosti maminka dvou malých zápasníků. Prvotním impulsem k volbě kick boxu byly potíže staršího syna ve školce: „Pět kluků se na něj vrhlo a zbušili ho do kulaté krychle. Tak jsme si s manželem řekli, že by bylo lepší, kdyby se uměl bránit.“ Dnes devítiletý Tomáš si už věří: „Přemůžu ve škole každého, i třeťáky, takže si na mě už nikdo nedovoluje.“
Jaký je váš názor? Jsou bojové sporty a umění vhodné pro děti? Co si myslíte o rodičích, kteří nechají své potomky bojovat mezi sebou? Dělají dobře?
WTF TAEKWONDO. Olympijská disciplína. Jihokorejská forma taekwonda, plně kontaktní s použitím chráničů hrudníku, hlavy, holení a předloktí. Údery rukou na hlavu jsou zakázány. Děti mohou zápasit od šesti let.
KYOKUSHIN KARATE. Plnokontaktní forma karate. Údery jsou vedeny plnou silou, bez chráničů. Děti do 18 let chrániče používají. Vyražení dechu nebo k.o. je vítězství. Údery rukou do obličeje jsou zakázány.
KICKBOX. Je kombinací prvků karate a boxu. Některé údery se smějí vést plnou silou, některé poloviční silou, někde se smí knokautovat, jinde ne. Používají se chrániče. Děti zápasí od 10 let a nesmějí se bít do hlavy.
