DAVID RATH JAKO DRUHÝ NEJLEPŠÍ RÉTOR? BŮH S NÁMI. Poradenská společnost Westminster se rozhodla provést tzv. Westminster strážce komunikace, tedy odborně zhodnotit rétorické schopnosti našich politiků. Byl jsem zvědav: jak totiž hodnotit něco téměř neexistujícího?
Navíc když poslední opravdový politik-rétor, Stanislav Gross, už není politik? Výsledky jsou překvapivé. „Dovolili jsme si oslovit odborníky na komunikaci, abychom odhalili nedostatky politiků na české politické scéně ve veřejném vystupování. Domníváme se, že prezentace veřejných činitelů by měla být vizitkou celé naší společnosti,“ vysvětluje úvodem ředitel Westminsteru Tomáš Studeník.
Porota složená z odborníků na češtinu, nonverbální komunikaci a mediální prezentaci posuzovala orální schopnosti desítky našich politiků vybraných podle četnosti jejich mediálních výstupů z počátku letošního roku. Porotci je soudili na základě dvou vystoupení každého z nich v televizní debatě ČT Otázky Václava Moravce.
Doufejme jen, že v oné debatě i promluvili, myslím verbálně. Například při účasti Davida Ratha se to ještě nikomu z druhé strany stolu nepovedlo.
Desítku politických velikánů tvořili: prezident Václav Klaus, premiér Mirek Topolánek, ministr vnitra Ivan Langer, ministr financí Miroslav Kalousek, ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, vicepremiér a ministr životního prostředí Martin Bursík, vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek, pražský primátor Pavel Bém, předseda ČSSD Jiří Paroubek a stínový ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath.
Jejich katy byli: Tomáš Studeník, Světla Čmejrková z Ústavu pro jazyk český AV ČR, Eva Jurinová, mluvčí motolské nemocnice a bývalá moderátorka, současná moderátorka Radiožurnálu Hana Shánělová, lektorka nonverbální komunikace Alexandra Alvarová a Jiřina Miklušáková, překladatelka a češtinářka na Vyšší odborné škole publicistiky.
POLITIKA JAKO JAZYK?
Úvodem si dovolím pár filozoficko-metodických pochybností.
Nejdřív ta filozofická. Politici a vizitka celé společnosti? Snad koncem roku 1989, kdy i vrcholní politici nosili stejný svetr s jeleny jako my, ale dnes? Právě kvůli tomu – ne kvůli demokracii – máme tajné volby; nikdo tak neví, kdo je vaší politickou vizitkou.
Představte si, co by se u vás doma stalo, kdybyste si při každé platbě elektřiny či nákupu potravin vzpomněli, že sotva plnoletá dcera volila zelené, odpůrce elektráren a zastánce biopaliv. Josef Fritzl by zdaleka nebyl ten nejhorší otec.
Politiky nevolíme jako vizitku.
Volíme je proto, abychom před nimi uchránili soukromý sektor, motor každé zdravé ekonomiky.
Nebo si snad někdo umí představit, jak inženýr ekonomie Jiří Paroubek doopravdy řídí cokoli ekonomického, když mu haprují tisíce i v rozvaze soukromých příjmů a výdajů? Maximálně tak biliónový státní rozpočet!
Metodickou pochybnost vzbuzují někteří členové poroty. Může rétoriku seriózně hodnotit Eva Jurinová, někdejší moderátorka zpravodajství Novy? Dodnes mě v noci budí její chladný, autoritativní hlas, jenž mi hned na začátku Televizních novin oznamoval počet mrtvých na silnici u Kolína. A to nemluvím o jménech stanic metra, jež namluvila pro Dopravní podnik. Nikdy nevystoupím na správné zastávce. Kvůli dramatičnosti hlasu se bojím, jestli náhodou nebude následovat – jméno další stanice. Proč ne rovnou další moderátorka, Diana Kobzanová?
Naopak chudák Jiřina Miklušáková, profesorka češtiny a jistě noblesní dáma, již podle zprávy „láska ke krásné literatuře zavedla až k překladatelství“. Překládat řeč našich politiků si nezaslouží, pro jejich mluvu nezná krásná čeština výraz.
A proč vůbec hodnotit slova politiků, když se nikdy neshodují s jejich činy? Hodnotit jako umění něco, čím nás dokola podvádějí, je jako zkoumat, proč před mým domem v Karlíně obden spí ve služebním autě policista. Berme rétorické schopnosti politiků pouze jako jejich vizitku. Tudíž s humorem.
Ostatně posuďte sami.
SLOVA, SLOVA, SLOVA
PAVEL BÉM vyhrál kategorii Způsob vyjadřování. „Když Pavel Bém cokoli sděluje, ví, o čem mluví. Zná cílovou skupinu a umí pracovat s obsahem. Obsah i forma jsou vzácně v souladu,“ hodnotí jej Jurinová.
Jistě. Člověku se hned vybaví Kaplického blob, opravdu! vzácný soulad formy a obsahu. Když nám Bém sděloval, že je pro blob, současně nám sděloval, že pro blob není – bohužel to ale věděl jen on. A když nám poté oznámil vytvoření několika komisí a podkomisí, jinými slovy nám sděloval, že na Letné bude šachta dopravního tunelu. Snad za to může řidší himálajský vzduch.
Spravedlivé je naopak poslední místo JIŘÍHO ČUNKA. To s těmi Romy, ohni na náměstích a opálenými občany byl příliš osobitý způsob vyjadřování. Vyhrát měl VÁCLAV KLAUS, jenž skončil druhý: když říkal, že se podruhé stane prezidentem, nedělal si na rozdíl od Jany Bobošíkové legraci.
Vítězem Rétorických schopností je MIROSLAV KALOUSEK. „Rétorika pana Kalouska je věcná, dobrá, je skvělý a adaptabilní diskutér.
Jen oční kontakt považuje občas za zbytečný stejně jako dobrou výslovnost. Bývá uvolněný, snad až příliš,“ popsala jej expertka nonverbálnosti Alvarová.
Uvolněný, snad až příliš. Ano, zvlášť spodní čelist, jíž Kalousek stále hýbe zprava doleva. Občas se dokonce hýbe zprava doleva celý – pamatujete ještě srpen 2006 a jeho tichý pakt s komunisty?
Spravedlivé je naopak poslední místo JIŘÍHO ČUNKA. Co se stal ministrem a vicepremiérem, mluví pouze o sobě a vlastních miliónech, což je v rovnostářském Česku nevhodné. Vyhrát měl JIŘÍ PAROUBEK, jenž skončil pátý: jeho povolební projev o agentech-přisluhovačích v žoldu ODS se zcela vymyká naší polistopadové historii, trumfne dokonce i křišťálově čistou řeč Stanislava Grosse. Navíc si Paroubek dodnes neodvykl nazývat nás všechny lidem, jímž jsme byli, když bylo všechno všech. Například jeho leasingy a hypotéky jsou pouze jeho.
Nonverbální komunikace – vítěz DAVID RATH. „Velmi vhodný prostředek v projevu, který řečník používá, je úsměv. Bohužel ho používá i ve chvíli, kdy je úsměv ironický a dává svému nositeli jistou nadřazenost a nádech arogance. Davida Ratha provází zřetelná mluva, vynikající oční kontakt, volí plynulé, srozumitelné tempo. V obličeji cítíme zaujetí pro věc,“ zdůvodňuje Shánělová. Zaujetí pro věc? Spíš zaujetí pro sebe. A oční kontakt? Myslí Shánělová cukání v oku, jež se dostaví vždy, když se Rath zaujme pro věc až příliš – tedy zhruba vždycky, když ho pozvou do televize?
Podobný tik měl naposledy komisař Dreyfus z Růžového pantera, než skončil v blázinci. A Rathův úsměv? Upřímný jak pojišťovák.
Spravedlivé je naopak poslední místo JIŘÍHO ČUNKA. Něco nonverbálního kolem něj říká, že má nonverbální problém za pár miliónů.
Vyhrát měl šestý MARTIN BURSÍK: aniž by řekl slovo, napoví batoh na zádech či cyklistická přilba, že nemá rád jádro ani většinu zelených – s výjimkou Kateřiny Jacques.
VÁCLAV KLAUS ovládl hlavní kategorii Správné užívání spisovného jazyka. „Václav Klaus se zbavil za dobu své kariéry ve vysoké politice většiny svých zlozvyků, ale mnohdy se nevyhne nevhodnému vyjádření nesouhlasu se svým partnerem v diskusi,“ píše Studeník.
Že se Klaus zbavil ve vysoké politice většiny svých zlozvyků? Stárnu s ním už zhruba dvacet let, celou tu dobu se mi ale zdá, jako by se všechny jeho zlozvyky nejen umocňovaly, ale navíc přelévaly i na lidi kolem, konkrétně Ladislava Jakla či Petra Hájka. Abych byl férový a nevybočil časově z počátku letošního roku, oprášil jsem Klausovy výroky z prvních dvou měsíců. Jako nejslušnější se mi jeví odpověď na otázku studenta plzeňské Západočeské univerzity: „Oil Peaks, kapitola tři mé knihy.“
Trochu nefér je poslední místo MIRKA TOPOLÁNKA. Může však člověk se slovníkem Mirka Topolánka vůbec mluvit spisovně?
STŘÍBRNÝ STANDARD RATH
Nesmyslnost celé ankety podtrhuje celkové pořadí. Hned za Václavem Klausem jako druhý David Rath? Fakt? Bereme jako objektivní rétorická kritéria ta, co jsou nyní pěstovaná v Lidovém domě a z politické debaty učinila žumpu?
A Jiří Paroubek před Martinem Bursíkem na šestém místě? Můžeme si dělat legraci z větrných elektráren, pokud však jde o rétoriku, stojí Bursík o pět pater výš; zelené politické soky ničí neuvěřitelně čistým jazykem. Spravedlivé je jistě poslední místo Jiřího Čunka. Z jeho neverbálních problémů mu nepomůže ani KDU-ČSL.
Co si o kultuře jazyka našich politiků myslíte vy? A jak jsme na tom my ostatní?
Je všeobecný úpadek českého jazyka mýtus, jak říká v rozhovoru ČEŠTINA NEUPADÁ! na dané téma profesor Jiří Kraus?
„Jazyk je velmi přirozená záležitost, je to odraz jistého nazírání na svět a do toho asi není dobré nějak zasahovat,“ myslí si Jiří Kraus.
