NEBEZPEČNÁ LÉČBA | Reflex.cz
reklama
nahoru

NEBEZPEČNÁ LÉČBA

Lucie Tomanová27. srpna 2008 • 11:00
NEBEZPEČNÁ LÉČBA

Co mají společného herečka Jiřina Bohdalová a vrcholoví sportovci? OZÓN v krvi. Dopují svou vlastní krev nasycenou směsí kyslíku s ozónem. Stejně činí i ti, kdo chtějí zpomalit stárnutí a vyléčit celou řadu chorob s ním spojených. Jenže tahle léčba je zdraví nebezpečná a trestná.

reklama


Na lůžku ve Středisku reflexní terapie, jinak též letňanské ordinaci MUDr. Milana Veselého, leží pan Jan, muž středního věku. Přišel na ozónoterapii. „Jsem alergik a rád bych se toho zbavil,“ praví, zatímco 150 mililitrů jeho krve opouští tělo do transfúzní láhve. Před nedávnem zde ve stejné poloze ležela i Jiřina Bohdalová, která s kanylou zabodnutou v předloktí referovala o nové metodě v České televizi. Doktor prožene krev speciálním přístrojem a nasycenou směsí kyslíku a ozónu ji vrátí do těla majiteli. Podle znalců ale porušuje zákon o léčivech, za což mu hrozí pokuta až ve výši tří miliónů korun. S krví smějí v Česku zacházet za velmi přísných podmínek pouze transfúzní stanice a o sycení cizími plyny nemůže být řeči. Přesto se tu dveře netrhnou. Za chvíli pana Jana vystřídá na lůžku důchodkyně s cukrovkou a bércovými vředy nebo vrcholový sportovec.

JEDOVATÝ KYSLÍK?
„Ozón (O3), jehož je ve směsi kolem deseti procent, se váže na červené krvinky až desetkrát rychleji než kyslík (O2). Při jeho rozkladu se uvolní velké množství energie, které je využitelné přímo buňkami,“ vysvětluje doktor Veselý. „Tělo ji tak získá bez námahy a má čas na regeneraci. Zvyšuje se fyzická výkonnost a zpomaluje se stárnutí.“ Zní to jako pohádka o elixíru věčného mládí, nápoji namíchaném středověkým alchymistou.
„Samotný kyslík (O2) má ten paradox, že díky němu žijeme, ale taky se pro nás postupem času, jak stárneme, stává jedovatým, až se jím nakonec otrávíme,“ vysvětluje zapáleně. „Používání inhalace sedmdesátiprocentního kyslíku jsou medicínským nepochopením buněčného metabolismu. Ten funguje trochu jinak, než jsme se učili ve škole.“ Ano, já se ještě před třemi lety v hodině biochemie učila, že se při rozpadu ozónu na kyslík O2 uvolňuje tepelná energie, která je buňkám k ničemu. Že by se od té doby chemie tolik změnila? Profesor Emanuel Nečas, fyziolog z 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity, míní, že nikoli: „Tepelná energie nejen že je buňkami nevyužitelná, ale může je poškodit, až zničit. Doplnění ,bioenergie' je naprostý nesmysl.“

ZÁZRAK
Doktor Veselý si na nedostatek pacientů rozhodně stěžovat nemůže. V současné době pečuje o kondici mnoha sportovců, prý i těch vrcholových, a to od automobilových závodníků přes atlety, cyklisty i plavce. „Jednoho plavce jsem pomocí ozónoterapie připravoval na olympiádu v Sydney. Velmi se díky této metodě zlepšil, splnil si osobní limit a na olympiádě si ho všimli trenéři z USA. Teď reprezentuje americkou univerzitu a přijel mi poděkovat,“ vypráví.
S ozónem začal v roce 1992, poté, co se o metodě dozvěděl od pacienta, který ji podstoupil v Německu. Tehdy pracoval jako chirurg v nemocnici ve Frýdlantu: „Prováděli jsme spoustu amputací končetin u diabetiků, přitom ozónoterapie by mnohým z nich pomohla a nemuselo by to dojít tak daleko.“ Nejdříve pracoval se starším německým přístrojem, ten však měl podle jeho názoru spoustu konstrukčních nedostatků. Nakonec si tedy nechal podle vlastního návrhu zhotovit nový, u české firmy.
Nyní pomocí přístroje léčí chronicky nemocné lidi, pacienty po chemoterapii, stárnoucí krasavice i vystresované manažery. „Všichni potřebují energii, protože jejich těla jsou vyčerpaná. Na příčině vyčerpání nezáleží,“ říká. U nemocných i u sportovců je kúra v podstatě shodná: autotransfúze jedenkrát týdně po dobu dvou až tří měsíců, potom případně jedna za měsíc. Jedno natankování bioenergie vyjde na 600 korun.

VÍRA VERSUS DŮKAZ
Otázka zdravotní prospěšnosti metody, která podle svých zastánců léčí vše od žloutenky a cirhózy jater až po rakovinu, je, kulantně řečeno, poněkud sporná. Ano, podávaná směs může krátkodobě zvyšovat okysličení a prokrvení těla, ne vždy je to však pro člověka přínosné. České, německé, italské i americké webové stránky „ozónových lékařů“ a výrobců přístrojů hovoří o skvělých výsledcích při léčbě plísní, borrelióz, chlamydií, viróz od žloutenky až po HIV, bércových vředů, abscesů, nezhojených zlomenin, ucpaných cév po infarktu a mrtvici, nádorových onemocnění, alergií, hemoroidů, popálenin, cukrovky, cirhózy jater a poruch imunity obecně. Zlepšené okysličení těla by mělo pomoci cévám, svalům, kůži i vnitřním orgánům v regeneraci, a k tomu by měl navíc ozón působit v těle jako dezinfekce a likvidovat bakterie i viry. Potíž je v tom, že v celém širém světě neexistují klinické studie, které by prokázaly účinnost a bezpečnost využití ozónu v lidském těle. „Ačkoliv je ozónoterapie používána již několik desetiletí, chybějí pro její klinické použití důkazy, jež požaduje tzv. Evidence Based Medicine, což je – zjednodušeně řečeno – postup, jakým se ověřuje účinek jakýchkoliv metod v medicíně,“ říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.
„Znamená to, že chybějí rozsáhlé klinické studie a fundované články expertů v renomovaných časopisech, které by účinnost ozónoterapie potvrzovaly. Naopak jsou popisovány případy vedlejších účinků, zejména v souvislosti s použitím ozónu u autohemoterapie.“ Zároveň dodává, že metoda, která „léčí všechno, a navíc bez vedlejších účinků“, patří spíš do říše pohádek, a nikoli do reálného světa. Americký úřad pro léky a potraviny (FDA), nejuznávanější světová autorita v oboru, ozón nadále eviduje jako „toxický plyn s neznámým využitím v lékařství, ať už jde o specifickou, podpůrnou, nebo preventivní léčbu“. Praví se zde, že k dosažení dezinfekčního účinku jsou potřebné významně vyšší koncentrace ozónu, než mohou lidé nebo zvířata bezpečně tolerovat, FDA naopak varuje před nežádoucími účinky na nervový systém, srdce, zrak a plíce, které mohou vést až k plicnímu edému. Sycení krve ozónem vyšetřovala FDA už před lety: v roce 1998 byl za prodej přístrojů k tomu určených odsouzen floridský lékař Kenneth R. Thiefault k šesti a půl roku vězení.
Doktor Veselý i jeho kolega doktor Jiřík však věří, že ozónoterapie funguje. Nezájem klasické medicíny o tuto metodu připisují farmaceutické lobby: „Lékaři v nemocnicích nemají na ozónu zájem, jsou živi z psaní antibiotik.“ Výsledky své práce viděli na vlastní oči: dva roky nezhojená komplikovaná zlomenina po dvou měsících srostla a na rentgenu bylo vše v pořádku. Pacient s těžkou cirhózou jater se po absolvování kúry uzdravil a všechny krevní testy měl v pořádku.
Téměř nepohyblivá důchodkyně získala nové síly, nyní už sem chodí 15 let po svých. Její vrstevníci pomřeli, kdežto ona od té doby nezestárla. „Vstaň a choď!“ pravil Ježíš.

POKUSNÍ KRÁLÍCI Z NDR
Využívání směsi kyslíku s ozónem prý vynalezli na přelomu 50. a 60. let soudruzi z bývalé NDR jako jednu z metod, jak splnit stranické zadání a dostat východoněmecké sportovce na první příčku v Evropě. Tak mne napadá: Víte, jaký je rozdíl mezi východoněmeckým sportovcem a pokusným králíkem? Ve velikosti kotce a tvaru bobků.
Látka Erytropoetin, zvyšující tvorbu červených krvinek, je už na seznamu zakázaných látek. Stojí za mnoha náhlými úmrtími dehydratovaných sportovců, jimž příliš hustá krev ucpala cévy. A tak je nyní transfúze vlastní upravené krve jednou z mála těžko prokazatelných metod, jak dostat kyslík do těla. U sportů, kde se dělají testy i na tohle, mají dopující trochu problém, musí zákrok podstoupit minimálně 48 hodin před závodem. Podle doktora Veselého to není problém, ozón prý zvyšuje využitelnost kyslíku, takže efekt vydrží, ale nepovažuje takovou kúru za nejšťastnější volbu: „Oni to dělají přesně opačně, než by měli. Myslí si, že když přijdou dva dni před výkonem, budou výš skákat nebo rychleji poběží. Přitom transfúze by měla následovat hned po výkonu, jako u závodních koní v Itálii a Arabských emirátech. Tělo díky dodané energii regeneruje třikrát rychleji a sportovec může brzy znovu do zátěže.“
V odpovědi na otázku, zda je sycení krve kyslíko-ozónovou směsí dopingem, se lékaři neshodují. Zatímco Veselý i jeho spolupracovník, sportovní lékař a automobilový závodník Jaromír Jiřík, považují metodu za součást tréninku, doktor Chlumský, předseda Antidopingového výboru, jejich názor rozhodně nesdílí. Podle něj se jedná o další z řady nefér metod, jimiž se sportovci snaží získat výhody vůči soupeřům a kvůli nimž jsou ochotni dát v sázku i vlastní zdraví.

ZUBATÁ NÁS NECHYTÍ
Metoda je součástí nabídky různých wellness center a lázeňských hotelů, tedy míst, kam přicházejí stárnoucí lidé hledat střípky své někdejší tělesné kondice a krásy. Orea Hotel Monty v Mariánských Lázních láká své hosty celou řadou nadstandardních, ale z lékařského hlediska přinejmenším diskutabilních služeb, jako jsou oblíbené výplachy střev, vysoké dávky vitamínu C v podobě infúzí nebo právě ozónová léčba. Doktor Aloiz Adamík, který se jí zde věnuje, je jedním z následovníků doktora Veselého. Ozón zde můžete dostat v jakékoli podobě: můžete se v něm koupat, inhalovat jej, k tomu si dát dvě deci vlastní krve transfúzí, dále injekčně do svalu, podkožně, do kloubu, drénem do břišní dutiny, lokálně do vředů a otevřených ran, jakož i vaginálně (pozor, pouze pro ženy!) a skutečnou třešinkou na dortu je pak klystýrek ozónovou vodou. Zkrátka horem dolem.
Vraťme se k televiznímu spotu: krev Jiřiny Bohdalové sycená pod tlakem životodárnou směsí se prý nabíjí bioenergií a zároveň očišťuje od choroboplodných zárodků. „Tak to je skvělé, zrovna jsem po viróze,“ libuje si přední star českého filmu. Nepochybně bude dlouho mladá. I doktor Veselý by měl jít letos do důchodu, ale nechystá se: „My, kdo si chodíme na ozón, tu budeme dlouho. Kdybych měl eldéenku, vsadím se, že mi do tří měsíců polovina lidí vstane z postele a půjde domů.“ Jeho, pana Jana, Jiřinu Bohdalovou, natožpak naše sportovce už zubatá s kosou jistojistě nedohoní. Jak by mohla, když se tahá s těžkou kosou, a navíc bez dopingu.



Co si o ozónové terapii myslíte vy?

Lucie Tomanová


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama