HLADOVKÁŘSKÁ KUCHAŘKA

HLADOVKÁŘSKÁ KUCHAŘKA

HLADOVKÁŘSKÁ KUCHAŘKA

Jak hladovka pana Jana Tamáše proti radaru, tak hladovka autora tohoto textu pro radar byly pouhými šaškárnami. Pokud nevěříte, uvařte si podle některého zde uveřejněného receptu hladovkářskou polívčičku a uvidíte sami. Jsou výživné.

Protiradaroví aktivisté mě štvali od momentu, kdy se svými protesty proti imperialismu začali. Jsem na to přecitlivělý z dětství. Když se však k hladovce začali přidávat politici, sociální demokraté a leví zelení, došla mi trpělivost. Proč ne já, když oni mohou?


Tak jsem zahájil tu svou, pro radar. V pátek šestého června v deset čtyřicet sedm jsem v pražské kavárně Řehoře Samsy na improvizované tiskovce dožvýkal svou poslední bagetu a od té doby podle vzorů hladovkářů Tamáše a Bednáře jsem jen o džusu a polívčičkách. Zde je první recept: Hladovkářská polévka brokolicová. Do hrnce vložíme mírně pokrájenou brokolici, zalijeme vodou, osolíme a vaříme, až je brokolice zcela měkká. Pak ji vylovíme sítkem, lžící ji přes sítko propasírujeme zpět do hrnce, přidáme pepř a krátce povaříme. Servírujeme v šálku. Uděláme-li polévku z kila brokolice, vystačí nám na tři porce.
TOTALITA OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI

Zásadním projevem postmoderní totality je magická víra v občanskou společnost, uchvácení revoltujícím jedincem a všeobecnou falickou fixací, projevovanou nechutí k jakýmkoliv autoritám i v situacích, kdy ty autority mají evidentně pravdu.
Vývoj názorů veřejnosti na radar je snadno zmapovatelný. V září 2006 se na možné vybudování americké základny protiraketové obrany v ČR dotazovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění.
V tehdejším šetření 62 % dotázaných vyjádřilo s případným zřízením základny u nás nesouhlas, z toho 36 % „rozhodně“. Podporu tomuto kroku naopak vyjádřilo 24 % respondentů, v tom pouze pět procent „rozhodně“. V září 2007 prováděla výzkum společnost STEM. Radar v České republice nechtělo 49 % obyvatel. Pro plánovanou výstavbu se vyjádřilo 22 % dotázaných.
V prosinci 2007 podle CVVM s umístěním radaru USA na území ČR souhlasilo 23 procent občanů, proti je 70 procent. Agentura Median v květnu 2008 zveřejnila průzkum, podle něhož je proti 65 procent Čechů, pro radar se vyslovilo osmnáct procent dotazovaných.
Prostě – nechuť k radaru se valem šíří a je třeba si otevřeně přiznat, že je to práce malé skupiny propagandistů kolem iniciativy Ne základnám! Tito propagandisté mají neznámé a nepřiznané finanční zdroje a často zastávají zcela nepřijatelné a odsouzeníhodné postoje, jako jsou sympatie k terorismu nebo antisemitismus. Přesto jako by jejich postoj k radaru byl tím jediným postojem, jejž česká veřejnost nahlas artikuluje.

RADAR A ŽIDI VEN!

„Na začátek bychom rádi pogratulovali Hizballáhu, že porazil Izrael, který byl donucen se stáhnout z Libanonu,“ říká jeden z mluvčích iniciativy, pan Jan Májíček, na serveru Socialistické solidarity v rozhovoru s Hajdarem Omajsem, sympatizantem Hizballáhu, který žije dlouhodobě v České republice. Mimochodem, Hizballáh, provozující nemocnice i výcviková střediska sebevražedných atentátníků, se ocitl na seznamu teroristických organizací jak v Evropě, tak v USA.
Jak upozornil server eretz.cz a pak Neviditelný pes, desátého března letošního roku (jak se dočteme na veřejném účtu iniciativy) se z účtu platilo 12 379 korun.
Účel platby: „Letenka – káh. konf.“. Další platba stejný den – pět tisíc – zase padla na „ubyt – káhirská kon.“. Na té káhirské konferenci byl jeden z mluvčích a co se tam dozvěděl?
Konference proběhla, jak se lze dočíst na Internetu, pod heslem „Sjednocené síly odporu“ a mimo jiné byla za „národní a osobní osvobození, ve prospěch odporu proti sionisticko-americkým projektům a proti sionismu a imperialismu“.
Poněkud to připomíná slovník nacistů. Ale nehajlovalo se tam, to se prostě jen náhodou extrémní levice ve svém antisemitismu plně shoduje s neonacisty.
Iniciativě sponzorsky propůjčila deset ploch na billboardy firma Big Board Praha, filiálka Big Board Group, která má filiálky v Rusku, Minsku a Kyjevě. Vlastní a provozuje ve východní Evropě síť billboardů. „Big Board tímto způsobem poskytuje prostor pro komunikaci a propagaci sociálně závažných témat. Kampaně námi umísťované mají za cíl bojovat se stereotypy a mobilizovat lidi k větší sociální zodpovědnosti a aktivitě,“ píše firma ve svém prohlášení. Být proti radaru je zřejmě výrazem sociální odpovědnosti. Joj! Majitel firmy sídlí v Lucembursku, proslaveném svou diskrétností. Můžete se v lampárně na hlavním nádraží zeptat, kdo to je. Stejně tak nenajdeme v otevřeném účtu iniciativy ani zmínku o tom, za co nechali ony billboardy za zhruba asi sto padesát tisíc korun vyrobit.

MEZI POŽÁRNÍKY A PALESTINCI
Kdo všechno je vlastně pod hlavičkou iniciativy oficiálně schován a podepsán? Všemožné bezvýznamné levicové, ekologické až ultralevé spolky, proislámské organizace a požárníci. Namátkou – ultra levá Socialistická solidarita, ultrazelené Jihočeské matky, ještě ultrazelenější hnutí Země především, ultrapropalestinský Svaz palestinských studentů a nakonec i Hnutí na podporu dobrovolných hasičů a dalších dobrovolníků.
Hlas dobrovolných hasičů a Palestinců tedy – neboť řvou – bude na rozdíl od hlasu těch desítek vzdělaných intelektuálů, jež znám osobně a kteří jsou pro radar, slyšet. Aby tedy byl k radaru slyšet i jiný hlas než hlas palestinského hnutí odporu a Moskvy, začal jsem šestého června hladovět.
Kdybych měl hodnotit mediální zájem o mou hladovku stejným prizmatem, jakým hodnotili zájem tisku lidé z iniciativy, tak bych samozřejmě prohlašoval, že média se tématu nevěnovala ani zdaleka tak, jak bych si představoval. Okem střízlivějším však musím konstatovat, že kolegové novináři mou alotrii zveřejnili měrou více než uspokojivou. Zpráva o hladovce byla ve všech důležitějších médiích.
Najednou mi prudce ubylo volného času. Začaly totiž chodit e-maily a dopisy a já nestíhal odpovídat. Mailů k termínu, kdy píšu tento článek, přišlo více než sto (z toho asi devadesát procent pro radar) a skoro třicet dopisů premiérovi, ministru zahraničí ČR a ministryni zahraničí USA. Dopisů, které politiky vyzývají, aby smlouvu o radaru co nejrychleji podepsali.
Těch deset procent dopisů proti radaru či proti mně, jež přišly, mne mimořádně překvapily svým tónem. Jsem podle nich přisluhovač a zaprodanec USA, agent imperialismu, válečný štváč, sionistický agent a vůbec by si ode mě neměl ani pes vzít kůrku. Z těch nenávistných dopisů bylo poznat, že řadu z nich psali velmi mladí lidé, a já vůbec nechápu, jak na ty termíny z období nejtvrdšího stalinismu vůbec přišli. Že by listovali starým Rudým právem?
Ale odpusťme jim to a doporučme další recept: Hladovkářská polévka květáková. Hlávku květáku opláchneme, pokrájíme nadrobno a necháme dvě hodiny vařit v osolené vodě. Po dvou hodinách je květák rozvařený, tak přidáme vajíčko (jedno na jednu porci polévky) a do polévky je rozmícháme. Podáváme v šálku.

KOMSOMOL PROTI RADARU
Zatím poslední exces, k němuž jsme se s osvědčeným kolegou Janem Potůčkem odhodlali, byla veřejná demonstrace. Tou demonstrací jsme chtěli dát najevo, jakéže to síly vlastně radar odmítají. Proto, hned jak jsme se k akci odhodlali, jsem začal obvolávat barrandovské ateliéry, zda by nám nepůjčily uniformy Sovětské armády. Půjčily, ale draho. Tak jsme radši původní záměr modifikovali a Honza dovezl z rodných Pardubic z jakéhosi divadelního fundusu dvě uniformy Socialistického svazu mládeže.
Ve čtvrtek devatenáctého června jsme těsně po poledni vyrazili z redakce, už oblečeni do svazáckých košil a kravat, a s transparenty, které jsem vyrobil. Stálo na nich: KOMSOMOL PROTI RADARU! a mysleli jsme to heslo upřímně.
Skutečně jsem přesvědčen, že nejen svazáci, ale všichni komunisté, islámští teroristé, ruští agenti a fanatičtí antisemité budou proti radaru bojovat až do poslední kapky krve. Blížila se jedna hodina odpolední, kdy jsme dorazili před komunikační centrum v Bělehradské ulici, jemuž se říká hladovkárna a kde se pánové Tamáš a Bednář při své nepoctivé rádobyhladovce předváděli. Před vchodem už stálo několik novinářů, tak jsme s Honzou Potůčkem zaujali pozice před vchodem v uniformách a s transparenty a já začal novinářům sypat do uší svůj pečlivě připravený projev: „Strana zatočila s nejrůznějšími škůdci a nepřáteli socialismu. Zatočila s americkou přisluhovačkou Miladou Horákovou, zatočila s americkým broukem a nyní zatočí i s americkým radarem!“
Sotva jsem domluvil „v roli“, hned začaly padat dotazy ne na onoho svazáka, za kterého jsem byl, ale na mne jako na civilní osobu. Novináři se ptali, jak se mám s tou hladovkou, a já jim musel po pravdě vysvětlit, že bohužel vůbec nehubnu, nemám hlad a cítím se sytý, protože těmi džusy a polévkou uspokojivě pokryju svou denní potřebnou dávku kalorií. A že totéž muselo platit i pro hladovějící aktivisty z iniciativy Ne základnám!, od nichž jsem styl hladovky převzal. Takže jak ta moje, tak ta jejich hladovka je jenom humbuk, teatrální gesto a šaškárna.
Pak jsme vešli dovnitř, byl tam jen jeden aktivista, cizinec, a hned mě špatnou češtinou vyzval, abych si demonstroval doma, ne tady.
Na dotaz, proč neprotestuje proti americkým základnám u sebe doma v Itálii, odkud pochází, nebyl schopen odpovědět a raději mne obvinil z rasismu. Na dotaz, zda Italové jsou teď rasa, neodpověděl. Zato pak celou dobu našeho vystoupení stál vedle nás a brebentil. My s Honzou pak už jen hodinu stáli před hladovkárnou a dělali si letmou statistiku reakcí.
Asi padesát procent okolojdoucích si nás nevšimlo nebo dělalo, že nás nevidí. Asi padesát procent kolemjdoucích (plus řada lidí z projíždějících tramvají a aut) nám a radaru gesty nebo slovy vyjadřovalo podporu. Malému protiradarovému aktivistovi nevyjádřil sympatie nikdo. Těch údajných sedmdesát procent lidí, kteří jsou u nás proti radaru, se zřejmě někde schovalo a nevylézalo. Tak jsme po hodině sebrali transparenty a já šel domů napsat tento text a udělat si další polívčičku, abych mohl hladovět dál. Americká ministryně zahraničí má přijet smlouvu podepsat někdy desátého července a to už to na těch bramboračkách vydržím.
No a ještě poslední recept: Hladovkářská polévka z kořenové zeleniny (varianta bez hub). Vezmeme dva středně velké brambory, jednu mrkev, jednu petržel, půl hlávky celeru a jeden pórek. Zeleninu dobře očistíme, pokrájíme nadrobno a vaříme v osolené vodě, dokud zelenina úplně nezměkne. Pak vodu s rozvařenou zeleninou nalijeme do mixéru, rozmixujeme a necháme ještě jednou přejít varem. Pak polévku dochutíme kořením (majoránka, pepř) a zahustíme zakysanou smetanou. Podáváme v šálku, zdobené nadrobno nasekanou petrželkou.
Dobrou chuť!


Co si o radaru a hladovkách myslíte vy?