Z DENÍKU RVÁČE | Reflex.cz
reklama
nahoru

Z DENÍKU RVÁČE

Dan Hrubý29. května 2008 • 00:00
Z DENÍKU RVÁČE

Den před odjezdem na finálové utkání LIGY MISTRŮ mě v pražském baru napadl šílenec - souboj to nebyl vyrovnaný. Do Moskvy jsem odjížděl s obrovským monoklem, nateklou čelistí a nosem zvětšeným o třetinu (kdo ho zná v normálním stavu, ví, že už tak stojí za to). Problémy nastaly hned na letišti.

reklama

Milicionářka za zaskleným okénkem se na mě přísně podívala a pak se zeptala: Přijel jste na fotbal? Ano.
Došlo mi hned, že jsem udělal chybu. Ještě jednou se podívala na moji tvář, připomínající rváče z londýnských doků, a zavolala nadřízeného.
Přišel v široké čepici - takové, co vypadá jako poklop na kanál - a pokračoval v otázkách.
Fandíte Chelsea, nebo Manchesteru? Pro neznalé, dva anglické kluby, které se měly ve finále utkat. Takový Losna s Mažňákem globálního sportu. Nikomu.
Byl jste někdy trestán? Nikdy. Zadržen policií? Ne.
Konečně přišla otázka směřující k původu mých trablů: A jak jste přišel k tomuhle? - placatá čepice ukázala hlavou na mou tvář.


I JÁ CHCI - POZDRAVIT LENINA!

Každý, kdo přijede do Moskvy - i kdyby to bylo potisící -, jde nejprve na Rudé náměstí. ,,Až půjdou průvody na Rudé náměstí, já se k nim přidám - pozdravit Lenina," vypravoval kamarád o příbuzné, která jako dítě recitovala tuhle básničku Mikulášovi s čertem a dostala za to řetězem.
Rudé náměstí. Jen nedávno - 9. května - se tu konala velká vojenská přehlídka. Balistická střela Topol, která vypadá jako pouzdro na kubánské doutníky, si to valila po dlažbě.
A nový prezident jí mával. A nový premiér (bývalý prezident) jí mával.
Ale dnes patří náměstí kopané. Uprostřed je vystavený pohár pro vítěze Ligy mistrů a fronta k němu je právě taková jako kdysi - před mnoha lety, když bylo ještě Rudé náměstí maturitní otázkou a stálo se k Mauzoleu.
Kdo chtěl k poháru, musel projít kontrolou. Tušil jsem, že bude problém. A byl. Podíval se na mě a řekl: ,,Máte nějaké zbraně?"

DÍKY, OPILČE!
A stejně to byl úžasný pohled.
Podél kremelské zdi kráčeli fanoušci anglických klubů - v modrých a červených dresech, barevné ikony Západu -, pak vklouzli do útrob té podivné stupňovité stavby, a když se za chvíli objevili venku, obyčejně řičeli smíchy.
Jak báječná může být někdy nevychovanost! Netaktnost!
Pro někoho, kdo ničeho takového nebude nikdy v životě schopen - ne proto, že by byl slušnější a vychovanější -, ale proto, že mu bude na tomhle místě do smrti chybět sebevědomí.
A bude se zaobírat vlastním svědomím, dějinami, literaturou, všemi články, co přečetl o vůdcích komunismu i osudech jejich vězňů, a kdoví čím ještě.
Jak báječně potom zní obyčejné FUCK!

RUSKO VZKVÉTÁ!
Do Moskvy jsem přicestoval po půl roce a večerní zprávy prvního televizního kanálu mě ujistily, že s novým prezidentem - Dmitrij Medvěděv vládne od 7. května letošního roku - se mnoho nezměnilo.
Rusko je pořád skvělá země.
Tohle je přesný sled hlavní večerní relace:
Zpráva 1: Reportáž o vítězství Ruska na hokejovém mistrovství světa. Její leitmotiv: hokej se dělí na ruskou a kanadskou školu. Všichni ostatní jen kopírují.
Zpráva 2: Poprvé vzlétlo nové dopravní letadlo Suchoj, které nahradí stará tůčka. Letadlo svými parametry převyšuje jakoukoli evropskou a americkou konkurenci.
Zpráva 3: Prezident Medvěděv přijal Národní plán boje s korupcí.
Zpráva 4: Vladimir Putin, nyní již premiér Ruské federace, navštívil kravín.
Zpráva 5: Zemětřesení v Číně.
Zpráva 6: V Soči bylo otevřeno informační centrum zimní olympiády 2014.
Zpráva 7: Smrt významné básnířky - kondoluje prezident Medvěděv.
Zpráva 8: Vyznamenání nejlepších kardiochirurgů v zemi.
Konečně zpráva číslo 9: Moskva se stala centrem evropského fotbalu.
Čeká se příjezd čtyřiceti tisíc anglických fanoušků. Ruská policie má pohotovost - a to vám garantujeme -, žádné lumpy do hlediště nevpustí!
Jenže moje oko modrá. Začínám se obávat zítřejšího dne.

JAK SE ČURÁ V LUŽNIKÁCH?
Jenomže všechno bylo jinak.
Nikoli monokl, ale čurání - dámy prominou - určilo ráz velkého večera. Stalo se větším zážitkem než Petr Čech v brance, triumf vítězů i slzy poražených, než sport sám. A nejen pro mě.
Co krok, to policista - policisté se stali zdí, podél níž kráčeli fanoušci na stadión, lidským zátarasem, který vymezoval jednotlivé koridory, i přenosným zábradlím, jež bránilo, aby nějaký lump nevlezl na Leninovu sochu. Tisíce mužů v šedivých uniformách a maskáčích Oddílu milice zvláštního určení - OMON (již zákrok proti rozdivočelým fanouškům trénovali několik měsíců při rozhánění ruské opozice) - mě dovedly ke stadiónu. Na tribunu. A nakonec i na toaletu.
,,Tudy ne. Okolo!" prohlásila uniforma a neudělala po svém boku ani kousek místa. Hledal jsem dál. Kde to jen může být? Konečně. Spatřil jsem hrozen mužů a dvě řady uniforem, které je trychtýřovitě sváděly ke schodům ústícím kamsi do podzemí stadiónu. To bude ono, napadlo mě a začal jsem se tlačit. Už jsem byl na hraně schodů. Jenže dál to nešlo. Stál tu velitel a vykřikoval do vysílačky. ,,Jaká je situace?" Nic. ,,Tak jak to tam dole vypadá?" byl nervózní. "Pouštěj!" ozvalo se konečně z přístroje a velitel propustil další skupinu na schodiště. Na každém metru stál policista a dole u dveří další důstojník. Také on měl vysílačku a informoval velitele nahoře o aktuální situaci na pisoárech.
A pak přišlo to nejlepší. Prostor toalet dělila napůl řada dalších policistů (od pohledu to byli ti služebně nejmladší, jejich dětské tváře se ztrácely pod obrovským poklopem čepice). V rukou drželi na dlaň širokou policejní pásku - po pravé ruce vstup, po levé - za zády - výstup. Můj monokl už nikoho nezajímal. Ani gumový Lenin v rakvi na Rudém náměstí. Jen to - jak se, proboha, vyčurat pod policejní ochranou!
A já začal tušit, že pořádek, jejž organizátoři ruského finále slibovali a na který byli posléze tolik hrdí, není ničím jiným než pořádkem panujícím někde v polepšovně. Pořádek je, když jsou všichni a priori vinni. Pořádek je, když všichni dělají totéž. Pořádek je strach a autorita uniforem. Nemusím snad dodávat, že toho večera vyhrál v moskevských Lužnikách dobrý sport a na záchodě k žádnému incidentu nedošlo.
I když tam byl chlápek s monoklem. P. S. Náměstek moskevského primá tora Valerij Vinogradov po zápase prohlásil: ,,Mluvil jsem se šéfem bezpečnostní služby Evropské fotbalové unie (UEFA). Řekl, že jsme to zvládli skvěle a že by se od nás měli mnozí učit, jak řešit otázky bezpečnosti." Vlastně měl pravdu.


Co si o přítomnosti vojsk a policie na fotbalových stadionech myslíte vy?

Dan Hrubý


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama