POTŘEBUJE FOTBAL SVŮJ ZÁKON?

POTŘEBUJE FOTBAL SVŮJ ZÁKON?

POTŘEBUJE FOTBAL SVŮJ ZÁKON?

„Mladší generace extrémních FOTBALOVÝCH FANOUŠKŮ je dnes hodně razantní. Jejich starší kolegové, řekněme Husákovy děti, už nejsou těmi tahouny z devadesátých let, protože mají rodiny i jiné zájmy a zvolna opouštějí scénu. Nová, nastupující generace, od šestnácti do jednadvaceti let, je jednou tak početnější i radikálnější,“ říká podplukovník Martin Synecký z Policejního prezídia České republiky. A to je právě ten problém.


Stálých fotbalových výtržníků, řečených ultras nebo hooligans, které zpacifi kuje jedině policie, máme podle nedávného sociologického průzkumu asi tisíc v celé České republice. Není to málo, ale ani moc. Soustřeďují se převážně kolem pěti klubů – Sparty, Slavie, Baníku, Brna a Bohemians 1905. I když část z nich, sparťanská a slávistická, předvedla nedávno na pražském Strahově dosud nezaznamenaný výtržnický a vandalský výkon, oceněný škodou za půl miliónu korun, není nutné vytvářet kvůli nim speciální fotbalový zákon po vzoru Anglie a Walesu, byť po něm ojedinělé hlasy volají. Bylo by to totiž velmi nákladné a neefektivní. Musela by vzniknout a být udržována databáze fanoušků, drahé a technicky náročné zařízení. To si mohou dovolit třeba v Anglii, kde na jeden zápas anglické Premier League přijdou desítky tisíc diváků. U nás je ale návštěvnost ligového utkání jen ojediněle nad desetitisícovou hranicí.

DRAHÝ ŠPÁS

Válka policie s vandalskými fanoušky na Strahově se odehrála v přímém televizním přenosu, čímž vstoupila do médií i do politiky. Problém dosud opomíjený volal náhle po řešení. Ministr vnitra Ivan Langer razantně oznámil, že fotbal je soukromý byznys a jako takový si musí pořádek na stadiónech zajišťovat sám. Fotbalový svaz s tím moc nesouhlasil, ale v televizní debatě se jeho místopředseda Vlastimil Košťál bránil chabě. Další svazový funkcionář, Jaroslav Vacek, pak několikrát opakoval na tiskovce po schůzi ligových klubů: „Očekáváme, že nám někdo poradí, jak se s výtržníky, které na stadiónech odhalíme, vypořádat a násilí odstranit.“ Takto se téměř prosebně obracel i k novinářům. Do ministra si rýpl slovy, že když někdo dělá binec v soukromém obchodním domě, tak tam policie udělá pořádek, a v tom měl pravdu.
Nicméně svaz inovoval bezpečnostní opatření, z nichž to hlavní zní: zlepšit pořadatelskou službu (zpřísnění kontroly u vchodů a lepší spolupráce s policií). I když pořadatelé, a to nikoliv důchodci či studenti-brigádníci, ale urostlí zaměstnanci bezpečnostních agentur, nemají kompetence policie.
Pak totiž, chtějí-li vyvést z hlediště výtržníka, může snadno dojít ke rvačce, a to občana s občanem. Tu však může podle zákona řešit pouze policie a, dovedeno ad absurdum, měla by oba, pořadatele i výtržníka, vyvést ze stadiónu.
Čili Langrova představa, že policie dá od fotbalu ruce pryč, neodpovídá realitě. Její těžkooděnci budou i nadále před stadiónem připraveni k zásahu v počtu, jenž odpovídá stupni rizika toho kterého zápasu, byť uvnitř se bude o pořádek starat klub. To však značně zatíží jeho rozpočet. „Na dubnový zápas s Brnem se očekával příjezd dvou set fanoušků, a tak jsme angažovali bezpečnostní agenturu. Zaplacení této služby a obvyklého počtu pořadatelů nás stálo víc než čtyři sta tisíc korun. Téměř stejná suma se vybere na vstupném, takže příjem byl nulový,“ prohlásil Lukáš Přibyl, ředitel Bohemians 1905. Nakonec se vše vyvinulo trochu jinak: policie dostala hlášku, že brněnští fanoušci si s sebou vezou zbraně, a tak jeden z jejich autobusů při příjezdu do Prahy zastavila a prohledala. Někteří se pak na stadión opožděně dostali, ale asi třicítka nikoliv.

FOTBALOVÝ EXTREMISMUS

Jestliže došlo k této akci, znamená to, že policie monitoruje fanouškovský terén a má v něm své agenty. Zajímalo mě, jak se to dělá. „To jsou taktické informace,“ vrtí hlavou policejní rada Martin Synecký a s úsměvem dodává, že ostatní policejní složky také nic nesdělují médiím o svých agentech například ve finančním sektoru.
Problematikou se Synecký zabývá v rámci celé republiky již sedm let. „Z pokynu policejního prezidenta vznikla v roce 2000 v každém kraji a okrese tabulková místa pro policisty, kteří se zabývají projevy extremismu. Divácké násilí je součástí extremismu. Tehdy tvořili osmdesát procent hooligans ultra pravicoví fanoušci. Vedle nich existovala malá skupinka ultralevicových fanoušků Bohemians, z nichž někteří patřili k hnutí Antifa a navázali kontakt s fanoušky hamburského klubu St. Pauli, rovněž antifašisty. Obě skupiny se stále navštěvují a jejich spolupráce trvá.“ V Praze se problematice věnuje specializovaný útvar policie, zvaný OOZOK, Odbor odhalování závažné obecné kriminality služby kriminální policie, který je v České republice nejpočetnější: kolem 15 pracovníků se profesně věnuje diváckému násilí, spolupracuje s kluby, připravuje opatření a operativně řeší konfl iktní situace. Obdobní, specializovaní policisté, tzv. spotteři, jsou podle Syneckého ve většině evropských zemí.

STADIÓNY NEVYHOVUJÍ

Pronést do hlediště tzv. pyrotechniku – dělbuchy, dýmovnice, bengálské ohně či podomácku vyrobené granáty – a také zbraně, to způsobuje největší problém. Proč se tomu nedá zabránit, je jasné: v katastrofálním stavu je infrastruktura našich stadiónů. Co je platné, že diváci projdou důkladnou kontrolou u vchodů, když fanoušci z ulice mohou těm již zkontrolovaným prostrčit pyrotechniku skrz plot nebo hodit přes zeď.
„Nechci jednotlivé kluby a jejich stadióny jmenovat, ale velká většina z nich neodpovídá nutným podmínkám první ligy.
Správně by ani neměly dostat licenci. Proto mají různé výjimky, případně výjimky pro výjimky,“ pokračuje Synecký.
Vysvětluje, že ve vyspělých fotbalových zemích mají stadióny tzv. perimetry, což jsou jakési bezpečnostní okruhy. U prvního jsou zábrany a pořadatelé vizuálně kontrolují vstupenky. U druhého se provádí elektronická kontrola lístku a celková prohlídka fanouška. Děje se tak v místě dostatečně vzdáleném od stadiónu.
Te prve pak se divák ocitne ve vnitřním perimetru, kde je znovu kontrolován. Takovým sítem nelze nic pronést. Na našich stadiónech však není možné vytvořit takové okruhy. „Stačily by dva perimetry, s hlavní kontrolou na vnějším perimetru, v dostatečné vzdálenosti od hlediště. Pak nebude šance cokoliv přinést, házet, podat si. Ale to musí vzniknout nové stadióny, jakým bude ten slávistický v Edenu. Má již perimetry, kterými fanoušci nic nepronesou. Je to stavba budoucnosti, při jejíž realizaci klub dbal na doporučení Evropské unie a projekt konzultoval i s policií.“

ANGLICKÝ ZÁKON

Anglie je kolébkou fotbalu, a proto tam tahle hra znamená mnohem víc než kdekoliv jinde na světě. Jenomže v 70. letech minulého století se fotbaloví hooligans či rowdies, opilí rváči, stali postrachem anglických i evropských měst a stadiónů. Zůstávali za nimi zranění i mrtví. Největší tragédii způsobili ve finále Poháru mistrů 1985, kdy v hledišti bruselského Heyselova stadiónu zemřelo dvaačtyřicet diváků. Oběťmi útoků ze strany příznivců Liverpoolu byli fanoušci Juventusu Turín. Situace byla neudržitelná, a tak se řešení diváckého násilí stalo jedním z hlavních politických témat v Anglii. Vláda uvolnila obrovské státní prostředky na rekonstrukce stadiónů (kluby rovněž investovaly) a pracovala na legislativě. Tak vznikl speciální zákon o sportu, ale spíše o fotbale. U nás se o něm ze zpráv v tisku například ví, že umožňuje poměrně snadnou eliminaci výtržníků. Bývají zpravidla odsouzeni do čtyřiadvaceti hodin. Kromě jiného se postihují i několikaletým zákazem vstupu na fotbalové stadióny v celé zemi a po dobu trestu se musí hlásit v den utkání na určené policejní stanici.

OCHRANNÝ DOHLED?

Bylo by možné zavést něco takového co nejdříve i u nás, ačkoliv fotbalový zákon nemáme? „Znamenalo by to obnovit takzvaný ochranný dohled z minulého režimu, který se týkal disidentů či politických odpůrců, omezoval právo občana na svobodu, a proto byl zrušen hned po listopadu 1989,“ odpovídá rada Synecký. Na Západě však takové předpisy fungují. „Pomohlo by to jak s diváckým násilím, tak i při levicových či pravicových demonstracích. Lidé odsouzení za podobnou činnost by měli povinnost dostavit se v určitý den, třeba při výročí křišťálové noci, na policii v místě trvalého bydliště. Šlo by o součást rozsudku a bylo by po problému.“ Synecký dodává, že například ve Švýcarsku či Německu funguje institut preventivní vazby. Objeví-li se u stadiónu nebo ve městě skupina podnapilých či agresívních fanoušků, je možné na ni uvalit na určitou dobu vazbu.
Nicméně jakkoliv by výše zmíněné řešení mohlo být efektivní, kloní se rada Synecký spíše k mírnějším prostředkům. „Prospěla by personifi kace vstupenek do rizikových prostor, do ‚kotlů‘. Lístek na jméno a občanský průkaz. Takto by mohly být podle standardu západní Evropy zakoupeny nanejvýš dvě až čtyři vstupenky. Za sedadla by někdo jmenovitě odpovídal. Úřad na ochranu osobních údajů by s tím neměl mít problém, protože data by se po zápase skartovala. Na fanoušky by dohlížel kamerový systém s takovou kvalitou záběrů, aby je bylo možné využít při trestním či jiném řízení. Zároveň by se měl výrazně zkvalitnit čili odborně vyškolit pořadatelský sbor.“

ŘEŠENÍ DO LÉTA?

Kdekdo chce nyní fotbalu pomoci. Do věci chtějí promluvit různé komise. Má-li se však situace zlepšit, rozhodující slovo musí mít zákonodárci. Ptám se proto poslance Karla Šplíchala z ČSSD, jak vidí nejbližší vývoj na půdě Parlamentu. Stejně jsem se ho ptal loni na podzim (Refl ex 45/07). Vyjadřoval se nadějně o možných změnách již na jaře. Nenastaly. „Speciální zákon o fotbale, jaký mají v Anglii, nemá u nás význam, ale úpravy současných předpisů jsou nutné.
Mnozí poslanci je podporují, ale jsou to spíš jen tanečky. Musí se nastudovat přinejmenším zákon o podpoře sportu, zákon o policii a trestní zákoník, což se málokomu chce. Těchto předpisů by se měly týkat pozměňovací návrhy.“ Nako nec mámím ze Šplíchala, bývalé ho fotbalisty a stálého návštěvníka stadiónů, termín změn. „Pozměňovací návrhy bychom chtěli předložit do prázdnin!“ odpoví a mně se zdá, že příliš optimisticky to neříká.


Potřebuje fotbal svůj zákon? Co si myslíte vy?

Foto
Foto

Foto