Drahá socka | Reflex.cz
reklama
nahoru

Drahá socka

Jiří X. Doležal 23. ledna 2008 • 22:33
Drahá socka

Téma, za kterým jsme vyjeli s kolegou Potůčkem do pražských ulic, je tématem zdánlivě jenom pražským, lokálním. Když si však přečtete text podrobněji, zjistíte, že nejde jen o pražskou komunální satiru, ale spíše o apel na primátory velkých českých měst, aby při zvyšování cen jízdného MĚSTSKÉ HROMADNÉ DOPRAVY, nelichotivě zvané socka, trochu přemýšleli.

reklama

Stojím ve frontě. Byť jsem vlastníkem automobilu tuzemské výroby, tak jsem v Praze prostě zvyklý využívat městskou hromadnou dopravu. Z Bubenče na Václavák je pohodlnější jezdit metrem než autem, a tak jsem se na začátku roku postavil v podchodu metra na Vítězném náměstí do fronty na tramvajenku.
Čekal jsem třicet minut, pak mi došla trpělivost a odešel jsem. Komunismus skončil už tak dávno, že jsem postávání ve frontách odvykl. Odešel jsem bez tramvajenky, protože bych v té příšerné frontě před okénkem předprodeje jízdenek musel stát ještě alespoň půl hodiny.
A jak jsem odcházel, tak ve mně zrálo rozhodnutí o nových tarifech pražské hromadné dopravy a jevech s nimi spojených udělat reportáž. Nově stojí základní jízdné dvacet, přestupní dvacet šest korun, to jest za den směle po Praze projedete sto či sto padesát kaček. Cena jízdenky tak zarazí už i slušně vydělávajícího člověka. Přineslo ale to zdražení i něco dobrého? Je správné? A především – bude funkční jako nástroj regulace dopravy, omezí vjezd aut do centra Prahy? Vždyť permanentní zácpy v centru obyvatelé města vnímají jako jeden z velkých problémů svého života.

VZHŮRU DO REDAKCE

V redakci jsme proto s kolegou Honzou Potůčkem udělali krátký brainstorming kudy a kam a vyrazili do ulic prozkoumat, jaké jsou vlastně po zdražení relace mezi pohybem po městě autem a pohybem městskou hromadnou dopravou.
Oba, Honza i já, jsme takzvaně podujatí novináři – oba bydlíme v Praze 6 a jsme hrdí Pražané, takže jsme oba drželi palce tramvaji.
Vyzvedávám Honzu u něj doma, jedeme na Vítězné náměstí, vulgo Kulaťák, a zde začíná první experimentální jízda. V jednom okamžiku vystartujeme oba a jedeme.
Já dopolední polozácpou, auty ucpanými ulicemi, Honza tramvají. V holešovické redakci Refl exu jsem z Kulaťáku přesně za devatenáct minut včetně náročného hledání parkovacího místa. Parkuji zadarmo a výsměšně na Honzu čekám na recepci. Doráží sice jen o tři minuty později, ale přece jenom později. Jízdenka ho stála, neboť žádná přímá tramvaj z Kulaťáku do Holešovic nejede, šestadvacet korun. Takže – na první trase vyhrálo auto.
Vytáhnu v redakci z tašky horu papírů-podkladů, které mám připravené – zdražení jízdného vyvolalo mediální smršť – a snažím se zorientovat v grafech, tabulkách a cenových srovnáních. První, co mě zarazí, je, jak se i dnes dá manipulativně zacházet s tvrdými daty. Internetový magistrátní ENVIS – informační systém o životním prostředí v Praze – k věci disponuje velmi rozsáhlou argumentační zprávou, plnou grafů, a ta jednoznačně říká, že Praha měla nejen před zdražením, ale bude mít dokonce i po zdražení nejlevnější jízdné ze všech porovnávaných evropských měst. V Mnichově stojí jízdenka šedesát šest korun, v Berlíně a Vídni šedesát korun, v Budapešti třicet pět korun a v Praze „jen“ dvacku.
Navíc magistrát uvádí i další čísla, nad kterými se musí každý pozastavit. Čísla se týkají všech provozovatelů Pražské integrované dopravy (PID) bez Českých drah v roce 2004: Celkové provozní náklady na dopravu činily 11 424 798 000 korun, tržby z jízdného činily 2 638 582 000 korun, dotace na provoz pak 8 161 066 000 korun. To jest jízdné pokrylo pouhých třiadvacet procent nákladů a bylo potřeba více než osmi miliard dotací, aby se náklady na městskou dopravu zaplatily. To je samozřejmě otřásající číslo a na něm je zakotvena veškerá argumentace ve prospěch zdražení ze strany magistrátu od tiskových prohlášení přes stanoviska jednotlivých odborů až po prohlášení primátora. Když se ale podíváme do grafů, které zpracovaly jiné zdroje, vidíme, že je to možná úplně opačně, než tvrdí ENVIS. Jde o porovnání ne absolutních, ale relativních cen jízdného vzhledem k výšce průměrného platu. To jest – porovnání, které říká, kolik nás vlastně relativně, vzhledem k příjmu, ta cesta tramvají opravdu stojí. Server aktualne.cz spočítal a uveřejnil, že jednorázová jízdenka v Praze stojí 0,102 procenta průměrné měsíční mzdy, což je zase naopak nejvíce ze všech porovnávaných měst – těmi byl Hamburk, Mnichov, Berlín, Amsterdam, Vídeň, Paříž a Brusel. To znamená, že v poměru k platům je vlastně v Praze po zdražení městská doprava jedna z nejdražších v Evropě.
„Tak pojedeme?“ vytrhl mne z cifer Honza Potůček. Jeli jsme.

POD OCASEM

Kůň svatého Václava, respektive jeho ocas, je místo, kde jsme se měli sejít po absolvování druhé pokusné srovnávací trati. Vybrali jsme ho nikoliv z důvodů vlastenectví, ale proto, že k jízdě autem po Praze nutně patří placení parkovného, a kolem Václavského náměstí se prostě zadarmo zaparkovat nedá. Vyjeli jsme současně, ale já jsem vzhledem k tomu, že jsem vezl fotografa, cosi vykládal a blbě zahnul, takže jsme si objeli Holešovice dvakrát a nabrali zpoždění. Jak jsme najeli na magistrálu, byli jsme v koloně, která náhodou zrovna jela, ale byla nekonečná a ke čtvrté hodině odpolední (byla jedna) se zpomalí a možná zastaví.
Aut je prostě v Praze nepřijatelně moc. Nevím samozřejmě, jestli jich ten den bylo v pražských ulicích o jedno, pět, nebo deset procent víc než před zdražením jízdného, to nelze spolehlivě určit, ale jednoduše jich prostě bylo příliš mnoho.
Těsně nad Václavákem jsem zaparkoval na parkovišti hned vedle magistrály, vystoupili jsme a vyrazili pod Václavovu sochu. Když jsme míjeli východ z metra, vyfuněl odtud kolega Potůček. Z dechové frekvence bylo zřejmé, že nešel pomalu, ale s tím se počítalo – byl samozřejmě, stejně jako já, motivován dojet první. I když zjevně z metra vyběhl poklusem a já nabral v Holešovicích zpoždění, dorazili jsme nastejno.
Protože jsem měl zaplacené parkování na hodinu, tak jsme se šli najíst. „Jaké to bylo?“ ptám se Honzy. „V pohodě, akorát u Holešovické tržnice nastoupila řada cestujících, kteří dost smrděli!“ Mně v autě kromě vlastní cigarety nesmrdělo nic.
Než přinesli jídlo vytáhl jsem svůj štos podkladů a začal si oživovat, co proti zvýšení cen jízdného udělali ti, kteří se do Parlamentu dostali právě na příslib takových věcí, jako je omezování aut v centrech měst. Totiž zelení.
Z jednoho papíru na mne vykouklo jejich stanovisko: „Zastupitelé zvolení za Stranu zelených požadují, aby před rozhodnutím o zvýšení jízdného byl zastupitelům předložen k projednání ucelený střednědobý plán dalšího rozvoje MHD,“ byla posouzena efektivita hospodaření pražského dopravního podniku a „úpravy“ cen jízdného byly navrhovány „v závislosti na inflaci a plnění rozvojového plánu“.
Tedy žádný radikální požadavek zelených opozičníků na pražské radnici, třeba aby městská doprava byla zdarma a platila se z mýtného vybraného za vjezd automobilů do centra. Nic zásadního, prostě jen vyjádření, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Na radnici prostě žádná opozice, která by měla stran MHD jasně zelený postoj, není – dokonce ani ve Straně zelených. Ale byl čas papíry zase sklidit a vyrazit na poslední srovnávací trasu.

DRAZE, ZATO POMALU
Vyjeli jsme z Václaváku směrem do Podbaby. Opět trasa zvolená tak, aby odpovídala průměrnému pohybu po Praze – obvykle nejezdíme jen od jedné stanice metra k druhé a i z Václaváku do Podbaby třeba přestupovat. Fotograf tentokrát jel s Honzou a já se mohl soustředit na jízdu, takže jsem byl v Podbabě u konečné tramvaje zase dřív. Pohodlně jsem zadarmo zaparkoval, došel na zastávku a čekal, až dorazí tramvaj. Dorazila s oběma mými kolegy po tom, co jsem na zastávce pročekal čtyři minuty. I na té naší poslední testovací trase bylo auto rychlejší.
Vyrazili jsme zpět do redakce a začali počítat náklady. Honza utratil za ty tři jízdy celkem 78 korun. Já ujel šestnáct celých dvě desetiny kilometru, což stálo asi 1,3 litru benzínu. Utratil jsem tedy při ceně 30 Kč/l třicet osm korun za palivo a jednou jsem za parkování platil padesát korun. Moje výdaje za cestu tak činily osmdesát osm korun, amortizaci ani auta, ani Potůčkových bot jsme do kalkulace nezahrnuli. Jen o deset korun víc, než utratil Honza za tramvaj.
Ukazuje se, že cestování autem po Praze je nyní po zdražení ve srovnání s cestováním městskou hromadnou dopravou mnohem pohodlnější, rychlejší a jen nepatrně dražší, než když si poctivě zaplatíte jízdenku. Co to znamená? Že zdražení jízdného nejspíše povede k masívnímu nárůstu užívání automobilů k pohybu po Praze, zvýšení dopravních zácep a snížení průjezdnosti městem. Chápu argumenty magistrátu, ale z hlediska regulace pražské dopravy a omezení vjezdu aut do centra je zdražení jízdného v MHD nesmyslné, škodlivé a kontraproduktivní.


CENY JÍZDNÉHO PŘED A PO ZDRAŽENÍ

(Přestupní jízdenka, v Kč):
Praha 20 / 26; Plzeň 16 / 18; Liberec 16 / musí schválit městská rada; Ostrava 14 / 20, 15 / 21; České Budějovice 14 / 16; Chomutov 12 / 13; Jihlava 12 / nezdražuje; Olomouc 10 / jízdné zdražovalo na podzim


Co si o zdražení jízdného v MHD myslíte vy?
























Jiří X. Doležal


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama