Rovnost některým | Reflex.cz
reklama
nahoru

Rovnost některým

Jiří X. Doležal 19. prosince 2007 • 15:11
Rovnost některým

Feministické organizace se staly konstantou našeho veřejného života a bojovné organizace chlapů za nimi beznadějně zaostávají. Dokonce ani do Rady vlády pro rovné příležitosti se nedostal zástupce machistů. A to přesto, že v České republice je určitě více chlapů-machistů než žen-feministek.

reklama

V České republice máme jen jednu jedinou organizaci, která má ve štítě upocené mužství, nepřikrášlené ani pozlátkem metrosexuality, ani kolaborací s feministkami. Je to Svaz mužů, pilíř páchnoucího mužského šovinismu s chlupatou hrudí, machismu a všech dalších ošklivých vlastností, které jsme se v tomto feminizovaném světě naučili zavrhovat. Tento Svaz upocených chlapů koncem září vyzval k rezignaci ministryni Džamilu Stehlíkovou.
Paní ministryně podle nich nedodržuje principy rovnosti, ačkoliv právě to má ve vládě na starosti. „Do nedávno jmenované Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů jmenovala za veřejnost jednostranně pouze zástupkyně ženských organizací, jež dlouhodobě prosazují pouze ženská práva,“ horlili členové Svazu mužů ve své tiskové zprávě z třicátého září.

BEZ MUŽŮ TO JDE

Pravdou bylo, že obsazení rady bylo skutečně hodně nevyvážené – alespoň vzhledem k cílům, který si tento orgán klade. Má totiž vládě doporučovat rámcový postup při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže, stanovovat priority jednotlivých ministerstev v této oblasti a hodnotit „efektivitu naplňování principu rovnosti žen a mužů“.
Přesto byl princip oné proklamované rovnosti pohlaví při sestavování rady pošlapán. U jejích členů – státních úředníků – pohlaví nerozhoduje, úředník ve službě pohlaví nemá. Za neziskové organizace však v radě sedí: Branislava Marvánová-Vargová za KOORDONU – koalici organizací proti domácímu násilí, to jest za bité ženy –, dále Alexandra Jachanová-Doleželová za feministické Gender Studies, Monika Ladmanová za feministickou organizaci Otevřená společnost, Rut Kolínská za nezakrytě proženskou Asociaci pro rovné příležitosti mužů a žen a konečně Martin Jára za Ligu otevřených mužů. To jsou muži kolaborující s feministkami. Podporují například „změnu mediálního odrazu dnešních otců“ – jako by ten existující nebyl dost dobrý.
Takže – z pěti míst pro neziskový sektor čtyři obsadily ženské organizace, páté místo zaujala mužská organizace, jež ideově de facto stojí na pozicích feminismu a s maskulinním machismem nemá pranic společného. Jak je to možné? Kde je Svaz mužů či jiní mužští šovinisté? Jak to, že v radě nikdo nereprezentuje postoj, že v dnešní realitě jsou utlačováni spíše muži – například při svěřování dítěte do péče po rozvodu? Kromě Svazu mužů tuhle ideu nikdo ve společnosti neprosazuje, přesto se v radě pro Svaz místečko nenašlo. Není tohle samo o sobě příklad hrubé gender diskriminace mužů?

HETEROSEXUÁLOVÉ JSOU JAKO RASISTÉ
Nezbylo tedy než se obrátit na ty, kteří mají v oblasti gender diskriminace jasno – na členy rady! Proto jsem všechny neziskovky i paní ministryni obeslal skromným dotazem, zda současné složení rady, absence Svazu mužů, není diskriminací chlapů, a zvláště pak mužských šovinistů. Paní ministryně odpověděla obšírně, ale její slova mne naplnila smutkem. Podle ní už je v radě zastoupena Liga otevřených mužů, která muže a otce dostatečně reprezentuje. Navíc je v radě 12 žen a 11 mužů, upozorňuje ministryně. „Nicméně diskriminace žen je daleko závažnějším společenským problémem s ekonomickými a lidskoprávnimi dopady než diskriminace mužů, a proto převaha ženských nevládek zrcadlí převahu „jejich“, tedy „ženské“ agendy, zdůraznila nakonec. Pokud dobře paní ministryni chápu, o diskriminaci nejde, protože když někdo diskriminuje chlapy, nevadí to.
Podobně striktně se k věci postavila paní Landmanová: „Dle mého názoru jejich neúčast není diskriminací s ohledem na činnost a cíle Rady vlády pro rovné příležitosti.“ A hotovo, basta. Bez jediného argumentu vymalováno. Stejně podivně věc hodnotila paní Vargová. Podle ní nejde o diskriminaci. Ostatně v Radě vlády pro lidská práva je více mužů, a přitom lidská práva jsou i ženská práva, napsala mi. Argumentace je to taková typicky ženská. To, že z pěti vlivových organizací jsou v Radě pro rovné příležitosti čtyři ženské, paní Vargová taktně zamlčela a raději hovořila o něčem jiném, o Radě pro lidská práva.
Jedině pan Jára z Ligy otevřených mužů byl vstřícnější, ale kdybych měl odpověď hodnotit, řekl bych, že se vykrucuje jako ženská: přítomnost nebo nepřítomnost jakékoli organizace v radě podle něj totiž nemůže být považována za diskriminaci. Členové rady jsou totiž nominováni vládou a na nominaci není žádný právní ani morální nárok. Jeho organizace chce v radě vést „konstruktivní dialog“, jejž ovšem šovinismus „ztěžuje, i když nevylučuje“.
Nakonec jsem oslovil paní magistru Jachanovou-Doleželovou. Jediná se k mé otázce postavila jako chlap. Podle ní jsou to především ženy, které se v oblasti rovných příležitostí angažují, protože jsou to ve většině případů ony, jimž se rovných příležitostí nedostává. Rada vlády má již ve svém názvu prosazování rovných příležitostí žen a mužů, a proto by zde měly být zastoupeny organizace, které tak skutečně činí a jsou konstruktivní. „Svaz mužů naopak proti rovným příležitostem žen a mužů bojuje a hájí zájmy heterosexuálních mužů. Jmenování představitele Českého svazu mužů do Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů by byl krok stejně konstruktivní a přijatelný jako jmenovat do Rady vlády pro záležitosti romské komunity člověka s rasistickými názory,“ sdělila mi paní Jachanová-Doleželová.

ROVNOST NĚKTERÝM

Stanovisko paní magistry přitom není exces, jde skutečně o oficiální postoj. K celému škandálu vyvolanému požadavkem Svazu mužů na rezignaci ministryně se vyjádřilo i sdružení Žába na prameni, jež se zabývá vyrovnáváním šancí mužů a žen: „Nejsou-li aktivity Českého svazu mužů vyloženě protiprávní, nelze je v demokratické společnosti zakázat, prostor by se jim však dávat neměl.“
Přestože komunistická strana je stranou v jádře nedemokratickou, v našem demokratickém Parlamentu má neoddiskutovatelné místo, protože ji lidi volí, protože existuje jako reálná politická síla. Kdyby Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů postupovala demokraticky, byla by přítomnost mužských šovinistů – těch, co s převládajícím feministickým postojem nesouhlasí – nezbytnou. Rada však demokratickou v žádném případě není, a ani nechce být – její snaha je naopak být orgánem prosazování feminismu. Proto je pro jednotlivé členy nepřijatelná představa, že by měli diskutovat i s těmi, kteří si myslí něco jiného než oni. Zdravý bílý heterosexuální muž tak zůstává stále ohroženějším druhem, který nemá nikde zastání – ani v radě vlády.


Co si o rovnosti pro machisty myslíte vy?

Jiří X. Doležal


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama