Vracet, nevracet?

Vracet, nevracet?

Vracet, nevracet?

V prvním kole mediální diskuse nápad ministra Bursíka zavést zálohování petlahví mnoho podpory nezískal. Jeho ministerstvo hledá cestu, jak představit vratné plastové lahve v lepším světle a snaží se inspirovat v zahraničí. Na stole jsou nové argumenty, ale výsledek opět není pro příznivce zálohování nijak optimistický.

Argumenty odpůrců zálohování jsou přehledné a dají se rozdělit do tří skupin. Výrobci a obchodníci namítají především, že to celé bude příliš drahé. Bude třeba pořídit automaty, které budou lahve vybírat, platit jejich obsluhu a svoz do recyklačních středisek. O přesných nákladech nikdo představu nemá, ale hovoří se o řádu miliard. Tyto náklady by se podle výrobců nejspíš promítly i do ceny nápojů, zhruba dvou- až desetiprocentním zvýšením. Zákazníci, zastoupení v téhle fázi diskuse novináři, namítají, že se všechno jen zkomplikuje. Dnes stačí odnést sešlapané lahve do nejbližšího žlutého kontejneru spolu s ostatním plastem. Po zavedení zálohování by člověk musel navíc s lahvemi do samoobsluhy a kromě fronty u pokladny vystát další u automatu. Lahve by nesměly být poškozené, aby automat přečetl čárkový kód.


A konečně odborníci na odpadové hospodářství namítají, že v tuhle chvíli máme jiné priority. V třídění domácích obalů jsme mimořádně úspěšní. Třídí 67 procent lidí a zhruba tolik obalů se i vrací k recyklaci. U petlahví je to zhruba 50 procent. Jenže ty představují v komunálním odpadu jen okrajovou položku, takže ani razantní zvýšení jejich návratnosti s celkovými čísly skoro nepohne. Naopak hrozí, že lidé, kteří si na třídění začali zvykat, se po zavedení zálohování naštvou a celkové množství vytříděných plastů poklesne.
Co bychom naopak vratnými lahvemi získali? Je pravděpodobné, že po zavedení záloh by se ze 60 tisíc tun petlahví, které jdou ročně do oběhu, vrátilo až 55 tisíc tun. Takže by se ušetřila surovina, pet je dobře zpracovatelný, a měli bychom čistší příkopy. Je to dost, vzhledem k těm možným potížím, nebo málo?

ŠVÉDSKÁ ZKUŠENOST

Ministerstvo životního prostředí se snaží hledat argumenty. A tak na pravidelnou konferenci o odpadech, která se konala v polovině září v Luhačovicích, pozvala Jana Rehnberga, zástupce soukromé švédské firmy zpracovávající zálohované obaly. Jaká je švédská zkušenost?
Rozhodně odpovídá na mnoho námitek. Ve Švédsku existují zálohy na petlahve už deset let. Platí se, převedeno na české koruny, pět korun za láhev menší než litr, deset za větší. Úspěšnost zálohového systému je velmi dobrá. Vrací se 90 procent velkých petlahví a něco přes 70 procent malých. Zavedení systému prý ceny nápojů nijak neovlivnilo. Prý proto, že švédský systém se snaží o co největší efektivitu. Proto sběr zálohovaných obalů organizuje soukromá firma bez jakékoli vazby na státní rozpočet. Odpad se sváží jen do jednoho střediska, aby se šetřily náklady a nákladné sběrové automaty se zavádějí postupně. Takže v menších obchodech se sbírá ručně a v centrálním středisku se tyhle lahve i ručně počítají. Dnes už ale jsou automaty ve většině prodejen, na obsluhu celého systému jich stačí šest tisíc.
Na druhé straně je fakt, že zálohovací systém nesnížil užívání nápojových obalů. Lidé se přizpůsobili zálohování a množství odpadu pořád roste. Jan Rehnberg navíc jako bonus přidal zkušenost ze sousedního a menšího Estonska, kde je zálohování novinka. Prý je to příklad velmi opatrného a nenákladného zavedení systému. V Estonsku se zpočátku vybíralo výhradně ručně, až ve chvíli, kdy se ukázalo, že systém funguje, se začaly postupně zavádět sběrové automaty. Dnes jich tu mají šest set. Chce to opatrnost a co největší snahu o efektivitu, zní švédská zkušenost.

NĚMECKÁ ZKUŠENOST

Je to přesný protiklad toho, jak celá věc probíhala v Německu, které by mohlo být v tomhle směru učebnicí, jak zálohování nezavádět. O nástupu systému se dlouze diskutovalo a od roku 2003 ho zavedly některé obchodní řetězce. Jenže pouze pro své výrobky, s lahvemi jste museli do téhož obchodu, kde jste je koupili. To bylo pro spotřebitele velmi nemilé, proto byl od roku 2006 zaveden centrální systém.
Firmy nakoupily ve velkém nákladné sběrové automaty, kam ale musíte přinést láhev nepoškozenou a nezašpiněnou, aby automat uměl přečíst čárový kód a známku, která z láhve dělá de facto ceninu. To se vždy nepovedlo, což znamenalo fronty u automatů a také několik menších afér, kdy se kdosi úspěšně pokusil lahve padělat a vybrat přes automaty zálohu ve velkém. Dnes už systém víceméně funguje, ale přesto se nedá považovat za příliš úspěšný. Záloha je totiž zavedena jen pro některé nápoje. Takže stejnou láhev, ve níž byla třeba ovocná šťáva, a ne minerálka, nenosíte do obchodu, ale do kontejneru. Z hlediska konzumenta to moc smyslu nedává. Výsledkem je, že zavedení záloh nezvýšilo množství opakovaně používaných lahví, jak se předpokládalo. Naopak, to výrazně pokleslo, řetězce dávají jednocestným obalům přednost. Drtí se, a proto zaberou ve skladu méně místa.
Stejně tak pokleslo množství sebraných plastů na historické minimum. Když musí lidé s lahvemi do samoobsluhy, zbytek umělých hmot hodí do popelnice. Německá zkušenost říká, že dobré úmysly mohou mít velmi nemilé následky.

ČERTOVO KOPÝTKO

Vypadá to, že pokud se poučíme z německých nezdarů a vydáme se švédskou cestou, máme vyhráno. Bohužel, celá věc má ještě jedno nemilé čertovo kopýtko. Ani Švédsko totiž není zase tak úspěšné, jak se na první pohled zdá. Efektivita jejich zálohového systému je sice vysoká, ale ve skutečnosti jsou schopni vrátit do oběhu jen něco přes dvacet procent plastů. Jak je to možné? Jednoduše. Zálohy se týkají jen nápojových obalů, ale petlahve představují pouhých pět procent plastového odpadu obecně. Ten zbytek skončí z velké části na skládce nebo ve spalovně. Podobné je to například v Nizozemí. Tam se vrátí 22 procenta plastů a nová ministryně si dala ambiciózní cíl: sbírat 42 procenta do roku 2012. Šance, že bude úspěšná, je prý velmi malá.
A teď překvapení. V České republice se vrací už dnes 44 procent plastů. V tomhle čísle jsme v EU druzí nejlepší hned za Německem. Náš systém třídění přes barevné kontejnery je velmi úspěšný.
Co z toho vyplývá? I kdybychom zavedli podobně účinný systém záloh jako ve Švédsku, což ale není žádná samozřejmost, tohle celkové číslo se zdvihne o minimum. Naopak, nebezpečí, že podstatně poklesne, je velké. Tohle by úřad vedený ministrem Bursíkem měl vzít v úvahu, než něco podobného navrhne ve vládě.


Souhlasíte se zavedením záloh na běžné petlahve?