Na Ještědu se válela nízká, hustá, zlověstná mračna. Jen občas se z nich vynořila lanovka plná turistů, kteří si výlet naplánovali bez ohledu na počasí. Pravděpodobnost, že se jim na vrcholku náhle otevře krásný výhled do okolí, byla asi stejně vysoká jako ta, že nějaký zázračný poryv rozežene pochybnosti a problémy, které se v posledních týdnech navršily kolem přípravy mistrovství světa v lyžování v Liberci v roce 2009.
Na Ještědu jsme se byli podívat na to, že práce v areálu skokanských můstků po dvouměsíční pauze znovu pokračují. Ano, pokračují a členové nového organizačního výboru nás ujišťovali, že už existuje i nový harmonogram a že není důvod k obavám, že by můstky nebyly na mistrovství připraveny. A podobně to vypadá i s běžkařským areálem v nedalekém Vesci. Problém tak spočívá spíš v tom, že na mistrovství nejsou zřejmě připraveni někteří důležití lidé. A možná na ně není připraven vůbec celý tenhle náš povedený stát.
Problémy s přípravou mistrovství vyvrcholily před měsícem, kdy byl z funkce prezidenta organizačního výboru odvolán Roman Kumpošt a nahradila ho Kateřina Neumannová. Média se zabývala kauzou podrobně, leč nikoli příliš srozumitelně. Nejčastěji se hovořilo o polozáhadných sedmi stech miliónech korun, které údajně chtěl organizační výbor jako novou státní dotaci. Kvůli nim nakonec ministerstvo školství prosadilo Kumpoštovo odvolání.
Velmi jednoduše: buď vyměníte Kumpošta za Kateřinu Neumannovou, nebo ty peníze nedostanete, vzkázalo ministerstvo pořadatelům. Pak se ještě mluvilo o podivném „marketingovém balíčku“, který údajně stojí za touhou určitých skupin lidí uchvátit mistrovství. Tak jsme zkontaktovali hlavní aktéry celé kauzy a snažili se těmto ještědskou mlhou potaženým miliónům a balíčkům trochu víc porozumět.
Před dvěma lety jsem psal o vytváření rozpočtu potřebného k uspořádání mistrovství světa, respektive o tom, jak pořadatelský Liberec bojuje s vládou o co největší dotace (Salám šampiónů, Reflex 32/2005).
Liberec kandidoval na uspořádání mistrovství čtyřikrát a až napočtvrté uspěl. I proto mohl primátor Jiří Kittner prohlašovat, že město mělo kandidaturu už opravdu profesionálně zvládnutou, a to zejména díky Romanu Kumpoštovi, který stál u žádostí od začátku a má velké renomé a prestiž jako sportovní diplomat a odborník. Krátce po libereckém vítězství Kittner odhadoval náklady na mistrovství na řád nějakých šesti set miliónů korun.
Když město podalo do vlády první žádost o dotaci, chtělo ale téměř dvě miliardy. Sám Kittner připustil, že šlo spíš o seznam zbožných přání. Nicméně realistické odhady se stabilizovaly na úrovni jedné miliardy a tří set miliónů korun. Náklady zahrnovaly nejenom přípravu sportovišť, ale také například ubytovacích kapacit pro sportovce a další akreditované účastníky šampionátu. Ty měla zajistit rekonstrukce vysokoškolských kolejí a stavba domů s pečovatelskou službou.
Přibližně před dvěma lety vláda schválila dotaci 569 miliónů korun. S tím, že další peníze, na opravu vysokoškolských kolejí, budou v kompetenci ministerstva školství – musíme tedy přičíst zhruba 280 miliónů. Na byty se město pokusí získat prostředky z evropských fondů, něco dodá z vlastního rozpočtu a přispěje i kraj.
Hlavní roli při vyjednávání rozpočtu hraje pořadatelské město, nikoli organizační výbor. Ten odpovídá za to, že mistrovství proběhne po sportovní a společenské stránce tak, jak má, zadává tedy požadavky na kvalitu sportovišť, konzultuje s městem. Nicméně peníze do infrastruktury tečou přes město, které také předkládá vládě příslušné materiály.
Na začátku prázdnin se stavební práce v areálech zastavily. Ministerstvo a média tvrdily, že město žádá oněch sedm set miliónů navíc. Byly to ale opravdu peníze navíc? Opravdu o nich nikdo předtím nevěděl? Ani organizační výbor, ani město, ani ministerstvo školství?
Zdá se, že při podrobnějším pohledu těch sedm set miliónů ztrácí na temnotě. A také se zdá, že to nejsou ani zcela nové, ani neočekávané položky. Jejich analýzu podávají velmi podobně Jiří Kittner i Roman Kumpošt, a to přesto, že Kittner v organizačním výboru hlasoval pro Kumpoštovo odvolání. Vcelku otevřeně přiznává, že se nechal ministerstvem vydírat: „Mrzí mě to. Ale důvěra mezi ministerstvem a Romanem Kumpoštem byla silně narušena. Ta spolupráce mohla pokračovat jen stěží. A pro mě je k ničemu řešit, kdo za to mohl. Podmínky se prostě řídí podle toho, kdo dává peníze. A to bylo ministerstvo.“
Takže jaké peníze? Jen trochu zjednodušeně – pořád tytéž! Sto padesát miliónů město nevyčerpalo za minulý rok a žádalo o ně znovu, protože si sice původně vyjednalo jejich převedení do rezervních fondů, ty ale vláda mezitím zrušila. K tomu přičtěte sto miliónů na dokončení rekonstrukce kolejí. Dalších dvě stě miliónů na byty v domech s pečovatelskou službou – město si jejich financování skutečně původně zajistilo z evropského fondu, ale příslušný program byl vzápětí zrušen. Přibližně pětasedmdesát miliónů bude třeba na vybudování optické sítě nezbytné pro informační systém mistrovství. A pak je tu skutečně přibližně sto padesát nových miliónů na dobudování sportovišť. Kittner i Kumpošt se shodují v tom, že tahle částka není nijak hrozivá, že v rámci tak velkých staveb a dodavatelských vztahů v naší kotlině prostě k takovým posunům dochází. Ať tak, či tak – je zjevné, že nešlo o žádný nový požadavek na sedm set miliónů.
Ministerstvo školství mě ve své odpovědi zásobilo čísly různých vládních podprogramů, vytvořených kvůli mistrovství, nicméně jeho odpověď není přesvědčivá: „Jarní neshoda roku 2007 vznikla z náhlého předložení požadavků na navýšení finančních prostředků pro přípravu mistrovství. Pokud si organizační výbor a Liberec byly vědomy této nutnosti, měly tyto požadavky oficiálně vznést na vládu ČR a MŠMT již na začátku roku 2007 … MŠMT nebude spekulovat, jestli se o položkách vědělo, či nikoliv. V podprogramu 233514 zapsány nebyly, a tak k nim bylo přistupováno.“
Roman Kumpošt k tomu dodává: „V komunikaci s novou vládou byl trochu problém, protože ještě sedm měsíců po volbách vláda s důvěrou Parlamentu neexistovala. Nicméně s předcházející ministryní školství Kopicovou jsme samozřejmě jednali, byla se podívat v Liberci a souhlasila s tím, že na koleje je třeba uvolnit další částku. Její nástupkyně Dana Kuchtová ovšem naše pozvání do Liberce ignorovala.“ Pro úplnost: v květnu tohoto roku přijeli na kontrolu příprav mistrovství zástupci Mezinárodní lyžařské federace – po dvoudenních testech konstatovali, že organizační výbor si vede skvěle. V červnu v areálech spokojeně poplácával Kumpošta po zádech premiér Topolánek. V červenci byl Kumpošt odvolán a organizační tým mistrovství se rozpadl. A ještě pro úplnost: nový výkonný předseda organizačního výboru Marek Rejman říká, že o struktuře těch sedmi set miliónů toho příliš neví a že je na tom podobně jako já – čtenář mediálních archívů. No, teď už toho možná vím víc. Ale možná i Marek Rejman se mohl zeptat třeba primátora …
Roman Kumpošt říká, že oněch sedm set miliónů bylo použito naprosto účelově, jako vydírací faktor – ministerstvo a určité vlivové skupiny si uvědomily, že mohou získat mistrovství pod kontrolu. Proč? Hraje tam roli ten temný „marketingový balíček“? Stojí za to?
Rozpočet organizačního výboru se skládá z příspěvku Mezinárodní lyžařské federace, bylo to 200 miliónů korun, a z toho, co si vydělá na prodeji části marketingových práv a na vstupném. Kumpoštův výbor připravil rozpočet jako vyrovnaný, ve výši 450 miliónů korun. Počítal tedy s tím, že na vstupném a obchodem s marketingovými právy vydělá dvě stě padesát miliónů korun. Připravit takový rozpočet je poměrně složité.
Většinu marketingových a mediálních práv totiž prodává přímo Mezinárodní lyžařská federace, s vlastníky práv se pak organizační výbor dohaduje o doplňkovém prodeji „národních“ marketingových práv. Přípravu měl od začátku na starosti manažer a přítel Kateřiny Neumannové Josef Jindra, o němž se dnes nejčastěji mluví jako o možném iniciátorovi odvolání Kumpošta. „Jindra ale skoro rok v podstatě nic neudělal, tak jsme se v dobrém dohodli, že nebude pokračovat. Zdálo se, že v tom není žádný problém,“ připomíná Kumpošt. Nicméně lidé z jeho okolí říkají, že chuť Jindry ovládnout mistrovství má marketingový i osobní rozměr – chce se Kumpoštovi pomstít. Josef Jindra na naše otázky nereagoval.
Ať tak, či tak, prodej marketingových práv může být pro místní firmy zajímavý. Svoji firmu měl i Roman Kumpošt, ale její činnost pozastavil a lidi z ní přivedl do organizačního výboru. Svoji firmu má Josef Jindra i Kumpoštův nástupce Marek Rejman. Nakolik se třeba Josef Jindra bude na marketingu mistrovství podílet, se ukáže až v následujících měsících. Nicméně by to ani on, ani nikdo jiný v novém organizačním výboru neměli snadné. „Ukradli nám mistrovství s představou, že už jsou přípravné práce hotové, že už se nebude moc pracovat, ale spíš se už budou rozdělovat peníze. Jenže nám to mistrovství ukradli předčasně. Je tu ještě hodně práce. A obávám se, že oni ji neumějí udělat,“ říká Roman Kumpošt.
Po odvolání Romana Kumpošta odešli z organizačního výboru lidé odpovědní za sportovní přípravu mistrovství – lidé, kteří vědí, jak zorganizovat tak velké závody, a navíc mají i potřebné mezinárodní akreditace. S novým výborem spolupracovat nechtějí, protože Kumpoštovo odvolání považují za nehorázné. Jenže podobných sportovních manažerů u nás mnoho není. Skoro žádní. A nový výbor zatím náhradu nesehnal. Čistka ve výboru tak nyní ohrožuje přípravy mistrovství minimálně ve stejné míře jako skluz ve výstavbě areálů.
A tak se připravujeme na bezpochyby jednu z největších sportovních akcí, jež jsme kdy pořádali, tak nějak po česku. Máme tu libereckého primátora, který dlouholetou spolupráci s Kumpoštem obětuje téměř ze dne na den a zachová se zcela pragmaticky a bezskrupulózně.
Máme tu populární Kateřinu Neumannovou, jež způsobem, jakým převzala vedení organizačního výboru, ztrácí prestiž. Máme tu ministryni školství, která je velmi pravděpodobně pod nějakým tlakem a o přípravách mistrovství toho příliš neví. Máme tu nějaké vlivové skupiny, jež se více či méně skrytě teprve projeví. Máme tu rozhádané lyžařské odborníky a praktiky. A žádné emotivní apely, že mistrovství je reprezentace celé země a že si prostě nemůžeme dovolit jeho krach, zatím nepomáhají. Přesto se zdá, že alespoň někdo comfort z toho všeho vyjde dobře – Liberec. Ať už to mistrovství bude, či nikoli, ať se povede, nebo ne, ty rekonstruované koleje, nové byty, optická síť … ve městě prostě budou. A to za trochu toho pragmatismu stojí, ne?
Co si o „ještědské mlze“ myslíte vy?
SEDM SET ČESKÝCH NA STOLE
Problémy s přípravou mistrovství vyvrcholily před měsícem, kdy byl z funkce prezidenta organizačního výboru odvolán Roman Kumpošt a nahradila ho Kateřina Neumannová. Média se zabývala kauzou podrobně, leč nikoli příliš srozumitelně. Nejčastěji se hovořilo o polozáhadných sedmi stech miliónech korun, které údajně chtěl organizační výbor jako novou státní dotaci. Kvůli nim nakonec ministerstvo školství prosadilo Kumpoštovo odvolání.
Velmi jednoduše: buď vyměníte Kumpošta za Kateřinu Neumannovou, nebo ty peníze nedostanete, vzkázalo ministerstvo pořadatelům. Pak se ještě mluvilo o podivném „marketingovém balíčku“, který údajně stojí za touhou určitých skupin lidí uchvátit mistrovství. Tak jsme zkontaktovali hlavní aktéry celé kauzy a snažili se těmto ještědskou mlhou potaženým miliónům a balíčkům trochu víc porozumět.
SALÁM
Před dvěma lety jsem psal o vytváření rozpočtu potřebného k uspořádání mistrovství světa, respektive o tom, jak pořadatelský Liberec bojuje s vládou o co největší dotace (Salám šampiónů, Reflex 32/2005).
Liberec kandidoval na uspořádání mistrovství čtyřikrát a až napočtvrté uspěl. I proto mohl primátor Jiří Kittner prohlašovat, že město mělo kandidaturu už opravdu profesionálně zvládnutou, a to zejména díky Romanu Kumpoštovi, který stál u žádostí od začátku a má velké renomé a prestiž jako sportovní diplomat a odborník. Krátce po libereckém vítězství Kittner odhadoval náklady na mistrovství na řád nějakých šesti set miliónů korun.
Když město podalo do vlády první žádost o dotaci, chtělo ale téměř dvě miliardy. Sám Kittner připustil, že šlo spíš o seznam zbožných přání. Nicméně realistické odhady se stabilizovaly na úrovni jedné miliardy a tří set miliónů korun. Náklady zahrnovaly nejenom přípravu sportovišť, ale také například ubytovacích kapacit pro sportovce a další akreditované účastníky šampionátu. Ty měla zajistit rekonstrukce vysokoškolských kolejí a stavba domů s pečovatelskou službou.
Přibližně před dvěma lety vláda schválila dotaci 569 miliónů korun. S tím, že další peníze, na opravu vysokoškolských kolejí, budou v kompetenci ministerstva školství – musíme tedy přičíst zhruba 280 miliónů. Na byty se město pokusí získat prostředky z evropských fondů, něco dodá z vlastního rozpočtu a přispěje i kraj.
Hlavní roli při vyjednávání rozpočtu hraje pořadatelské město, nikoli organizační výbor. Ten odpovídá za to, že mistrovství proběhne po sportovní a společenské stránce tak, jak má, zadává tedy požadavky na kvalitu sportovišť, konzultuje s městem. Nicméně peníze do infrastruktury tečou přes město, které také předkládá vládě příslušné materiály.
Na začátku prázdnin se stavební práce v areálech zastavily. Ministerstvo a média tvrdily, že město žádá oněch sedm set miliónů navíc. Byly to ale opravdu peníze navíc? Opravdu o nich nikdo předtím nevěděl? Ani organizační výbor, ani město, ani ministerstvo školství?
VYDÍRÁNÍ
Zdá se, že při podrobnějším pohledu těch sedm set miliónů ztrácí na temnotě. A také se zdá, že to nejsou ani zcela nové, ani neočekávané položky. Jejich analýzu podávají velmi podobně Jiří Kittner i Roman Kumpošt, a to přesto, že Kittner v organizačním výboru hlasoval pro Kumpoštovo odvolání. Vcelku otevřeně přiznává, že se nechal ministerstvem vydírat: „Mrzí mě to. Ale důvěra mezi ministerstvem a Romanem Kumpoštem byla silně narušena. Ta spolupráce mohla pokračovat jen stěží. A pro mě je k ničemu řešit, kdo za to mohl. Podmínky se prostě řídí podle toho, kdo dává peníze. A to bylo ministerstvo.“
Takže jaké peníze? Jen trochu zjednodušeně – pořád tytéž! Sto padesát miliónů město nevyčerpalo za minulý rok a žádalo o ně znovu, protože si sice původně vyjednalo jejich převedení do rezervních fondů, ty ale vláda mezitím zrušila. K tomu přičtěte sto miliónů na dokončení rekonstrukce kolejí. Dalších dvě stě miliónů na byty v domech s pečovatelskou službou – město si jejich financování skutečně původně zajistilo z evropského fondu, ale příslušný program byl vzápětí zrušen. Přibližně pětasedmdesát miliónů bude třeba na vybudování optické sítě nezbytné pro informační systém mistrovství. A pak je tu skutečně přibližně sto padesát nových miliónů na dobudování sportovišť. Kittner i Kumpošt se shodují v tom, že tahle částka není nijak hrozivá, že v rámci tak velkých staveb a dodavatelských vztahů v naší kotlině prostě k takovým posunům dochází. Ať tak, či tak – je zjevné, že nešlo o žádný nový požadavek na sedm set miliónů.
Ministerstvo školství mě ve své odpovědi zásobilo čísly různých vládních podprogramů, vytvořených kvůli mistrovství, nicméně jeho odpověď není přesvědčivá: „Jarní neshoda roku 2007 vznikla z náhlého předložení požadavků na navýšení finančních prostředků pro přípravu mistrovství. Pokud si organizační výbor a Liberec byly vědomy této nutnosti, měly tyto požadavky oficiálně vznést na vládu ČR a MŠMT již na začátku roku 2007 … MŠMT nebude spekulovat, jestli se o položkách vědělo, či nikoliv. V podprogramu 233514 zapsány nebyly, a tak k nim bylo přistupováno.“
Roman Kumpošt k tomu dodává: „V komunikaci s novou vládou byl trochu problém, protože ještě sedm měsíců po volbách vláda s důvěrou Parlamentu neexistovala. Nicméně s předcházející ministryní školství Kopicovou jsme samozřejmě jednali, byla se podívat v Liberci a souhlasila s tím, že na koleje je třeba uvolnit další částku. Její nástupkyně Dana Kuchtová ovšem naše pozvání do Liberce ignorovala.“ Pro úplnost: v květnu tohoto roku přijeli na kontrolu příprav mistrovství zástupci Mezinárodní lyžařské federace – po dvoudenních testech konstatovali, že organizační výbor si vede skvěle. V červnu v areálech spokojeně poplácával Kumpošta po zádech premiér Topolánek. V červenci byl Kumpošt odvolán a organizační tým mistrovství se rozpadl. A ještě pro úplnost: nový výkonný předseda organizačního výboru Marek Rejman říká, že o struktuře těch sedmi set miliónů toho příliš neví a že je na tom podobně jako já – čtenář mediálních archívů. No, teď už toho možná vím víc. Ale možná i Marek Rejman se mohl zeptat třeba primátora …
BOJ O MOC?
Roman Kumpošt říká, že oněch sedm set miliónů bylo použito naprosto účelově, jako vydírací faktor – ministerstvo a určité vlivové skupiny si uvědomily, že mohou získat mistrovství pod kontrolu. Proč? Hraje tam roli ten temný „marketingový balíček“? Stojí za to?
Rozpočet organizačního výboru se skládá z příspěvku Mezinárodní lyžařské federace, bylo to 200 miliónů korun, a z toho, co si vydělá na prodeji části marketingových práv a na vstupném. Kumpoštův výbor připravil rozpočet jako vyrovnaný, ve výši 450 miliónů korun. Počítal tedy s tím, že na vstupném a obchodem s marketingovými právy vydělá dvě stě padesát miliónů korun. Připravit takový rozpočet je poměrně složité.
Většinu marketingových a mediálních práv totiž prodává přímo Mezinárodní lyžařská federace, s vlastníky práv se pak organizační výbor dohaduje o doplňkovém prodeji „národních“ marketingových práv. Přípravu měl od začátku na starosti manažer a přítel Kateřiny Neumannové Josef Jindra, o němž se dnes nejčastěji mluví jako o možném iniciátorovi odvolání Kumpošta. „Jindra ale skoro rok v podstatě nic neudělal, tak jsme se v dobrém dohodli, že nebude pokračovat. Zdálo se, že v tom není žádný problém,“ připomíná Kumpošt. Nicméně lidé z jeho okolí říkají, že chuť Jindry ovládnout mistrovství má marketingový i osobní rozměr – chce se Kumpoštovi pomstít. Josef Jindra na naše otázky nereagoval.
Ať tak, či tak, prodej marketingových práv může být pro místní firmy zajímavý. Svoji firmu měl i Roman Kumpošt, ale její činnost pozastavil a lidi z ní přivedl do organizačního výboru. Svoji firmu má Josef Jindra i Kumpoštův nástupce Marek Rejman. Nakolik se třeba Josef Jindra bude na marketingu mistrovství podílet, se ukáže až v následujících měsících. Nicméně by to ani on, ani nikdo jiný v novém organizačním výboru neměli snadné. „Ukradli nám mistrovství s představou, že už jsou přípravné práce hotové, že už se nebude moc pracovat, ale spíš se už budou rozdělovat peníze. Jenže nám to mistrovství ukradli předčasně. Je tu ještě hodně práce. A obávám se, že oni ji neumějí udělat,“ říká Roman Kumpošt.
KRACH?
Po odvolání Romana Kumpošta odešli z organizačního výboru lidé odpovědní za sportovní přípravu mistrovství – lidé, kteří vědí, jak zorganizovat tak velké závody, a navíc mají i potřebné mezinárodní akreditace. S novým výborem spolupracovat nechtějí, protože Kumpoštovo odvolání považují za nehorázné. Jenže podobných sportovních manažerů u nás mnoho není. Skoro žádní. A nový výbor zatím náhradu nesehnal. Čistka ve výboru tak nyní ohrožuje přípravy mistrovství minimálně ve stejné míře jako skluz ve výstavbě areálů.
A tak se připravujeme na bezpochyby jednu z největších sportovních akcí, jež jsme kdy pořádali, tak nějak po česku. Máme tu libereckého primátora, který dlouholetou spolupráci s Kumpoštem obětuje téměř ze dne na den a zachová se zcela pragmaticky a bezskrupulózně.
Máme tu populární Kateřinu Neumannovou, jež způsobem, jakým převzala vedení organizačního výboru, ztrácí prestiž. Máme tu ministryni školství, která je velmi pravděpodobně pod nějakým tlakem a o přípravách mistrovství toho příliš neví. Máme tu nějaké vlivové skupiny, jež se více či méně skrytě teprve projeví. Máme tu rozhádané lyžařské odborníky a praktiky. A žádné emotivní apely, že mistrovství je reprezentace celé země a že si prostě nemůžeme dovolit jeho krach, zatím nepomáhají. Přesto se zdá, že alespoň někdo comfort z toho všeho vyjde dobře – Liberec. Ať už to mistrovství bude, či nikoli, ať se povede, nebo ne, ty rekonstruované koleje, nové byty, optická síť … ve městě prostě budou. A to za trochu toho pragmatismu stojí, ne?
Co si o „ještědské mlze“ myslíte vy?
