TO BYCH TEDA NECHTĚL ZAŽÍT | Reflex.cz
reklama
nahoru

TO BYCH TEDA NECHTĚL ZAŽÍT

Milan Šíma20. června 2007 • 11:00
TO BYCH TEDA NECHTĚL ZAŽÍT

Vylezl pražský primátor skutečně na nejvyšší horu světa, nebo ho tam vynesli Šerpové? Platil si PAVEL BÉM (43) své dvouměsíční himálajské dobrodružství sám, nebo mu na ně přispěl tajemný sponzor? A má vůbec výstup na Mt. Everest s kyslíkovým přístrojem ještě nějakou sportovní hodnotu? I na takové otázky musel po svém příletu odpovídat první místopředseda ODS.

reklama







Co říkáte na všechny ty hypotézy a spekulace, které se po vašem výstupu na Everest objevily v českých novinách?

Musím se přiznat, že některé ve mně vyvolávají jen úsměv, ale na druhé straně se někdy ani nestačím divit, co si o mně novináři dokáží vymyslet.

Jaká spekulace vás nejvíc šokovala?


Že jsem tam vůbec nebyl. Že jsem byl na nějakém léčení ve Švýcarsku.

Že jste se léčil ze závislosti na kokainu? Tak to jsem také zaslechl.


To mě opravdu naplnilo bouřlivým smíchem. Dokonce to bylo zveřejněno na rádoby seriózním internetovém serveru. Na Neviditelném psu. Fascinující.

Jak se dají takové spekulace vyvrátit?

To je hrozně jednoduché. Mám tisíce fotek. Zhruba 300 minut videozáznamu, z něhož se pokusím sestříhat film. To jsou prostě věci, jež se nedají udělat někde ve studiu. Zároveň stovky lidí, kteří kolem mě byli v základním táboře, a posléze desítka přátel, již mi byli při výstupu nejblíž. Ti všichni by si museli vymýšlet. Dokonce by si muselo vymýšlet i nepálské ministerstvo turistiky a aviatiky, které každému, kdo zdolá Everest z nepálské strany, vystaví potvrzení.

Čím si vysvětlujete pochybnosti českého tisku?


Politika je tvrdé a neúprosné řemeslo, a jakmile v něm vytvoříte sebemenší prostor pro své rivaly, ať už z jiných politických stran, nebo z té vlastní, protože, jak říkal už Winston Churchill, to největší politické nebezpečí na vás vždycky číhá ve vaší vlastní straně, tak toho vždycky někdo využije. Na jednu stranu je to logické a pochopitelné, na druhé straně to pro mě velmi vyčistilo a zprůhlednilo charaktery mých kolegů.

Kdo konkrétně vás nejvíc zklamal?


Stačí se podívat na monitorinky denního tisku v mé nepřítomnosti. Z toho je to velmi dobře patrné.

Já se pamatuji jen na kritiku vaší kolegyně Němcové, ale nikdo z politiků váš výstup nezpochybňoval.


Pro mě to je zajímavá zkušenost, která vypovídá o některých lidech, a je dobré to vědět. Nic s tím ale nenadělám a ani nemám potřebu se tím nějak dál zabývat.

Další zpráva z tisku: na vrcholek Mt. Everestu vás prý mohli vynést Šerpové.


To je opravdu neuvěřitelně absurdní spekulace. Everest je hora, již sice zdolalo už více než 2000 horolezců, ale také jich tam více než 200 zahynulo a asi nejsnáze lze tuto hloupou úvahu vyvrátit tím, že když někdo zahyne v těch nejvyšších partiích Mt. Everestu, tak je nemožné ho snést. Takže nad 8000 metrů tam ti horolezci, kteří měli smůlu, dodnes jsou. Nikdo je nesnese. Je to i tragický příběh jednoho z českých horolezců, který leží v nadmořské výšce 8200 metrů. A to by bylo snášení směrem dolů. To není vynesení někoho směrem nahoru. Prostě a jednoduše, horolezec, jenž chce zdolat Mt. Everest, se tam musí vyškrábat sám.

V čem spočívala funkce dvou Šerpů, kteří vás na vrchol doprovázeli?


Dokonale znají terén, jímž jdete, a to je obrovská výhoda i pro zkušeného horolezce.

Kolik výstupů na Mt. Everest měli vaši Šerpové za sebou?


Měli jsme ve výpravě tři Šerpy. Jeden na Everestu nikdy nestál a patřil k těm méně zkušeným. Také s námi na vrcholu nebyl. Ti druzí dva byli fantastičtí, mimořádně zkušení. Jsou pro vás partneři, kteří jsou schopni vynést materiál a pomohou vám postavit výškový tábor. Jeden vylezl na vrchol Everestu třikrát nebo čtyřikrát.

Zažil jste na Everestu nějakou slabou chvíli, kdy jste přemýšlel o tom, že to vzdáte?


Zažil jsem tam mnoho chvil, kdy to bylo na hraně, a mnoho chvil, kdy jsem se musel rozhodovat. Na druhou stranu jsem nezažil situaci, kdybych něco musel dělat "přes závit". Kdy bych vstupoval do rizika, jež by bylo za hranicí únosnosti. Kdy bych se svým životem vyloženě hazardoval. Mimořádně komplikované bylo rozhodování ve třetím výškovém táboře, kdy jsme s vedoucím expedice - Vladem Zbojou - měli za sebou poměrně dramatickou noc, během níž jsme byli ze západních svahů Lhoce zasypáváni jednou prachovou lavinou za druhou. Hustě sněžilo. A ráno jsme se probudili a viděli, že nad sebou máme jen trosky stanů a těžko je budeme moci dál využít. Rozhodování bylo o tom, jestli jít dolů, nebo nahoru. Tehdy se Vlado rozhodl jít dolů.

Z vašeho týmu jste se dostal na vrchol jediný - proč se to ostatním nepodařilo?


Pro dosažení vrcholu Everestu je nezbytná kombinace několika faktorů. Musíte být v okamžiku výstupu ve skvělé fyzické kondici, což přece jenom v takové nadmořské výšce není nic samozřejmého. Musíte být skvěle aklimatizován a musíte mít i štěstí na počasí. Zjednodušeně řečeno, musíte být ve správný čas na správném místě v té správné kondici. A to se podařilo bohužel jenom mně. Kluci každý zůstali někde jinde. Ve finále jsme plánovali výstup ve čtyřech. Dva Šerpové a já s Vladem Zbojou. On to ale nakonec nechtěl riskovat. Měli jsme za sebou těžkou noc v C3, v 7100 metrech. Husté sněžení. Prachové laviny. Zničené stany. A to rozhodování bylo u Vlada podle mě hodně ovlivněno tím, že už na vrcholu Everestu stál. Takže míra rizika, kterou byl ochoten podstoupit on, byla menší než u mě.

Takže jste zůstal nahoře sám?


Ano. Rozhodl jsem se ještě zůstat a celou situaci pořádně zanalyzovat. Celý den jsem se věnoval vyhazování tun sněhu, jež náš stan zasypaly, a posléze jsem ho i opravil. V tu chvíli jsem také dostal informace o počasí. Z nich bylo patrné, že mám zhruba 24 hodin času s poměrně slušným počasím, než přijde takový ten klasický mrazivý a nebezpečný "jet stream", silný vítr na hřebeni nejvyšší hory světa, a ten se téměř nedá přežít. Takže jsem věděl, že mám na výstup zhruba den a noc.

Jak jste nahoře získával informace o počasí?


Satelitním telefonem jsem se spojil se svými přáteli horolezci v Praze a ti získali fantastickou předpověď. Hrozně moc děkuji Aleně Zárybnické, protože ty nejpodstatnější informace byly od ní.

Od "rosničky" z České televize?


Především z Hydrometeorologického ústavu. Byla to naprosto přesná předpověď, která se do puntíku splnila.

Jak vypadaly poslední hodiny před výstupem na vrchol?


Byl jsem sám v táboře C3. Vysílačkou jsem se domluvil se Šerpy, kteří byli v C2, tedy o nějakých 600- 700 metrů níže. Dohodli jsme se, že to druhý den zkusíme. Ráno bylo fantastické vrcholové počasí a my jsme strašným fofrem vylezli do jižního sedla, které je ve výšce 8000 metrů. V tu chvíli jsme věděli, že nám zbývá pár hodin na to, pokusit se o zdolání vrcholu. Ještě tentýž den, v noci, asi ve 23.00, jsme ve třech vyrazili k vrcholu a v 6.40 ráno jsme na něm stanuli. Bylo krásné počasí. Východ slunce. Centrální Himálaj byl před námi jako na dlani. Viděli jsme bílé peřiny mraků, z nichž vystupovaly nádherné stěny a vrcholy osmitisícovek.

Jak dlouho jste nahoře zůstal?


Asi 65 minut. Byl jsem v naprosté pohodě. Užíval jsem si to.

Odpočinout jste si nepotřeboval?


Ani ne. Byl jsem tam tak dlouho jen kvůli tomu vychutnání a potom jsme vyrazili rychle dolů s vědomím, že se má počasí zkazit. Skutečně se zkazilo. Ne tak dramaticky, jak zněla předpověď, ale nakonec jsme to v těch 24 hodinách všechno v pohodě zvládli.

Ještě k těm výhradám. Vy jste ty poslední metry výstupu uskutečnil s kyslíkovým přístrojem. Ten prý snižuje výšku hory asi o 2000 metrů, takže to prý i devalvuje váš horolezecký výkon.


Lezli jsme bez kyslíku do tábora C4. Tedy zhruba do výšky 8000 metrů. Takže i bez kyslíku jsme se té osmitisícovky dotkli. Rozhodování o tom, zda kyslík použít, nebo ne, bylo pro mě ale vlastně strašně jednoduché. Věděl jsem, že jsme z těch 24 hodin, které jsme měli na výstup, výstupem z C3 do C4 ukousli už zhruba nějakých 12 hodin. Takže nám zbývalo dalších 12 hodin na to, dostat se na vrchol Everestu a pak dolů. To není tak moc. A Šerpové vždycky lezou s kyslíkem. Já jsem věděl, že když půjdu bez kyslíku, tak budu výrazně pomalejší než oni, a to jsem nechtěl. Navíc byl v noci čtyřicetistupňový mráz. Lehce sněžilo a pofukoval nepříjemný vítr. Rozhodoval jsem se s vědomím, že mám jedinou šanci, protože počasí nám pravděpodobně druhou už nedá. Samozřejmě že výstup bez kyslíku je sportovně daleko hodnotnější, o tom není pochyb, nicméně současná "everesťácká" praxe je taková, že tam bez kyslíku už téměř nikdo neleze. Samozřejmě si teď říkám, že by to bez toho kyslíku také šlo, ale já jsem v tu chvíli nechtěl jít za hranici neúnosného rizika. Zvítězila horolezecká odpovědnost. Myslím si však, že i tak má náš výstup slušnou sportovní hodnotu.

Co říkáte na to, že Everest tento rok pokořil jedenasedmdesátiletý Japonec?


To je fantastické. Stejně tak je obdivuhodné, když na Everest vyleze někdo s nějakým handicapem. Novináři mají někdy tendenci výstupy na Everest snižovat s tím, že se tam dostane i někdo takový. Ale opak je pravdou. To vůbec nesnižuje výkony těch druhých, ale jen strašným způsobem podtrhuje obrovskou sportovní hodnotu výstupu toho konkrétního člověka.

Existuje nějaká trasa na Everest, jež by byla lehčí? Kterou by dokázal zdolat i někdo méně připravený?


Každá cesta je svým způsobem jiná. Srovnání je těžké. Tibetský výstup má obrovskou výhodu v tom, že předsunutý základní tábor stavíte na moréně ledovce. To je asi ve výšce 6500 metrů, takže aklimatizace je zde daleko jednodušší.

A tam se dá velmi snadno a rychle dostat.


Ano. Ale na druhou stranu není žádný med strávit šest týdnů nebo dva měsíce v nadmořské výšce 6500 metrů. Je tam zima. Málo sluníčka. Zároveň se tam člověk moc nevyspí. Ale je to výborné pro aklimatizaci. Já to vnímám jako výhodu.

Proto byl výstup z tibetské strany vaše první volba?


Stoprocentně. Z Káthmándú jsme chtěli až tam dojet auty a náklaďáky.

Vy jste počítali i s možností, že vás Číňané nevpustí do Tibetu? A měli jste proto připravenou i cestu z Nepálu?


Ne, s tím jsme opravdu nepočítali. V Nepálu nám ale prostě vyšli vstříc. Byli senzační.

Jakým způsobem jste se tedy z Káthmándú dostali k Mt. Everestu?


Odtud se do "base campu" s náklaďákem nedostanete. V té chvíli jsme ztráceli už čtrnáct dnů. Takže jediná šance byla letět vrtulníkem. Nad Namče Bazárem, v Tanboče, je malé letišťátko, kde může přistát vrtulník.

Předpokládám, že jste tam z Káthmándú letěli ruským vojenským vrtulníkem.


Mi-17. Neuvěřitelný zážitek. Pilotoval ho ruský vysloužilý pilot z Afghánistánu. Naprosto senzační. Fantastičtí chlapíci. Prostě Rusové.

Kolik vaše cesta stála? Původně jste uvedl, že budou náklady expedice padesát tisíc dolarů. Podle posledních vašich informací se vyšplhaly na osmdesát pět tisíc dolarů za celou expedici. Některým horolezcům se to zdá málo.


Osmdesát pět tisíc dolarů je pro mne, nevím, jak pro někoho jiného, strašně moc peněz. To za prvé. Za druhé, my jsme byli malá expedice, čtyři horolezci, tři Šerpové, dva kuchaři. Rozpočet na takovou expedici odpovídá uváděné částce a já si ani nedovedu představit, že bychom za to měli dát více peněz. Já jsem samozřejmě dostal i otázku: "A kolik to stálo osobně vás, pane primátore?" V této chvíli ještě nemáme v Praze kargo a některé platby dobíhají, ale hrubým odhadem mě osobně stála tato "dovolená" asi 200 tisíc korun. Zbytek zaplatí ostatní horolezci.

Když ale těch osmdesát pět tisíc dolarů vydělím čtyřmi, tak to vychází na víc.


Z Čech a ze Slovenska nás odjíždělo pět. Čtyři horolezci a jeden vysokohorský turista nebo horal.

Ani když to vydělím pěti, tak to na 200 000 korun na jednoho nevychází.


Nemůžete to dělit pěti, protože samozřejmě část našich nákladů je hrazena sponzorsky. Do takových expedic sponzorsky vstupují různí výrobci outdoorového vybavení.

Ve vašem případě to byly které firmy?


V našem případě byla expedice organizována Slováky. Lídrem naší výpravy byl Vlado Zboja. V současné době asi jeden z nejlepších slovenských horolezců. On celou expedici připravil a staral se samozřejmě i o financování, takže se stejně jako na jiných expedicích i na té naší sponzorsky podílely určité slovenské firmy. Protože bych byl blázen a hlupák, kdybych připustil, byť jen na milisekundu, aby se nějaká z pražských, potažmo českých firem sponzorsky na takové expedici podílela. Pak by určitě nějaký novinář vyštrachal konfl ikt zájmů a nějaké propojení a vznikaly by z toho neuvěřitelné spekulace. Takže žádná z pražských nebo českých firem se na tom nepodílela.

Ale které firmy to tedy konkrétně byly?


Přiznám se, že mě to prostě nezajímalo. Já jsem zaplatil svůj podíl. Ten byl povinný. S tím jsem se musel nějak srovnat.

Takže vy nevíte, jaké firmy sponzorovaly vaši expedici?


To je starost Slováků.

A ty firmy ani třeba nechtěly být prezentovány na vašem oblečení při výstupu na vrchol?


Jediné, o co jsem se zajímal, bylo, aby do toho sponzorsky nevstoupila náhodou nějaká česká firma. A spíš než slovenské to jsou nějaké nadnárodní firmy. Velcí výrobci outdoorového vybavení. Samozřejmě že ti z toho mají největší reklamu.

Jakou reklamu, když nikde nebylo uvedeno, že jste s jejich vybavením Everest dobyl? To se ani neobjevíte třeba v jejich firemním časopise, jak stojíte na vrcholku v jejich oblečení?


Já jsem osobně neměl žádný sponzorský nebo reklamní závazek, takže jsem se na vrcholu mohl fotit pouze a jenom s českou vlajkou, pak s pražskou vlajkou a kromě toho ještě s vlajkou Českého olympijského výboru a s vlajkou mého skialpinistického oddílu v Janských Lázních. Nemusel jsem absolvovat to co asi většina horolezců, kteří vylezou na vrchol, a sice, že tam musí fotit i své hlavní sponzory.

Poslední otázka. Uměl byste si představit, co by se asi v novinách napsalo, kdybyste na Everest vylézt nedokázal?


To mě samozřejmě napadlo, když jsme seděli na tibetsko-nepálské hranici v Kodari poté, co nás čínská armáda nevpustila do Tibetu, a kdy bylo zřejmé, že se ze severu na Everest nedostaneme, a nebylo vůbec jasné, jestli se nám to podaří z jihu. Tak to se přiznám, že jsem si položil otázku, co se asi stane, když za tři nebo čtyři dny přiletím na ruzyňské letiště, pokud možno tajně, aby to nikdo nevěděl, ale to se lidé z médií vždycky nějak dozvědí, a tudíž tam na mě bude čekat hrozen novinářů, kteří mně položí otázku: "Tak, pane primátore, jaké to bylo v Himálaji?" Tak to bych teda opravdu zažít nechtěl.



Co si o výstupu pražského primátora na vrchol světa myslíte vy?

Milan Šíma


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama